Babovřesky 2

V prvních Babovřeskách se Zdeněk Troška, když už nic víc, alespoň snažil udržet nějakou dějovou linii. Druhý díl už se ani nedá nazývat slovem film. Tak ve zkratce: Debilní a otravné báby, stupidní zrychlené záběry, stále opakující se jedno kokotské hudební téma, kreténský scénář plný kreténských dialogů, humor trapný(i když jsem se parkrát zasmál), děj ještě trapnější, herecké výkony komentovat ani nechci. Je mi smutno z národa, který masivně chodí do kina na takovéto zrůdnosti. (19.05.2016)

Druhý díl vynikající české lidové komedie Zdeňka Trošky je natolik kvalitní, že se mi jen těžko hledají nějaká negativa. Ale přece jen nějaká ta smítka by se našla. Například humor, který komedii obvykle dělá komedií, je tu místy přece jen trošku prvoplánový či dá se říct i trapný, ve zbytku pak chybí úplně. To ale vůbec nevadí, protože divák si užívá tu lehkost s jakou pan Troška toto letní hřejivé, hřejivější až nejhřejivější dobrodružství divákovi předkládá a nechá se unášet sic na jednu stranu bezobsažným dějem, ale na stranu druhou z něj přímo sálá to lidské srdce , srdíčko do něj panem režisérem vložené a vnímavý divák pak vůbec nevnímá asi tu největší, ale zcela pomíjivou ve své důležitosti, chybku v podobě antiherců, v některých případech ( Pavel Kikinčuk) až antiochotníků. Bohužel však, nevím jak je to možné, ale zřejmě patřím k méně vnímavým divákům, považuji tuto jinak skvělou záležitost za pičovinu roku, pan Kikinčuk by asi dodal ještě do prdele. (15.09.2014)

Panenko skákavá! Jejdanánku! Můj ty skutku! Dvě hodiny naprostého vzduchoprázdna, tedy krom scén věnovaným církvi, které si nejspíš odskočily z nějakého propagandistického opusu Otakara Vávry. Jinak film, který neexistuje. Film, který není. Není to sled trapného humoru a nefungujících vtipů, jde o velké "nic" podávané s až exploatační důsledností. (26.02.2014)

Ač mi to přijde skoro nemožné, druhé Babovřesky nemají zase tak daleko k pojmu "docela snesitelná česká komedie". Možná proto, že jsou proti předchozímu dílu kratší a více těží z vlastního koloritu (drbna Horáčková v podání Jany Synkové je - mhouřím všechna oka - fakt docela zábavně napsaná a zahraná role). Což nic nemění na tom, že rozpačitého a diletantsky předvedeného je pořád až moc - možná o něco ubylo trapných gagů, ale jen na úkor kameňákovitého recyklování laciných anekdot. Určitě je chvályhodné, že se nikdo nepokoušel zopakovat WTF momenty, jako byly v jedničce falešné titulky nebo intermezzo s Lucií Bílou. Horší je to s příběhem, který je pořád vyprázdněný a veškeré jeho větve končí v improvizované nicotě. Cíleně afektované herectví mi taky moc nešmakuje. Verdikt: Žádná sláva, ale aspoň už nemám chuť někomu nadávat. (25.06.2014)

Tak a máme to tu zase a jedeme z kopce. Opět se rozehrávají vášně všeho druhu. Zdeněk Troška natočil úplně obyčejnou letní komedii, která si na nic nehraje, protože to v žádném případě nemá zapotřebí. Je to film pro normální lidí, kteří se jdou do kina pobavit a ne se zaobírat intelektuální hloubkou. Téměř plný kinosál při sobotním promítání na Novém Smíchově toho byl důkazem. Byli tu lidé všech věkových kategorií od malých dětí až po babičky s berlemi a světe div se, nikdo neodcházel zhnusen nebo šokován tímto filmovým počinem. Z kina se odcházelo s úsměvem na rtech a dobrou náladou a tak by to přece mělo být. Nelituju peněz, které jsem dala za lístky, protože pro mě nebyly zbytečně vyhozené. Jestliže hodnotím, tak jak hodnotím, pak jsem tedy hloupoučka ženská a bez řádné filmové duše. Hmm, zajímavé. Jsem především obyčejný člověk s čistým štítem a svědomím, který se nemá za co stydět. Jediné, co mi při sledování filmu opravdu vadilo, jsou ti popcornožrouti.Bavila jsem a to hodně. (25.02.2014)