Temné údolí

Protože Američani na svůj erbovní žánr kašlou, musela to vzít do ruky Evropa. Po Dánech se na western vrhla další nežánrová země Rakousko a z mého pohledu to dopadlo lépe než severský Salvation. Předně je tu naprosto úžasná atmosféra zapadlé alpské vesničky, kde rodina Brennerových vládne tvrdou rukou a obyvatelé vísky jsou na tom stejně, jako středověcí nevolníci. Pak je tu Sam Riley, kterému role mstitele sedne jako ulitá a upřímně řečeno jsem si ho nikdy v podobné úloze nedokázal představit. A ani jsem se o to nesnažil. No a pak je tu vynikající lesní přestřelka, kterou řadím k žánrovému TOP. A pak spousta drobností charakteristických pro evropský film a brutalita, na kterou v amerických westernech zase nejsme tak zvyklí. Samozřejmě potěší i Rexův páníček, který tu je za zatraceně hnusnýho bastarda a zapomenout nemohu ani na výbornou hudbu, která, ač se zdánlivě nehodila, pasovala jako by byla pro film přímo stvořená. Povedené po všech stránkách. 90% (12.11.2014)

jo, Brennere ml., kdybys místo prznění cizích nevěst sledoval vývoj amerických zbraní, věděl bys, že winchestrovka je na víc jak dva náboje...:) Jinak vynikající, nádherné záběry zimních Alp, na které se zvláště v těchto nelidských vedrech dobře dívá. Myslím, že Sam Riley roli nemluvného mstitele zvládnul docela dobře. (13.08.2015)

Rakouská filmová tvorba nepatří mezi ty nejproslulejší. Na něco velice zajímavého se ovšem přeci jen v tamní filmové tvorbě narazit dá. Například právě na western Temné údolí z roku 2014, který pravděpodobně patří mezi to nejvýraznější z rakouské tvorby posledních let. Ihned to ovšem automaticky neznamená, že by dorazil převratný filmový zážitek.   Film režiséra a scenáristy Andrease Prochasky je adaptací novely Thomase Willmana. Sází na zimní prostředí v městečku v rakouských Alpách, víceméně pomalu budovanou atmosféru a pak vlastně skutečně drsnou podívanou, kde počet mrtvých začíná narůstat. Vzniká velmi slušný western, který je natočen filmařsky velmi zručně, kameraman Thomas W. Kiennast vykonává opravdu dobrou práci a když dojde na lámání chleba, rozhodně je o co stát.   Doba než dojde na lámání chleba je ovšem příliš dlouhá. Prochaska se přitom snaží o budování atmosféry, které mu ovšem ve finále tak úplně nevychází. Temné údolí navíc trvá téměř 2 hodiny a především v první polovině se tak trochu opírá o hluchá místa. Ono pomalá snaha o budování atmosféry je ve finále tak trochu k ničemu a předtím než dojde k nějaké katarzi, trvá to příliš dlouho.   Spíše než scénářem stojí Temné údolí za zmínku díky oné velice povedené vizuální stránce. Scénář Prochasky a Martina Ambrosche ve finále zůstává víceméně ohranou záležitostí, kde alespoň ta vizuální výraznost pomáhá zapomenout na pocit celkové nevýraznosti filmu.   Kromě kamery přitom za zmínku určitě stojí i solidně zvolené lokace, fajn kostýmy a celkově povedená řemeslná stránka. Herecké výkony kdovíjak pamětihodné nejsou, přesto jsou určitě minimálně fajn. Jen Sam Riley je hlavní role možná tak trochu zvláštní volba. Celkově ve scénáři chybí kdovíjak zajímavé a propracované postavy. A to budování atmosféry skutečně ve finále k ničemu nevede, teprve v druhé polovině se ovšem začne pořádně něco dít a na tu zoufalou snahu v první polovině se dá snadno zapomenout. Jako celek to ovšem přeci jen nefunguje.   Temné údolí je určitě zajímavou záležitostí, přece jen ovšem není kdovíjak světoborná. Je to vlastně solidní rutina, která ovšem těží spíše z vizuálního zpracování než příběhu. Žánr western má sice své nejlepší časy dávno za sebou, přesto alespoň v jistých momentech nechává Temné údolí na zlaté časy tohohle žánru pomyslet. I tak by se ovšem za posledních pár let našli rozhodně zajímavější a kvalitnější westerny...... (18.06.2021)

Já tedy nevím, proč netočíme westerny u nás na horách, když to jde v Německu nebo Rakousku. To mě trochu mátlo, já mám představu westernu úplně jinou. Americké pláně, šerif, soudce, holčiny k mání a podobně. Tady ty zasněžené hory, vánice, mráz jak na Aljašce mě přece jen trochu přivedly do rozpaků. Jinak už úvodní melodie byla tak chytlavá, že jsem věděla, ano to bude něco pro mě a hodila jsem termín "western" za hlavu. Studené pomstoidní klima a strach na mě čišelo ze všech stran. A vida, najednou se tam objevil mladíček s temným pohledem (já se tomu musela chvílemi smát) s jasnou pohnutkou, proč přijel. Pomsta tedy vážně stála za to. Já si navíc smsla na kácení stromu, potažmo hozených do žlabu jako v Pyšné princezně a šup dolů. Mladík musel urputně trénovat než tam přijel, protože strefit se do dvou orgánů s takovou přesností je kumšt. Jasně, že celá ta pakáž, co měla být vyhlazená, vypadala až na toho jednoho odporně, tudíž se o nějaké lítosti nedalo ani mluvit. Má to své pro a proti, nicméně já to brala se vším všudy a tak to také hodnotím. (16.11.2016)

Nejprve se milý divák vyděsí, že tempo není zrovna strhující, rázné a postrádá spád, zkrátka, že to jde jako když ,,sere a maluje", později však kvituje pečlivě budovanou atmosféru a spokojeně potřásá hlavičkou. Výborná záležitost, v níž Shane místo doliny ve Wyomingu volí údolí alpské. I zde se, stejně, jako v díle písmáka Schaefera, hrdina nedá popsat jako stoprocentně kladný. Přichází, vykoná potřebné, znaveně odjíždí zapadající lavině vstříc, a to s tíhou svých vin někde na ramenou. A tak jedinými zásadními rozdíly jsou osobní angažovanost x principiálnost a to, že Shane ,,byl pistolník s očima jako len, štíhlej jako řeholník" a Sam Riley je blbeček. (31.01.2018)