Blade Runner 2049

„ZEMŘÍT PRO SPRÁVNOU VĚC JE NEJLIDŠTĚJŠÍ, CO MŮŽEME UDĚLAT…“ /// Skoro až thrillerový a adventurně komorní pátrání po narozeným (takže nevyrobeným) replikantovi. Cáká z toho technická dokonalost, ale taky dějová úspornost, takže je to místy pomalý, ale furt temný. Baví mě, jak je to odvyprávěný. Ten příběh s tím tempem a sci-fi ponurostí do sebe fajnově zapadá. Navíc to má v sobě překvapení… Villeneuve je machr. Nejen proto, jak dokázal s pár hercema naplnit 2 a půl hodiny. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Román „Do Androids Dream of Electric Sheep?“. Kterej napsal v roce 1968 Philip K. Dick, neznám. 2.) Chcu ukázat starý, jak má fungovat moderní žena. 3.) Celý dny (i noci) prokecám s hologramem. 4.) Thx za titule „Jemu, tedy Idžorovi“ a „Holesinska.M“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ (03.02.2018)

Melancholická romance, která do slova a do písmene opisuje zápletku z Drive, jen jí zasazuje do deštěm a whiskey nasáklých kyberpunkových kulis, které jsou neskutečné archporno. S každou další scénou se člověk propadá do tohohle dokonale vybudovaného světa jak Alenka a ani po 160 minutách se mu z něho nechce zpátky do reality. Navíc ta pomalost a zadumanost v kontrastu s jinými současnými blockbustery paradoxně působí neskutečně osvěžujícím dojmem. (07.10.2017)

Místo hluboké melancholie mělké krajinkářství. Místo jednoduchého noirového příběhu neuvěřitelně vláčná a bohužel zoufale průhledná vyprávěnka o hledání smyslu ve světě mizejících vzpomínek. Mezi originálem a tímhle je asi stejný rozdíl jako mezi fyzickým prožitkem a hezky namalovanou kulisou. Zároveň 2049ka dobře dokumentuje impotenci, ke které Hollywood odsoudila současná móda kříšení ikon. Blade Runner byl stejnou měrou poctou historii jako vtahující vizí budoucího světa. Druhý díl je jenom prázdným plátnem, kam Villeneuve a Deakins nanášejí pár nových kontur, ale přitom se nedokáží vyvázat z povědomosti těch starých. Jistě, to ani není cílem. Ale místo vize je výsledkem sterilní muzeum. A bohužel bezkonkurenčně nejhorší režijní momenty, pod které se brilantní Kanaďan podepsal. Je to v klíčových momentech stejné jako čínské finále Arrivalu. Paradoxně uspěchané, nedotažené a scenáristicky vysloveně prostoduché. Šestáková historka, kterou se top šajby snaží přelakovat na klasiku. Původní Blade Runner měl tajemství. Tohle jen průhledně doslovné symboly. Pomíjivá věc, na kterou se za 30 let bude vzpomínat leda jako na testament doby, která se zacyklila ve vlastních vzpomínkách na vizionářské časy. Epocha replikantů s časovou pojistkou. Sázím syntetickou ledvinu. (09.10.2017)

Vizuálně opojné pokračování, za které si minimálně Deakins zaslouží Oskara. Villeneuve si první půlku připravuje půdu a vrací nás do povědomého světa z mysli Phillipa K. Dicka, kde se šikanovaný Gosling snaží dělat svou práci. Úlitba rasistickým kořenům funguje lépe než 12 let v řetězech. Pátrání po minulosti je zase poctou detektivkám ze staré školy a pasáž ve Vegas si pro sebe krade i Elvis. Hutné myšlenkové úvahy o povaze umělého člověka, o tom co je skutečnost a co je a co není dobro. Fantasticky záporný Leto, v další pamětihodné kreaci to v zásadě myslí dobře. Fordův návrat do Deckardových bot účelný ne jen laciná vábnička. Pořád si to dává. Zimmer znovu burácivý. Interlinked. (08.10.2017)

Tak jsem si říkal, po přečtení některých z mých oblbených, se kterými se většinou shodnu skoro jako Čuk s Gekem, že z tohoto ranra se mi bude chtít blade. A ono ne. Vizuálně perfektní, logika pokulhává o dost méně, než v prvním spektáklu, Ford zde opět působí jako amatérský neherec, takže korelace zajištěna. Pravda, natáhnout film na šestnáct a půl týdne nebylo asi nutné, jenže co už. Když má člověk dosti času, protože nespsavost je dar nedar, tak.... A vůbec, takto vyhajpované hepyjendy mou duši vždy potěší. (13.01.2018)