Everest

Námět, který by zasluhoval Cuarónovu optiku. Jeden mrazivý okamžik (záběr nad mraky na bouři) na celovečerní survival snímek, je bohužel málo. Vztahy, emoce, všechno funguje - zejména díky Keira Knightley, která je opět výjimečná, ale spousta postav nedostává příliš prostoru. Film, který nemá smysl vidět jinde než na velkém plátně. (27.09.2015)

Everest přináší dobrodužnou výpravu podle skutečné události, natočenou islandským režisérem v nablýskaném, vizuálně úchvatném Hollywoodském kabátku s hvězdným obsazením. Už dopředu od toho člověk tak nějak čeká, že by to mohl být parádní příběh, nabitý emocemi a silnými situacemi. Ale na mě to však jaksi nefungovalo. Ten Hollywoodský kabátek má totiž bohužel několik děr, kterými se ven sypou tradiční klišé a patos, který se srdceryvně snaží hrát na city. Těch děr je sice pár, ale vykonaly své a já se tak při závěrečných titulcích cítila emocionálně zcela nepoznamenaná. Během sledování se na mě nějak nedokázala správně přenést ta beznaděj a ten zoufalý boj o život, jak by správně v tomto "survival story" asi měla. Jake Gyllenhaal už zase lozí po horách, které ani náhodou nejsou "Zkrocené" a už zase mrzne tak, jako tehdy, kdy ho čekal Den poté. Sam Worthington, který mě o svých hereckých schopnostech zatím příliš nepřesvědčil, se mi zde líbil, stejně jako Ingvar Eggert Sigurðsson, jehož jsem už v několika islandských filmech viděla a do role výborně zapadl. Jeho obličej má správně ostře řezané rysy a do drsných podmínek se skvěle hodí:) A John Hawkes mi přijde herecky nedoceněný, zde mi ho bylo docela líto. Ostatní postavy mě nijak zvlášť nezaujaly. Britský Pád do ticha na mě způsobil úplně nejvíc, ze všech horolezeckých snímků, jaké jsem zatím zhlédla. Nejlépe to ve svém komentáři shrnul -bad-mad-wolf-. (16.01.2016)

Nejde o adaptaci i u nás dobře známé Krakauerovy předlohy "o té události", což mnohé nemile překvapí. A ještě více zaskočí, že to s ohledem na tvůrce i obsazení postrádá jakékoli výraznější ambice. Z výpravy se pod kůži jakž takž dostaneme pouze triu "Hall - Texasan - pošťák". Zvlášť to zamrzí s ohledem na to, že nepoměrně zajímavější trio "Krakauer - Yasuko - Fischer" je zde vyloženě do počtu (o ostatních "účastnících zájezdu" ani nemluvě) a více z povinnosti "protože tam tenkrát také byli" spíše než že by ve filmu hráli nějakou výraznější roli. To samé platí o Šerpech. Zrovna tak se zcela ignorují kontroverzní témata kolem podílu viny Halla a jeho firmy "dostaneme na vrchol i lidi, co na to nemají, hrubě jsme zanedbali přípravu a na vrcholu samotném jsme udělali sérii nepochopitelných rozhodnutí" a zcela se to vyhýbá jakýmkoli temným podtónům "čeho je člověk schopen, když jde do tuhého". A o osudu třech Indů, které stihla táž bouře není ani zmínka. Tolik tedy k povzdechnutí nad tím, čím Everest není a o čem není. Podstatnější však je, čím ve výsledku je... A je sakra zdařilým chlapáckým dobrodružným snímkem s hollywoodsky lidsky hřejivými emocemi o nezdolnosti ducha a se srdceryvnými telefonáty těhotné manželce. Jakmile na toto přistoupíte a pochopíte, že tady nehrají hlavní role herci, ale působivá kamera (mimochodem po letech opět 3D, které není pouhou atrakcí za účelem navýšení ceny lístku, ale nedílnou součástí zážitku; speciálně pak v Imaxu), která se nebojí opájet krásami Himalájí, tak si to snad ani nelze náležitě neužít. Ano, je to překvapivě chladné krom atmosféry i v emocích a družící první polovina je lepší té druhé během tragédie, ale ono to zase až tak moc nevadí, protože je to i tak nemálo působivé a velmi intenzivní čili nesporně jde spolu s německým Nordwandem o nejlepší nedokumentární horolezecký snímek posledních několika let. (18.09.2015)

Tak jsem vám byl včera na Everestu. Vzal jsem si příklad od borců z Ká dvojky, kteří na vrchol útočí zásadně v poledne, a na půl jedničku vyšlápnul do IMAXu. Lidí tam bylo jako v tom devadesátém šestém na stěně Lhotse, a to nepřeháním, protože když jsem viděl, kolik lidí se nebojí v osmi tisících viset na jednom laně, vybavily se mi závody psích spřežení. Jak je lidská hloupost neomezená (investovat 65000 dolarů do organizovaného pohřbu je podle mě velká hloupost), film samotný zůstal naopak v několika zásadních bodech omezený dost. Tak třeba třidéčko. Záběry na Everest byly přibližně tři, z toho se dvakrát opakoval ten z úvodních titulků. A když se ta mateřská školka vyplazila nahoru, bylo zataženo. Pecka, pozorovat 3D mrznoucí paka ve sněhu, to si bez potapěčských IMAX brejlí fakt neumím představit. A co příběhová linka? Nejdřív je všecko čupr, potom na hovno, no a pak je konec. Cepín jen tak škrábal po ledu a mačky zůstaly napůl rozepnuté. Chápu, že těm chlapům v minus třiceti lezly kule až do jater, ale filmu měly zůstat na místě. Ty čtyři vlaječky jsem na vršku zapíchnul hlavně proto, že takhle dobře zvládnutý film o horách technicky jsem dlouho dlouho neviděl. Užil jsem si i několik silných momentů, ale příští expedici bych viděl s větší skromností a menšími rameny. /// Druhý výstup jsem absolvoval za tým 2D Everest a musím říct, že bez všech těch 3D atrakcí je expedice o dost výživnější. Najednou jsem byl víc v ději, víc s postavama a vůbec - víc spokojenej. (12.10.2015)

Tahat na Everest bandu obstarožních netrénovaných ko(j)otů včetně vyschlého, astmatického pošťáka, kteří by se za normálních okolností nevydrápali pomalu ani v létě na Sněžku, může jen opravdový bezskrupulózní zku(lm)ysyn za účelem vlastního obohacení. Ale jak už to na tom světě chodí, i sebevětší (s)mr(t) si nakonec v Cesmínovém lese zaslouží oslavný filmeček, plný patetického ajlavjování s ohyzdnými manželkami, pseudohrdinského omrzání a záměrně vyhledané hypoxie. Já vám tedy nevím, dívat se dvě hodiny na to, jak kýčovitě chcípá hrabivý čičus a partička zas(tl)aných amerických snobů, kteří vytáhnou ze šrajtofle mega a půl jen proto, aby pak mohli frajeřit před návštěvami, bylo sice škodolibě příjemné, nicméně můj oblíbený Komár se tentokrát stal obětí tendenčně zpotvořených a Kokakolou oslazených „skutečných událostí“ a těch pár vskutku spektakulárních himalájských scenérií ten žluklý nános nudy a patosu holt nepřekrylo. Takové Kádvojce nebo Nordwandu to nesahá ani po úpatí a mnohem zábavnější a dramatičtější je dokonce i známé horolezecké sci-fi Vertical limit. A tak jediné, co člověku přijde po skončení líto je, že si trénovaný tunelář a profesionální (p)ajzl, pražský krysařík Pavlík Bémů vybral špatnou expedici. Být na téhle, byl by pro mě horský vůdce nekompromisní hrdina a nadšeně fandím alespoň každému prudkému poklesu teploty, náhlé ledové bouři či lavince. *** Právě jste patrně dočetli jeden z mých posledních zdejších zvratků. Vysvětlení a důvod tučných výrazů najdete na mém profilu. (27.09.2015)