Zrození národa

Rytmus filmu je silnejší ako príbeh samotný, ale charakter, najmä druhej polovice, naň nedovoľuje zabudnúť. Prečo ? Otvorená propagácia Ku-klux-klanu, ako záchrancu černochmi gniaveného juhu USA a ukázanie negrov (tak sú nazývaní v titulkoch), ako násilných, pudovo jednajúcich poloopíc, nenechá dnes, v čase vynútenej rasovej korektnosti, chladným asi nikoho. Viem pochopiť, že syn plukovníka Konfederácie asi nemohol konať a zmýšľať inak, pravda je však možno kdesi inde: niektoré zo scén naozaj prihrávajú teóriám, že Griffith celý ten prehnaný rasizmus myslel ako jeho výsmech. Vyvážené tempo podporuje prirodzené striedanie obrazu aj strihu v sprievode priliehavej hudby. Statické detaily tváre sú vzápätí zamenené za dynamické polocelky, či monumentálne výjavy bojov, ktoré akoby vystúpili z obrazov krajinárskych majstrov, individuálne osudy prechádzajú do zobrazení histórie národa bez akýchkoľvek násilných prepojení a naopak. Jedna z najzaujímavejších scén je priebeh atentátu na prezidenta Abrahama Lincolna v divadle. Forma celého opusu, prevratného diela kinematografie, zrodiaceho veľké príbehy bola vyprecizovaná vo vyše 600 krátkych filmoch (akýchsi cvičebných etudách), ktoré Griffith dovtedy nakrútil. Dospel tak k svojbytnému filmovému výrazu práce s kamerou, obrazom, strihom i hercami. Trojhodinový monument si zaslúži byť videným i dnes, a to napriek spomenutej kontroverznosti. (09.05.2006)

Filmařsky naprosto dokonalé, nechápu, proč Griffith používá mezititulky, které jsou mnohdy zbytečné, neboť vše dokáže vyjádřit čistými filmový prostředky. O to více je potřeba ho jako režiséra obdivovat, neboť jeho jediným prostředkem byl obraz. Již méně obdivuhodný je radikální politický postoj, z dnešního pohledu nepřijatelný. K tomu je však také potřeba dodat, že prakticky všechny politické filmy, obzvláště ty ambicióznější, jsou poplatné době vzniku. Takže si můžeme pouze položit otázku, jak by film vypadal, kdyby měl Griffith možnost jej natočit za sto let znovu. Domnívám se, že zcela v intencích požadavků dnešní doby by byl jednoznačně pročernošský. (03.12.2020)

Ačkoli jsem měla dojem, že jsem si vůči němému filmu vypěstovala celkem kladný vztah, na tříhodinovou reinerpretaci dějin pod režijní taktovkou D.W.Griffitha jsem připravena nebyla. Nekonečná táhlá nuda přejde v rychlé finále, které je extrémně dobře nasnímáno a nastříháno, takže jsem KKK podvědomě i fandila i já, ačkoli se s filmem rozhodně ideologicky se neztotožňuji. (29.12.2009)

Film měl při svém uvedení ohromný úspěch, byl komerčním trhákem... Ale dnes je jeho realita jiná. Možná pro Američany má ještě nějaký velký význam, přece jenom pojednává o jejich historii, ale pro mě jako Evropana to zase tak objevné není. Pokud ho vezmu v kontextu doby (což je věc, jak by se měly filmy hodnotit), musím pochválit technické zpracování. Třeba bitevní scény byly dobré. Hudba se mi zpočátku líbila, ale když se stejné motivy opakovaly pořád dokola, docela mi to začalo lézt na nervy. Bohužel, dnes je více než tříhodinový němý film docela nuda a i já jsem se musela dívat na dvě etapy, abych to vůbec vydržela. Dnes jsem ráda, že jsem toto dílo světové kinematografie, které prostě musím vzhledem ke svému oboru znát, viděla, ale moc mě nebavilo a jen těžko se na něj podívám znovu... (15.06.2013)

Po skončení občanské války v USA, v níž tragicky zvítězí Sever nad Jihem, si negři (o černoších se zde nemluví) přestanou vážit dobroty, kterou nad nimi projevoval bílý muž a začnou vraždit, loupit, znásilňovat - a dokonce zfalšují volby. K moci se tak dostává ďábelský mulat Lynch, který chce z Ameriky udělat jedno velké černé impérium. Naštěstí terorizovaní dobří bílí lidé neztratí naději a založí Ku-Klux-Klan - ten pak konečně navrátí do celé země spravedlnost. - Tak to je v kostce zápletka Griffithova monumentálního Zrození národa. Musím přiznat, že sledovat tuhle tříhodinovou nehorázně rasistickou propagandu, byl opravdu zajímavý zážitek. Dnes je ten film vlastně k smíchu - ale potkat někde režiséra, pořád bych mu s chutí vlepil pár facek. (02.10.2005)