Jaký otec, takový syn

Nějak se mi nechce dát pět hvězd, protože to prostě není ten typ filmu, který by měl nějakou přidanou hodnotu (např. ten správný žánr, který mě opravdu baví téměř vždy), ale velmi hezké čtyři to jsou určitě. Milý film o strastech doprovázejících výměnu dětí v porodnici. A že je hlavně malý Keita naprosto úžasně roztomilé dítě, že i mé kruté srdce jihlo při jeho nevinném vystupování. Děj pomalu plyne, rodiče si pokládají otázky, jak to vyřešit, ale nejlepší momenty byly ty, kdy se opravdu soustředili na děti (scéna hraní si :). Navíc pro mě jako někoho, kdo zatím do Japonska a života jeho obyvatel moc nevidí, to bylo příjemné i v tomhle ohledu. Vidět to, jak to vlastně je s normálním životem jak trošku majetnější vrstvy, tak i té chudší. Doslova jsem si užíval ty exkurze do obchoďáků, po městě i ve "vesnici". Nebo jiné chování mezi muži a ženami, či dokonce jinou řeč těla. Líbilo se mi to velmi. Závěr krásně dojemný. (20.08.2015)

...Rodičia všetkých detí, na samý úvod vám najprv položím úplne jednoduchú otázku asi v takomto duchu: „Čo by ste (u)robili v tom okamihu, akonáhle by ste trebárs hneď zistili naprosto zásadnú informáciu asi zrovna v tom zmysle, že nemocnica vám pred rovnými šiestimi rokmi, omylom zamenila vašich biologických potomkov?” • V podstate to znamená predovšetkým to, že syna, ktorého ste doteraz vychovávali, ako svojho, v skutočnosti váš vôbec nie je... Áno, je to vskutku strašne nepríjemné zistenie, a to už len z toho prostého hľadiska, že ste o tom doposiaľ nemali ani tú najmenšiu šajnu, i keď zase na strane druhej, predsa nejaké tie indície jestvovali... Vlastne, to je už momentálne teraz celkom jedno, nakoľko je potrebné riešiť aktuálnu situáciu, ktorá snáď automaticky so sebou prináša i množstvo komplikovaných rozhodnutí, o čom by mohli tieto dve rodiny: Nonomiyaovcov & Saikiovcov, vari donekonečna rozprávať, a ešte stále by nemali to konečné východisko? • A asi zhruba takáto je i nálada tejto psychologickej drámy, ktorú zrežíroval multitalentovaný, japonský režisér, scenárista, a k tomu i strihač, Hirokazu Kore-eda, ktorý mimochodom tejto problematike veľmi dobre rozumie, a preto je fascinujúce tieto počiny sledovať. • Možno aj kvôli tomu, že má nad nimi absolútnu kontrolu, čo sa teda týka toho výsledného, scenáristického zovretia a strihovej skladby, v ktorej by som napokon našiel i niekoľko「hluchých miest」, ktoré našťastie nie sú rušivými elementmi. • Film ako celok, ma natoľko pohltil, aby som pomaly prestal vnímať svoj vlastný čas, tak som sa do tohto diania mimoriadne zažral, až som si normálne želal, aby sa to nikdy nestalo... (22.04.2023)

Je to dosť dobrá dráma. Má vydarený príbeh o rodine, ktorá si žije úplne ideálnym životom, manžel je úspešný architekt, má svoju milovanú ženu a malého chlapca, ale všetko sa pokazí, keď zistia, že pred rokmi došlo k pochybeniu a ich syn bol zamenený s chlapcom z inej rodiny. A tak sa obe rodiny dostanú do kontaktu, pričom deti začnú tráviť čas aj so svojimi skutočnými rodičmi, ale životy všetkých sú tým radikálne ovplyvnené a nikto nevie, ako sa k takejto situácii najlepšie postaviť, keďže nájsť ideálne riešenie je prakticky nemožné. So spracovaním som dosť spokojný, tu v prvom rade musím pochváliť ten úplne realistický prístup, takže žiadne zbytočné zvraty a samoúčelné situácie, ale jednoducho pohľad do života ľudí, ktorí sa musia vyrovnať s niečím takto nepríjemným, pričom to pôsobí tak prirodzene a celý čas cítiť, že niečo takéto sa nepochybne udialo a určite nie len raz. Jedine ma mrzí, že tá druhá rodina z nižšej spoločenskej vrstvy mi neprišla až tak zaujímavá, zatiaľ čo hlavná rodina s architektom si ma získala prakticky okamžite, ale nad to sa dá ľahko povzniesť, keďže aj tak samostatne nemajú moc priestoru. Takže si ma to získalo už od začiatku, postavám som fandil, aby im to dopadlo čo najlepšie, aj keď v takomto prípade sa správne riešenie vlastne ani nájsť nedá a väčšinu času ma to dosť bavilo. Až pri tej poslednej štvrtine som už mal pocit, že tvorcovia povedali už všetko, čo chceli a tak to pre mňa fungovalo už skôr zo zotrvačnosti, ale ani toto ma nesklamalo, pozeralo sa mi na to dobre až do konca. Herecké obsadenie je na tom dobre, charizmatický hlavný hrdina, jeho veľmi sympatická manželka a sadol mi aj syn, z druhej rodiny mi výraznejšie sadla iba manželka, ale ani otec a syn nie sú najhorší, takže nemám väčší problém. A okrem nich tu už vlastne nikto nemá viac priestoru. S réžiou a technickou stránkou som dosť spokojný, vizuálna stránka je úplne v poriadku, má to tú správnu atmosféru a ten spomínaný realistický prístup, tu nemám čo vytknúť. Takže som dosť spokojný, pár prvkov sa dalo ešte trochu vylepšiť, ale inak som dostal vlastne presne to, čo som aj od tejto témy očakával, kvalitná dráma. 77% (31.08.2014)

Film Jaký otec, takový syn přistupuje ke zvolenému tématu zamění dětí po narození s poctivou snahou pojmout všechny nabízející se aspekty. Ve stopáži dvou hodin se zaobírá soudním procesem, rozvíjejícím se vztahem dvou postižených rodin, rozpoutanou partnerskou krizí, obtížným vytvářením nového citového pouta ke skutečnému potomkovi. K tomu ještě přidává obecnější konfrontaci dvou rodičovských přístupů a otázky "krevního determinismu", jež úspěšnější z otců těžko překračuje, a tím prohlubuje rozpoutanou krizi. Režisérovi se ovšem podařilo všechna témata a motivy provázat tak, že nejsou podána zkratkovitě, ale naopak vytvářejí soudržné drama se zřejmým vývojem a naplňujícím vyvrcholením. Tradiční humanismus japonských filmů nesází na vypjaté situace a konflikty, ale na lehce plynoucí, dojímavý příběh, v němž postavy spíše hledají uklidnění a pozitivní východiska, přičemž tvůrce je rozhodně na jejich straně. (30.06.2013)

Nádherná rodinná záležitost se zamyšlením na téma rodičovství, v tomto konkrétním případě zejména otcovství.. Záměna dvou chlapců v porodnici sice odstartuje o šest let později nesmírně bolavou cestu pro všechny zúčastněné, přesto poskytne velice cennou výchovnou lekci.. Závěr mě potěšil, dojal a zahřál u srdíčka.. Hirokazu Kore'eda přesně ví, co chce sdělit a u mě se mu to daří opakovaně na výbornou, souzním.. (12.05.2021)