Tarantule

Excelentní "monster movie" z časů, které dávno zapadly prachem a jež byly s nadcházející dobou postupně z cesty nemilosrdně "vykopány" nastupujícími technickými vymoženostmi. Jenže právě tato černobílá, klasická, trikově se ještě vyvíjející, a mnohdy nedokonalá díla dokáží ve spoustě překonat celé zástupy současných megalomanských hollywoodských projektů. Disponují totiž tím, co spoustě digitálně a trikově perfektně a dokonale "vypilovaných" děl chybí. Atmosféra, nostalgie, vizuální nestabilita, galantní a rozvážní mužové a půvabné ženy, které v těchto filmech ještě nebyly nuceny se svlékat. K tomu připojím vydařený scénář a sympaticky elegantní, "dobové" dialogy mezi Johnem Agarem a Marou Corday. Jak potěší filmová mluva, která neobsahuje vulgární výrazy, nadávky či dokonce klišé. A jak potěší, když na scéně neběhají polosvlečení nagelovaní hezounci a když se v každém záběru neobjevují skoro vyslečené, vyumělkované nádhery. Tenkrát se točily pouze horory. Teď jsou to často brutální horory s cílovou skupinou mladistvých a pubertálních, kteří dokáží jejich "kvality" patřičně ocenit a kteří nejspíš netuší vůbec nic o starých, klasických hororech. A i kdyby, to jediné, co by jim nejspíš dokázali věnovat, by byl patřičně hekavý výsměch, nezájem či snad dokonce hluboká arogance. Je fajn, se prostřednictvím těchto filmů vrátit do starých časů a na chvíli se tak odpoutat od neustále se zrychlující filmové konzumní mašinérie. (06.08.2011)

Není nad to se občas podívat, jak se to dělalo postaru. Zprvu trošku moc ukecaná nuda, ale pak se objevila sympatická tarantule a vše nabralo velmi slušný spád. Triky byly překvapivě na úrovni a zmenšené exteréry s prolínáním záběrů nepůsobily vůbec nijak násilně. Masky infikovaných byly taky fajn a sympatické je i herectvo. Navíc se tu na konci objevil Clint v čele stíhací letky, která má za úkol zlotřilého pavouka zlikvidovat. Jen si říkám, jaká je škoda, že společně s tarantulí nevypustili i tu krysu a morče. 70% (12.06.2014)

První liga mezi béčky 50. let. Jak se pozná dobrý od špatného? Když máme omezený rozpočet, podřídíme tomu scénář a nepředvádíme 50 minut trapných triků, ale 10 minut ucházejících. Odsýpání děje se pochopitelně koná hlavně konverzací, a ta zde není pitomá, herci jsou výborně vykreslení i v malých roličkách. Nikdo nepřehrává, naopak herci jsou dobří a mají dobře napsanou roli. Tarantule je mazlík, ale osobně mě nejvíc uchvátilo obří morče. (14.05.2014)

V padesátých letech vznikalo hodně zajímavých filmů, jejiž realizaci si v dnešní době lze již těžko představit. Neměly by v žádném případě takový ohlas jako tenkrát a všechna atmosféra 50. let by se vytratila. Jack Arnold tyhle filmy točit uměl a to dokazuje i ve své Tarantule. Je to příjemná podívaná s dobrými herci a jedním pěkně vypaseným pavoukem, kterého by určitě nikdo nechtěl potkat. (15.10.2011)

Sympatický príspevok k studenovojnovým paranoidným scifíčkam 50. rokov. Opäť tu máme vedca, ktorému sa pokus vymkne kontrole, ženskú vedkyňu, mladého vedca, ktorý sa zrejme v budúcnosti s ňou dá dokopy, šerifa a zopár nevinných obetí, pre istotu anonymných vidlákov. Lenže aj na 50. roky je v niektorých aspektov film až príliš naivný. Ťažko veriť, že si také monštrum vlastne nikto nevšimol a len tak voľne sa nejakú dobu potuluje po okolí. Akoby toto púštne mestečko bolo odrezané od sveta tak, že ani lietadlo nad ním nepreletí. Útoky tarantuly a vtipne pasívne chovanie obetí je už dnes bohužiaľ nechcená, čisto parodická záležitosť. (19.01.2017)