Výchozí bod

Když se po téměř ročním váhání, zda ten film vlastně chci nebo nechci vidět, konečně dokopu k tomu, že si ho pustím, téměř celou dobu u něj pro změnu přemýšlím, zda ho chci vůbec dokoukat, a když se tak konečně stane, nějak tápu, co si vlastně o něm mám myslet. Jisté je, že jsem si podle traileru myslel, že to bude o hodně lepší film, než jak se mi po zhlédnutí jeví - když člověk sleduje závěrečnou scénu (která podle všeho měla ambice být velmi silná), dochází mu, že celý film si k ní nenápadně připravoval cestičku, aby to na člověka v závěru správně vybalil. A přesto - na mě to prostě nějak nezabralo, a celý film mě dosti emočně minul. Nejzajímavější jsem na něm vposledku shledal části, které jsou vzhledem k hlavnímu vyznění filmu spíše podružné (na mysli mám vystižení milostného vztahu Iana a Sofi), a naopak to zásadní mě spíše otravovalo (na mysli zde pro změnu mám to filmové lavírování mezi (pseudo)vědeckým a nevědeckým náhledem na svět - obecně nemám rád, když mám pocit, že ze mě film dělá debila, což zde podle mě sedne skoro na všechno, co se v tomto filmu tváří vědecky). Ačkoli mě film zpočátku zaujal originálním námětem a sympatickým obsazením, hned v úvodu u mě dokonale klesnul ve chvíli, kdy voiceover hlavní postavy pronese, že by nám "rád pověděl příběh očí, které změnily jeho svět" - jaký to diletantský úvod, jaká scenáristická fušeřina hned na začátku! Jako by se člověk nechystal sledovat film z 21. století, ale číst nějaký zaprášený bildungsromán z dickensovské éry! Čemuž dá vlastně následný děj filmu za pravdu - na mysli mám příklon k této umělecké formě, kterou v současnosti shledávám těžce anachronickou. Aneb mou inteligenci vyloženě uráží sledovat tyhle novodobé zhipsterizované storky o - SPOILER ALERT - polepšených hříšnícich, kteří jako nevěřící Tomáš prohlédli a seznali svůj omyl. Pokud by je někdo bral vážně, dokazoval by tím, že je stejně povrchní jako tento film. Nevím no, možná je vážně největší problém v tom, že jsem si před tímto filmem pustil jeho trailer (což normálně skoro nikdy nedělám!), protože jsem si na jeho základě myslel, že by to mohlo být něco mezi Věčným svitem neposkvrněné mysli a Indickým nokturnem, ale samozřejmě to nemá k působivosti prvního a spiritualitě druhého nakročeno ani omylem. Hipsteři povinně strkají do oblíbených filmů, blazeovaní diváci jen znuděně nadzvedávají obočí - to mělo být jako všechno? Hm, tak možná někdy příště. (15.09.2015)

Chytrý, formálně podmanivý a nevtíravý film, který je tématicky natolik nevšední, že si udrží vaši pozornost i přes některé scénáristické berle a oslí můstky - především ke konci představení. Zároveň působí minimalisticky a "nezávisle/nízkorozpočtově", což je jen ku prospěchu věci, přičemž několik málo sugestivních scén rozhodně stojí za pozornost (především ta výtahová). Víc otázek než odpovědí. To od chytrého scifi divák mnohdy očekává a to tu dostává. Škoda šablonovité, leč hezky učesané koncovky. (21.05.2015)

Mám rád divné filmy s tajemstvím, které jsou chytře vystavěny a směřují k překvapení, co může být tušené, ale také vůbec nemusí. Všechny složky filmu jsou v báječné harmonii - vizuální stránka, hudba a samozřejmě herci. Zdánlivě nezáživné vědecké téma se promění v napínavé drama o hledání... Oči jsou fascinující orgán; lze se na ně dívat, zkoumat je a studovat, nebo řezat, vydloubávat a rozmačkávat (mistr Fulci by věděl, jak na ně). Režisér se nebojí dotáhnout jisté scény do možná divákem nechtěného konce, a tak tu s výtahem by jistě mnohé filmy pojaly naprosto jinak. Zde však splnila svůj účel. Nádherný film, který mi nakonec ani moc sci-fi nepřišel. (21.09.2015)

Tak tu som asi niekde úplne mimo, alebo sú úplne mimo všetci ostatní. Sotva dve hviezdy (výprava a herci fajn) udeľujem filmu bez vnútornej logiky, bez uveriteľnej psychológie postáv a s neskutočne dementnými dialógmi, absolútne nepravdepodobným chovaním postáv a rádoby nezávislým cool feelingom. Radšej nejaký profesionálne natočený komerčný zábavný výplach plniaci svoju funkciu, ako pokus o niečo hlbšie, čo náhodou hrubo nevyšlo. Alebo niekomu pripadá normálne, (MIERNY SPOILER) ak matka vôbec nerieši svoje milované dieťa, ktoré má určitú vlastnosť, o ktorú tu celý čas ide a vyšle svojho manžela do sveta riešiť to isté ohľadom postavy, ktorá je mŕtva, pretože "it´s bigger than us"? Alebo sa nikto nezamyslí nad tým, čo vlastne záverečná pointa ukazuje/dokazuje a berie jednoducho ako fakt, že veci sú buď tak, alebo presne naopak? Nevadia nikomu dialógy plné boha/lorda/tvorcu, vedené tým najpriamočiarejším spôsobom? Čo tu hľadá postava Williama Maphotera a jeho veľavravný preslov vo výťahu? Žeby tušil, ako to celé skončí? Konfliktom viery a vedy sa PODĽA MŇA oveľa lepšie vysporiadal seriál LOST, ktorý mnohých sklamal, pričom lepšiu metaforu ľudskej duše by vo filmoch divák sotva našiel. Cahill sa snaží o niečo podobné, ale ja som mal bohužiaľ iba pocit že sledujem paródiu na myšlienky, ktoré sám prezentuje. (03.10.2014)

Tak až takové překvapení jsem nečekal. Naprostá pecka, která je výborně natočená, skvěle zahraná a výtečně napsaná. Dialogy jsou realistické, postavy plně uvěřitelné a příběh, jehož hlavním motivem je střet materialistického a duchovního uvažování, až zaráží svou promyšleností a inteligencí. Okouzlující a dojemná zápletka je vlastně jednoduchá, ale realizovaná s chirurgickou přesností. Škoda, že trailer z ní nebetyčně vyzrazuje tři čtvrtiny, děj je totiž nepříliš předvídatelný a filmu se celkem daří tajit jeho směřování až do poloviny (podobné téma zpracoval výborně třeba Atlas mraků). A rozhodně si počkejte na úplný konec titulků, jinak byste se připravili o roztomilou pointu. (01.07.2014)