Blade Runner 2049

„ZEMŘÍT PRO SPRÁVNOU VĚC JE NEJLIDŠTĚJŠÍ, CO MŮŽEME UDĚLAT…“ /// Skoro až thrillerový a adventurně komorní pátrání po narozeným (takže nevyrobeným) replikantovi. Cáká z toho technická dokonalost, ale taky dějová úspornost, takže je to místy pomalý, ale furt temný. Baví mě, jak je to odvyprávěný. Ten příběh s tím tempem a sci-fi ponurostí do sebe fajnově zapadá. Navíc to má v sobě překvapení… Villeneuve je machr. Nejen proto, jak dokázal s pár hercema naplnit 2 a půl hodiny. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Román „Do Androids Dream of Electric Sheep?“. Kterej napsal v roce 1968 Philip K. Dick, neznám. 2.) Chcu ukázat starý, jak má fungovat moderní žena. 3.) Celý dny (i noci) prokecám s hologramem. 4.) Thx za titule „Jemu, tedy Idžorovi“ a „Holesinska.M“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ (03.02.2018)

Místo hluboké melancholie mělké krajinkářství. Místo jednoduchého noirového příběhu neuvěřitelně vláčná a bohužel zoufale průhledná vyprávěnka o hledání smyslu ve světě mizejících vzpomínek. Mezi originálem a tímhle je asi stejný rozdíl jako mezi fyzickým prožitkem a hezky namalovanou kulisou. Zároveň 2049ka dobře dokumentuje impotenci, ke které Hollywood odsoudila současná móda kříšení ikon. Blade Runner byl stejnou měrou poctou historii jako vtahující vizí budoucího světa. Druhý díl je jenom prázdným plátnem, kam Villeneuve a Deakins nanášejí pár nových kontur, ale přitom se nedokáží vyvázat z povědomosti těch starých. Jistě, to ani není cílem. Ale místo vize je výsledkem sterilní muzeum. A bohužel bezkonkurenčně nejhorší režijní momenty, pod které se brilantní Kanaďan podepsal. Je to v klíčových momentech stejné jako čínské finále Arrivalu. Paradoxně uspěchané, nedotažené a scenáristicky vysloveně prostoduché. Šestáková historka, kterou se top šajby snaží přelakovat na klasiku. Původní Blade Runner měl tajemství. Tohle jen průhledně doslovné symboly. Pomíjivá věc, na kterou se za 30 let bude vzpomínat leda jako na testament doby, která se zacyklila ve vlastních vzpomínkách na vizionářské časy. Epocha replikantů s časovou pojistkou. Sázím syntetickou ledvinu. (09.10.2017)

Futuristická depresivní melancholie, která má až nemístně přepálenou stopáž, která chvílemi nenabídne nic, krom úmorných natahovaných scén naprosto bez tempa. Na film jsem se těšil, snažil se, ale stejně jsem u něj třikrát usnul, kombinace hudby a scén chvílemi navozuje dojem videa pro lidi trpící nespavostí. Scénář by s elementárním vypravěčským tempem dal sotva na hodinu, další téměř dvě jsou jen pózou, vlastně je to futuristická verze Revenanta. Ten ovšem nabídl zajímavou zápletku, která člověka držela v pozornosti i při desetiminutových záběrech na koruny stromů, o Blade Runnerovi něco podobného říct bohužel nelze. Během téměř tří hodin bych rovněž očekával trochu více představení tamního světa, ne pár místností, jednu továrnu a veškerý exteriér zaplácnutý mlhami, tmou nebo hustou bouřkou, aby nebylo vidět pokud možno nic, krom loga Sony. Zklamání, čekal jsem víc a rozhodně něco diametrálně odlišného. 60 % (01.01.2018)

Jedná se o ultimátní pokračování po letech, které staví a rozšiřuje to, co první film představil. Cyberpunk žánr by měl ukazovat dystopii toho, kam náš svět směřuje a tak bylo třeba aktualizovat tuto dystopii, aniž by se narušila tvář světa a to je zde krásně docíleno jak budováním světa za hranice LA, tak novou podobou a historii světa ukazující, co se za těch 30 let změnilo. To vše uceluje úžasný design, efekty a jejich chytré zakomponování, kdy se kombinují lokace a placy s moderním CGI. Celý vzhled, styl a atmosféru už jen podtrhává úžasná kamera Rogera Deakinse a soundtrack. Nedokážu si představit lepší tým v čele s režisérem Denisem Villeneuve, který by mohl udělat moderní pokračování Blade Runneru. No a k tomu všemu tu máme příběh s famózním Goslingem v hlavní roli, který svým jemným výkonem skvěle zapadá do světa a ztvárňuje svou roli. Navíc je tu hutná detektivní zápletka, která se krásně postupně rozvíjí a navazuje jak na první díl s grácii, tak je skvělým katalyzátorem pro změnu a cestu hlavní postavy. Nejúžasnější na tom je, jak si to s vámi pohrává skrze nadhození typických klišé pokračování, jen aby vám je naprosto rozbil a nahradil silnějšími motivy. Hlavní hrdina není speciální, ale to neznamená, že nemůže být důležitý. Do toho je tu tolik úžasných vedlejších motivů s Joi a ostatními prvky. Oceňuji i vybudování Luv jako silné záporné postavy, kterou divák fakt nenávidí, která na konci je ideální reprezentací záporných motivů příběhu. Nechápu jak Villeneuve tak sebevědomě udělal minimalistickou finální potyčku, která ale působí tak osudově. Vlastní svobodná vůle proti otroctví. No jednoduše silný, zásadní zážitek, který mě svým zpracováním a obsahem naprosto naplňuje a uspokojuje a to i díky surrealistickým scenériím, momentům, technologiím a scénám. Mistrovské dílo! (09.02.2023)