Režie:
Hirokazu Kore'edaScénář:
Hirokazu Kore'edaKamera:
Mikija TakimotoHrají:
Masaharu Fukujama, Mačiko Ono, Jóko Maki, Lily Franky, Keita Ninomija, Shôgen Hwang, Kirin Kiki, Džun Fubuki, Isao Nacujagi, Juri Nakamura, Arata Iura (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Vybrali byste si svého biologického syna, nebo syna, o kterém jste si po šesti letech společného života mysleli, že je váš? Hirokazu Kore’eda, celosvětově uznávaný režisér filmů Nikdo to neví, Nehybná chůze a Přání, se vrací na velkou obrazovku s další rodinou – rodinou uvrženou do muk kvůli telefonátu z nemocnice, kde se narodil jejich syn… Ryota si svou tvrdou prací vysloužil všechno, co má, a věří, že mu nic nebrání v cestě za dokonalým životem. Jednoho dne s manželkou Midori obdrží nečekaný telefonát z nemocnice. Jejich šestiletý syn Keita není „jejich“ syn – nemocnice jim dala špatné dítě. Ryota je nucen učinit rozhodnutí, které může změnit celý život – volit mezi „přírodou“ a „výchovou“. Sledovat Midoriinu oddanost ke Keitovi i poté, co zjistila jeho původ, a komunikovat s drsnou, ale starostlivou rodinou, která celou dobu vychovávala jeho biologického syna, se Ryota začíná ptát sám sebe: opravdu byl po všechny ty roky „otcem“? Dojemný příběh muže, jenž se konečně postaví sám sobě, když poprvé v životě narazí na nečekanou překážku. (Film Europe)
(více)Videa (6)
Recenze (56)
,,NECHÁPU, JAK TO, ŽE JSEM SI TOHO NEVŠIML....“ /// Když si takhle v porodnici udělaj prdel, vodvezete si cizího parchanta a je vám to jedno. Ovšem, když po 6ti letech ty kurvy kápnou božskou…, jinak tuhle novinku prožívaj v Itálii, v Česku, nebo třeba v Japonsku. Film o citlivejch věcech, ve kterým nejde jen o výměnu. Najdete tu rozdílnost kultury, výchovy, ale i sociálních vrstev. A co se týče vyjadřování pocitů… tak voni ti žluťáci jsou výborní filmaři. Navíc se můžete něco dozvědět o životě. Ať už jste táta nebo máma (děda, bába, pes). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem všema deseti pro experimenty s děckama. 2.) Páč si potřebuju ujasnit rovnici: 1/3 geny, 1/3 prostředí, 1/3 výchova… 3.) Thx za titule ,,K4rm4d0n“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
Aký otec, taký syn. Aký režisér, taký film. Zaujímavá dráma z Japonska o zámernej zámene dvoch detí v pôrodnici. Z čoho by Američania urobili slzami pretekajúci drámu, Japonci vytvárajú pomalú, pokojnú, ale pritom scenáristicky komplexnú drámu o dvoch odlišných rodinách (vyššia stredná vrstva VS nižšia stredná vrstva) bez zbytočne sileného sociálneho presahu. Silný príbeh, ktorý však zbytočne netlačí na pílu. Človek asi musí byť trocha zvyknutí na tú umiernenú japonskú povahu, pretože tento film ani tak naliehavú situáciu v akej sa rodiny ocitli nerieši prehnane hystericky. Ale rozvážne, s rozumom a citom, tak ako by to s najväčšou pravdepodobnosťou prebiehalo aj v skutočnom živote. Jednoducho film, ktorý prevažne stavia na dialógoch, než aby psychicky deptal postavy. Citlivá, do určitej miery minimalisticky poňatá dráma, ktorá nemusí prvoplánovane diváka emočne vyžmýkať. Niekomu sa to môže zdať možno až príliš nezáživné, ten pozornejší však v jadre objaví „krásu a silu“ tohto príbehu, ktorý dokazuje, že ľudia nemusia byť len večné svine. CELKOVO: 3,5* (7/10) ()
Scenáristicky nejdál - komplexní, delikátní, přitom jedinečně vyvažující vážné téma a humor, přesah a osobní příběh. Kritický i sentimentální rodinný příběh se současného Japonska, který letos v Karlových Varech nejvíc evokuje Farhadiho Rozchod Nádera a Simin. Pozor, snadno se u toho zamění pouhá "přítulnost" s hloubkou a bohatostí obsažených témat. Nenápadná perla. ()
Možná a příliš dlouhý bolestivý film. Jak jsem se bavila s lidmi, kteří to viděli se mnou, tak s matkami to pořádně zamávalo. Je to citlivě natočené, herecké výkony jsou japonským standardem, hudba pěkná, příběh drásající duši, pokud soucítíte se situací, což pro leckterého rodiče bude snadné. Všechno tak hezky pluje a vy si pořád stejně nejste jistí, jestli si děti opravdu vymění. Silné lidské drama a silné 3*. ()
Nějak se mi nechce dát pět hvězd, protože to prostě není ten typ filmu, který by měl nějakou přidanou hodnotu (např. ten správný žánr, který mě opravdu baví téměř vždy), ale velmi hezké čtyři to jsou určitě. Milý film o strastech doprovázejících výměnu dětí v porodnici. A že je hlavně malý Keita naprosto úžasně roztomilé dítě, že i mé kruté srdce jihlo při jeho nevinném vystupování. Děj pomalu plyne, rodiče si pokládají otázky, jak to vyřešit, ale nejlepší momenty byly ty, kdy se opravdu soustředili na děti (scéna hraní si :). Navíc pro mě jako někoho, kdo zatím do Japonska a života jeho obyvatel moc nevidí, to bylo příjemné i v tomhle ohledu. Vidět to, jak to vlastně je s normálním životem jak trošku majetnější vrstvy, tak i té chudší. Doslova jsem si užíval ty exkurze do obchoďáků, po městě i ve "vesnici". Nebo jiné chování mezi muži a ženami, či dokonce jinou řeč těla. Líbilo se mi to velmi. Závěr krásně dojemný. ()
Reklama