Everest

Everest aneb ČUMulungma Vins. To, že lezení lidí s psycho diagnózou na opravdu velké hroudy šutrů a ledu není tak bezpečné jako psát komentáře na čsfd s horkým čajem v ruce a plápolajícím krbem za zády, věděl už Ivan Mládek a jal se to zhudebnit. Všechny tyhle filmy jsou vlastně na jedno horobrdo, mají vyvolat obavy o hrdiny a zároveň utvrdit v tom, že to naše hnízdečko není zas tak špatný na to - být doma. Řekněme, že fakt nechápu výtky kupř. POMA ke scénáři. Já nevím, to mají postavy recitovat Shakespeara nebo hláškovat jako v Bayových filmech? Ne, scénář je vážně v pohodě, ono když vám chcípe motor během trochu většího větříku v nějakém zapadákově hodně daleko a doma máte těhotnou manželku, budete asi opravdu jen vzdychat a ujišťovat, že ji milujete. Nevím, třeba by ale POMÁčka s verbálkem napadlo něco lepšího, já fakt nevím. Kdepak, ten film prostě je natočenej dobře, je napínavý, civilní, emocionálně šťavnatý a hlavně - uvěřitelný. Jako byste tam byli taky. Prostě film o tom, že na přírodu ti dvounozí mravenci velmi často nemají. A otázka: "Proč?" zůstala nezodpovězena a já si ji stále kladu. Ale co, taky nikomu nevysvětluji, proč lezu do starých zasutých stříbrných dolů, šachet a štol.... (24.10.2016)

Pár horolezeckých filmů jsem už viděl a nebyl jsem z nich zrovna dvakrát nadšený. Primárně mě zaujalo skvělé obsazení a způsob, jakým zainteresovaní k filmu přistupovali. To mě nakonec zlákalo a rozhodně jsem nelitoval. Jedná se o snímek podle skutečné události, takže člověk větší polovinu vlastně jen čeká, až se něco zásadně pokazí a jakým způsobem, jelikož do té doby jde výstup víceméně hladce. K mému překvapení však ani náhodou nepřichází nuda v klidné první půlhodině. Baltasar Kormákur má také krom vtipného jména cit pro detail a evidentně ví, jak má dobrý film odsýpat. Přes zcela pochopitelné nepříjemnosti se podařilo připravit excelentní dobrodružnou podívanou, při které budete s hrdiny prožívat každou omrzlinu, ať už jde o sympaťáka Jasona Clarkea nebo vycházející hvězdu Jakea Gyllenhalla, který roli opět podal trošku excentričtěji a dospějete k názoru, že i přes závod konkurenčních skupin o vrchol nejvyšší hory můžou vedoucí spolupracovat, i když zrovna nejde do tuhého a to z čistě profesionálního hlediska a horolezeckého nadšení. PS : Někdo v castingovém oddělení má evidentně rád seriál House of Cards. :) ... 90% [30.9.2015_Cinema City IMAX_Flora] (01.10.2015)

Nerozhodnost tvůrců, kdo z cca šesti výraznějších postav bude hlavním hrdinou, zřejmě částečně vyplývá z toho, že ve snaze o komplexní pohled na tragédii vycházeli ze vzpomínek všech přeživších a jejich blízkých, namísto toho, aby spoléhali na jeden zdroj (nabízela by se Krakauerova kniha, která ovšem již byla zfilmována jako televizní film Into Thin Air: Death on Everest). Na důkladnější prokreslení postav nezbývá čas a prostor. Jde jen o několik typů, zpravidla tím zajímavějších, čím charismatičtější herec je hraje (suverénní Texasan, lehkovážný americký horský vůdce, zodpovědný novozélandský horský vůdce, skromný pošťák, který si chce splnit svůj sen, milující a pečující ženy…). Přes skicovité načrtnutí postav je důležitá první hodina filmu, kdy jsou nám představovány kromě hrozících nebezpečí vztahy mezi hrdiny, jejich ambice a motivace. Lépe si tak zapamatujeme jejich jména a později i navzdory vrstvě zmrzlého sněhu a tmavým brýlím na tváři rozpoznáme, kdo zrovna křičí na koho. Zároveň jsou srozumitelnější fatální rozhodnutí, která některé z postav učiní (pouto mezi Robem a Dougem) a lépe se orientujeme také v jednotlivých úsecích cesty na vrchol, jež jsou nám s předstihem představeny. Zatímco rozprostřením pozornosti mezi množství postav Everest naplňuje schéma katastrofického filmu, samotné neštěstí zde neslouží k potrestání hříchů, jichž by se nemravné postavy dopustily. Atypicky, zřejmě v úctě k obětem, jde o drama o partě dobrých lidí, kteří se snaží pomoct jiným dobrým lidem (podobný příběh zřejmě brzy nabídne Marťan). Nepřítel, který by mohl být poražen, zde není, stejně tak postava, která by měla na základě prožitého prozřít a prodělat proměnu (kdyby byl vůči své ženě o něco lhostejnější, mohl by tento vývojový vzorec naplnit Beck). Rozhodující je vůle přežít. Na myšlence „musíme si pomáhat“ je něco podobně sympaticky starosvětského jako na striktně lineárním vyprávění bez flashbacku a s jedinou (nepatřičnou) snovou sekvencí. Všechny zprostředkované informace, navenek zbytečné, Kormákur zužitkovává ve druhé, nesmírně intenzivní polovině filmu s úžasným spádem (místy doslova) a jen několika málo sentimentálními momenty (podle nichž je ale strukturováno vyprávění – viz linie s nenarozeným dítětem –, takže nejsou nadbytečné). Neslouží mu přitom k tomu, aby protagonisty konfrontoval s otázkou, která v průběhu filmu zřejmě napadne každého diváka, jenž se horolezectví nevěnuje – proč to dělají? Pravidla hry ostatně od druhé poloviny nestanovují lidé, ale příroda. Cílem je v duchu kinematografie atrakcí (nikoli intelektuálních) okamžitý viscerální prožitek. S odstupem času si uvědomuji, že to není mnoho. Bezprostředně po projekci (IMAX 3D), s doznívajícím pocitem, že jsem právě sestoupil z vrcholku nejvyšší hory světa, mi ovšem přišlo, že nemohu chtít víc. 75% (21.09.2015)

Příjemně civilní, přízemní a i přes přítomnost ženských elementů chlapská podívaná, která patos ždíme z toho, že hrdiny to opravdu bolí a adrenalin se pumpuje jakoby mimochodem, protože se umírá bez velkých gest a návraty z prahu smrti jsou zarputilé do posledního dechu. Casting snad ani nemohl být lepší, protože tihle herci vystřihnou litry emocí a osobních citů i přes telefon, a v audiovizuálním módu je to chvílemi na hraně hypnózy. Rozvláčnější první půlku bych možná upravil nůžkami, ale ta druhá je čistou akční adventurou, která zamáčkne do sedačky až po dojezd titulků. (24.09.2015)

Nejdřív jsem četl knihu, tak jsem drobet otráven. Domnívám se nicméně, že nečíst knihu, vůbec bych se neorientoval. Ani jedno není dobrá vizitka. Předem jsem znechuceně říkal, že čekám, že hvězdám bude učiněna úlitba, že musejí dostat svých pár scén, které budou jen o nich. A stalo se. Jakoby se nedalo obejít bez slzoždímání, nechat to jen na příběhu a přírodě. Prostě hollywoodská rutina, skoro až nuda z takového trháku... (24.09.2017)