Sošite čiči ni naru
Like Father, Like Son
Like Father, Like Son
Like Father, Like Son
Režie:
Hirokazu Kore'edaScénář:
Hirokazu Kore'edaKamera:
Mikija TakimotoHrají:
Masaharu Fukujama, Mačiko Ono, Jóko Maki, Lily Franky, Keita Ninomija, Shôgen Hwang, Kirin Kiki, Džun Fubuki, Isao Nacujagi, Juri Nakamura, Arata Iura (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Vybrali byste si svého biologického syna, nebo syna, o kterém jste si po šesti letech společného života mysleli, že je váš? Hirokazu Kore’eda, celosvětově uznávaný režisér filmů Nikdo to neví, Nehybná chůze a Přání, se vrací na velkou obrazovku s další rodinou – rodinou uvrženou do muk kvůli telefonátu z nemocnice, kde se narodil jejich syn… Ryota si svou tvrdou prací vysloužil všechno, co má, a věří, že mu nic nebrání v cestě za dokonalým životem. Jednoho dne s manželkou Midori obdrží nečekaný telefonát z nemocnice. Jejich šestiletý syn Keita není „jejich“ syn – nemocnice jim dala špatné dítě. Ryota je nucen učinit rozhodnutí, které může změnit celý život – volit mezi „přírodou“ a „výchovou“. Sledovat Midoriinu oddanost ke Keitovi i poté, co zjistila jeho původ, a komunikovat s drsnou, ale starostlivou rodinou, která celou dobu vychovávala jeho biologického syna, se Ryota začíná ptát sám sebe: opravdu byl po všechny ty roky „otcem“? Dojemný příběh muže, jenž se konečně postaví sám sobě, když poprvé v životě narazí na nečekanou překážku. (Film Europe)
(více)Videa (6)
Recenze (57)
Nádherná rodinná záležitost se zamyšlením na téma rodičovství, v tomto konkrétním případě zejména otcovství.. Záměna dvou chlapců v porodnici sice odstartuje o šest let později nesmírně bolavou cestu pro všechny zúčastněné, přesto poskytne velice cennou výchovnou lekci.. Závěr mě potěšil, dojal a zahřál u srdíčka.. Hirokazu Kore'eda přesně ví, co chce sdělit a u mě se mu to daří opakovaně na výbornou, souzním.. ()
Aký otec, taký syn. Aký režisér, taký film. Zaujímavá dráma z Japonska o zámernej zámene dvoch detí v pôrodnici. Z čoho by Američania urobili slzami pretekajúci drámu, Japonci vytvárajú pomalú, pokojnú, ale pritom scenáristicky komplexnú drámu o dvoch odlišných rodinách (vyššia stredná vrstva VS nižšia stredná vrstva) bez zbytočne sileného sociálneho presahu. Silný príbeh, ktorý však zbytočne netlačí na pílu. Človek asi musí byť trocha zvyknutí na tú umiernenú japonskú povahu, pretože tento film ani tak naliehavú situáciu v akej sa rodiny ocitli nerieši prehnane hystericky. Ale rozvážne, s rozumom a citom, tak ako by to s najväčšou pravdepodobnosťou prebiehalo aj v skutočnom živote. Jednoducho film, ktorý prevažne stavia na dialógoch, než aby psychicky deptal postavy. Citlivá, do určitej miery minimalisticky poňatá dráma, ktorá nemusí prvoplánovane diváka emočne vyžmýkať. Niekomu sa to môže zdať možno až príliš nezáživné, ten pozornejší však v jadre objaví „krásu a silu“ tohto príbehu, ktorý dokazuje, že ľudia nemusia byť len večné svine. CELKOVO: 3,5* (7/10) ()
Hirokazu Kore'eda otvoril "pandorinu skrinku" všetkých rodičov, no a zvládol to napodiv s tak podivnou ľahkosťou, že človek prakticky ani nevie, čo si má myslieť. Vážna téma jeho rukami nevzbudila žiadne výrazné emócie, pričom byť na strane jedného z rodičov, lietali by nie len "triesky" ale pravdepodobne aj "plesky". Dva svety odlišného postavenia v spoločnosti môžu evokovať odlišnosť výchovy, no v tomto prípade je to podané asi tak, že väčší kapitál nerobí ešte z rodiča lepšieho rodiča, pričom obaja môžu mať napriek mierne odlišnému spôsobu, respektíve pohľadu na výchovu, rovnako dobré nie len úmysly, ale aj praktiky, ako s malého jedinca vychovať lepšieho človeka, s morálnymi základmi či vysokými hodnotami. Jeden by si myslel, že vnútorné rozpory jednotlivcov či tie vzájomné vzťahové všetkých protagonistov začnú akosi škrípať. No "bohužiaľ", aj toto je podané s akousi noblesou bez akýchkoľvek výraznejších výkyvov. A ja tak teraz nad všetkým premýšľam a pýtam sa sám seba, skutočne som pozeral DRÁMU (??), ktorá by mala zasiahnuť duševne, alebo aspoň chytiť za srdce? No, neviem .. ()
"Třebíčská záměna" japonským distingovaným pohledem. Dvě spořádané rodiny rozdílného sociálního statusu stojící před Sofiinou volbou moderního věku. Vzdát se domnělého šestiletého "syna", ve prospěch skutečného šestiletého syna vychovávaného ve zcela jiných (nejen) sociálních podmínkách? Lze ho vůbec mít rád stejně? Zahrané, napsané i natočené s citem, jímavě a přitom Koreeda ani na moment nevydírá, naopak zůstává po celou dobu sympaticky civilní. Ocenil bych snad pouze větší zaměření i na druhou z rodin; chápu sice autorovo rozhodnutí na události nahlížet především skrze Ryota, a tak nejde v žádném ohledu o zápor jako spíše o očividný (a fungující, ne že ne) záměr, ale stejně je to škoda. ()
Film o otcovství a o tom, co to vlastně znamená. Koreeda opět citlivě poodhaluje emoce a vztahy mezi lidmi, tentokrát právě pouto mezi rodičem a dítětem a rodičovskou lásku. Na pozadí příběhu se stále řeší otázka, jestli ono pouto udává krev (stejná DNA) nebo naopak láska vybudovaná společně stráveným časem. Bohužel český i anglický název je v tomhle ohledu trochu nešťastně zvolený. Původní japonský název, který se dá přeložit jako "A stát se otcem", mnohem více směřuje k tomu, co se nám zde Koreeda snaží sdělit. Divák to ostatně plně pochopí na konci. Každopádně moc krásný film, který má co říct. Jsem ráda, že Koreeda zvolil tuhle tématiku. ~(4,6★)~ ()
Galerie (17)
Photo © Cinema Mondo
Související novinky
Ethan Hawke mezi evropskou špičkou
Nový snímek letošního výherce Zlaté palmy z Cannes Hirokazu Kore-edy (Zloději, Po bouři) se začíná pomalu ale jistě rýsovat. Film La Verite bude vyprávět o ženatém páru, který se vrátí ze Spojených… (více)
V Cannes vyhrálo šokující lesbické drama
Explicitní sex mezi herečkami Adele Exarchopoulos a Leou Seydoux samozřejmě není jediným důvodem, proč porota pod vedením Stevena Spielberga udělila Zlatou palmu filmového festivalu Cannes dramatu o… (více)
Reklama