Keoma

Ne, že by ten film byl bezchybný, Nerovy rádoby filozofické řeči a uječená zpěvačka (i když tady se ještě dá vydržet, na soundtracku je to mnohem horší) mi trochu vadily, ale jinak si myslím, že Castellariho muselo něco osvítit. Vizuálně fascinující film, obsahující plno v žánru nevídaných nápadů (postava - symbol, prolínání minulosti a přítomnosti - jasně, některé věci jsou obšlehnuté od Bergmana a spol., ale ve westernu se to fakt nevidí každej den). Na to, že film byl přepisován v průběhu natáčení, je to hodně povedený. Několik měsíců po druhém zhlédnutí ve mně zůstává výrazně pozitivní dojem a možná i chuť pustit si to znova. (29.01.2014)

Odpad italowesternu, resp. anarchistický brak (nehledě k naprosto nevhodnému obsazení role indiánského míšence Francem Nerem). Pro primitivní diváky zvýšené efekty vzduchem létajících pistolníků, jež zasáhla kulka. Závěrečná scéna se řvoucí rodičkou a Keomova "filozofická" sentence jako tečka na konec- to je opravdu vrchol stupidity! (Díky těm, kteří tomuto šmejdu dali - navzdory zde převažující chvále - rovnou hodnocení "odpad"). (08.11.2010)

Keoma, tak tento western zcela jistě nepatří k načančaným a uhlazeným westernům amerického typu, ale nezařadil bych ho ani mezi klasické spaghetti westerny přeplněné parodií. Je to drsný western šmrnclý mysterióznem, v jehož průběhu cítíte pach ušpiněných pistolníků a na stolek u televize vám od kopyt koní usedá prach. Chvílemi vnímáte Keomu jako neohroženého a neprůstřelného obhájce práva, chvílemi ho vidíte na samém dně. Děj filmu je naplněn mnoha zvraty a není tedy až tak snadné odhadnout výsledek děje. Tohle je velmi slušný western. Bohužel český, příliš hlasově uhlazený a nevýrazný dabing všech hlavních rolí (Pavel Soukup, Jan Pohan, Daniel Rous, Michal Pešek atd.), silně odporuje a zaostává za drsností tváří a děje. Odpůrci CZ dabingu, nechť raději přepnou na původní jazykovou verzi. No, .... a já? Půjdu raději utřít ten prach ze stolku. :-) (12.10.2008)

Formálně fascinující film, který si dovolil v rovině reprezentace, střihové skladbě a způsobech rámování věci, které jsem snad nikde v "neuměleckém" filmu neviděl. Typ nenápadného drzého filmu, který nikdy neoznačíte za vlivný nebo vizionářský (jako třeba dolarovou trilogii), možná ani ne za "dobrý" podle nějakých zavedených estetických kategorií, ale je občas jednoduše uhrančivý... Už se těším, až o něm něco rozsáhlejšího napíši a budu se moci kochat některými scénami opravdu detailně. (09.03.2008)

Po prvním rajcovním pohození opálené řiťky se to tváří jako Django numéro dué, ale než byste řekli "do psí kundy", tak si to začne vykračovat svou vlastní pěšinkou. O zmíněné pěšince se nedá říct, že by stála za vyližprdel, ale zároveň ani nestojí za kundu Carice van Houten. Ale o to tady vůbec nejde. Jde tu o toho hypersupertotalmegahustého pantátu Franca Nera, který se po celou dobu stopáže brodí po kolena v nánosech vlastního charismatu a nebýt má heterosexualita tak neotřesitelně neotřesitelná, tak neváhám, nacválám si to do té přerostlé kozačky a strýčka Franca vojedu do jeho sedmdesátiletého kaďáku. Mám tušení, že nebýt Francovy schopnosti excelovat ve všech hereckých polohách za patřičně grandiózního hudebního doprovodu, tak by se ta čtvrtá hvězdička pravděpodobně skutálela do nejbližšího kokršpanělského hovna. Ale tady nemá cenu polemizovat o tom cobykdyby. Jako jediný zápor vidím, že je tu příliš akce a příliš málo vyblité sedmdesátkové blažky. Stórka je jinak více než nosná a všechno ostatní je vlastně v cajku. Asi doporučuji. (18.08.2014)