Everest

Kouká se na to dobře - Everest je vizuálně atraktivní, herecky hvězdně obsazený, skutečné události jsou podle všeho zrekonstruovány věrně a film rozhodně nenudí. ALE - dramaturgicky je to prostě leklá ryba. Ani nevím proč. Možná proto, že hollywoodsky srdceryvné pasáže nestačí k zajištění hlubšího vztahu k tolika postavám. Scénář je poněkud monotónní a v závěru jsem měl občas trochu zmatek v tom, kdo už mrtvý je, kdo ještě ne a kdo to tamhle pod nánosem sněhu teprve umírá. Škoda, jelikož zbytek je fakt moc fajn - včetně nakousnuté otázky komercializace natolik nebezpečného sportu, jakým je lezení na osmitisícovky. (30.12.2015)

Není to filmový počin, který by se zařadil mezi mé nejoblíbenější kousky, ale rozhodně se jedná o kvalitní film, který jsem si nadmíru užil. Jsem fanda do hor a do lezení na ně, takže už jen v tomto ohledu bylo pro mě dobrodružství na nejvyšší hoře světa značně chytlavé. A vůbec celá, jakkoli zjednodušená, ukázka toho, jak to při takovém výstupu funguje a jak to v těchto místech vypadá, byla pro mě velkým zážitkem. Úvodní půlhodinka a seznámení s postavami mohlo být možná trochu lepší, pak v tom byl skutečně trochu zmatek, ale příběhově je film velmi silný, některé scény jsou přímo prvotřídní a celkově mě to dokázalo chytit a bavil jsem se až do úplného konce. 85% (29.10.2015)

Největší výhoda je, že si během úvodní představovačky oblíbíte určitě hned několik charakterů. Může to být charizmatický Clark, který konečně šlápl do pořádné role a budiž mu odpuštěn fail v podobě Terminátora. Může to být Gyllenhaal, či snad namistrovaný Brolin. Zcela jistě stojí za zmínku Emily Watson a další. Zkrátka Kormákur rozjel zajímavou konverzačku v táboře, kerá má několik skvělých scén, již důvtipně křižuje s panoramaty nejvyšších masivů. Samotný výstup není zdaleka tak popkornový, jak by se mohlo zdát. Umírá se rychle, v tichosti a téměř bez hudby. Emoce jsou především díky komorním scénám a audiovizuálně podmanivým záběrům velehor na všechny možné styly ze všech možných stran - občas to vypadá jako výcuc toho nejlepšího z National Geographic. Překvapivě se tak jedná o příjemnou odbočku od Vertical Limitu apod. Všechno je civilní, v rámci mezí velmi realistické a vizuálně patřičně podmanivé. (27.09.2015)

Nerozhodnost tvůrců, kdo z cca šesti výraznějších postav bude hlavním hrdinou, zřejmě částečně vyplývá z toho, že ve snaze o komplexní pohled na tragédii vycházeli ze vzpomínek všech přeživších a jejich blízkých, namísto toho, aby spoléhali na jeden zdroj (nabízela by se Krakauerova kniha, která ovšem již byla zfilmována jako televizní film Into Thin Air: Death on Everest). Na důkladnější prokreslení postav nezbývá čas a prostor. Jde jen o několik typů, zpravidla tím zajímavějších, čím charismatičtější herec je hraje (suverénní Texasan, lehkovážný americký horský vůdce, zodpovědný novozélandský horský vůdce, skromný pošťák, který si chce splnit svůj sen, milující a pečující ženy…). Přes skicovité načrtnutí postav je důležitá první hodina filmu, kdy jsou nám představovány kromě hrozících nebezpečí vztahy mezi hrdiny, jejich ambice a motivace. Lépe si tak zapamatujeme jejich jména a později i navzdory vrstvě zmrzlého sněhu a tmavým brýlím na tváři rozpoznáme, kdo zrovna křičí na koho. Zároveň jsou srozumitelnější fatální rozhodnutí, která některé z postav učiní (pouto mezi Robem a Dougem) a lépe se orientujeme také v jednotlivých úsecích cesty na vrchol, jež jsou nám s předstihem představeny. Zatímco rozprostřením pozornosti mezi množství postav Everest naplňuje schéma katastrofického filmu, samotné neštěstí zde neslouží k potrestání hříchů, jichž by se nemravné postavy dopustily. Atypicky, zřejmě v úctě k obětem, jde o drama o partě dobrých lidí, kteří se snaží pomoct jiným dobrým lidem (podobný příběh zřejmě brzy nabídne Marťan). Nepřítel, který by mohl být poražen, zde není, stejně tak postava, která by měla na základě prožitého prozřít a prodělat proměnu (kdyby byl vůči své ženě o něco lhostejnější, mohl by tento vývojový vzorec naplnit Beck). Rozhodující je vůle přežít. Na myšlence „musíme si pomáhat“ je něco podobně sympaticky starosvětského jako na striktně lineárním vyprávění bez flashbacku a s jedinou (nepatřičnou) snovou sekvencí. Všechny zprostředkované informace, navenek zbytečné, Kormákur zužitkovává ve druhé, nesmírně intenzivní polovině filmu s úžasným spádem (místy doslova) a jen několika málo sentimentálními momenty (podle nichž je ale strukturováno vyprávění – viz linie s nenarozeným dítětem –, takže nejsou nadbytečné). Neslouží mu přitom k tomu, aby protagonisty konfrontoval s otázkou, která v průběhu filmu zřejmě napadne každého diváka, jenž se horolezectví nevěnuje – proč to dělají? Pravidla hry ostatně od druhé poloviny nestanovují lidé, ale příroda. Cílem je v duchu kinematografie atrakcí (nikoli intelektuálních) okamžitý viscerální prožitek. S odstupem času si uvědomuji, že to není mnoho. Bezprostředně po projekci (IMAX 3D), s doznívajícím pocitem, že jsem právě sestoupil z vrcholku nejvyšší hory světa, mi ovšem přišlo, že nemohu chtít víc. 75% (21.09.2015)

Ale jo. Zejména po atmosférické stránce nakonec dost slušná zábava, a to navzdory zmatku v postavách (po celou dobu jsem se s nikým pořádně nesžil), podivnému střihu a přehnaně uplakanému konci. Několik adrenalinových scén doslova vyráží dech, a pokud navštívíte sál s agresivnější klimatizací, je to kolikrát, jako byste byli s týmem herců přímo na místě. Výborná je také práce se zvukovými efekty, o což více zamrzí přehršel dialogů na úkor "akce": tvůrci si občas klidně mohli něco přikrášlit. Takže hlavně prosimvás neudělejte stejnou chybu jako já, a nechoďte na to jako na nepřiznaný pokračování Vertical Limitu. Everest je totiž Drama každým coulem, a klidně bych jej vedle IMAXů vozil i po komornějších filmových festivalech. Spíš po těch komornějších festivalech. (18.09.2015)