Kouzlo měsíčního svitu

Komentář obsahuje spoilery. Od pětačtyřicátého filmu osmasedmdesátiletého tvůrce jsem vážně nečekal velkou originalitu. Woody Allen se o ni bohužel ani nesnaží a pouze oprašuje již dříve použité motivy: starší muž zamilovaný do mladší ženy (Manhattan, Užívej si, co to jde), komunikace s mrtvými (Alice), význam sebeklamu a víry v iluze (Purpurová růže z Káhiry), mágové, iluzionisté a šejdíři (Prokletí žlutozeleného škorpiona, Sólokapr). Výchozí premisa by dobře posloužila jedné z Allenových knižních povídek, ale na ploše celovečerního filmu se vyčerpává po první půlhodině. Následujících více než třicet minut sledujeme namísto dalšího rozvíjení zápletky dvě a více osob jedoucích pomalým automobilem nebo vedoucích statický dialog o smrti, Bohu a lásce až za hrob. Vinou chabě motivovaného závěrečného zvratu (který nevysvětluje, jak se na celé hře podíleli Catledgeovi) jde o film nejen mizantropický, ale také mizogynní. Bolestínskému a jízlivému, ačkoli díky Firthovi zároveň neodolatelně šarmantnímu hulvátovi je dáno za pravdu, takže může zůstat sám sebou. Jeho oběť, kterou se po velkou část filmu snaží usvědčit ze lži (paralela k Allenovu osobnímu životu?), již naopak nemáme proč obdivovat. Najednou se před námi ocitá mladá a naivní podvodnice, která nepochopitelně podléhá zlému stárnoucímu cynikovi a nikoli mladému, mužnému a zámožnému hráči na ukulele (soudě ze stoupající popularity tohoto nástroje mezi mladými umělci, hádám, že se Allen skrze Brice vysmívá dnešní mládeži a rychle pomíjejícím trendům). Jediným vysvětlením pro její rozhodnutí z poslední scény je Allenovo toužebné přání, aby se věci měly právě takto, aby krásné dívky typu „manic pixie dream girl“ podléhaly nesnesitelně sarkastickým intelektuálům, kteří na svém chování odmítají cokoli měnit. Vypadá to, že jedinou odměnou pro Sophii za její pomoc s nalezením Stanleyho druhé mízy bude dennodenní připomínání její intelektuální méněcennosti. Kromě pár bonmotů, jejichž pointu Allenovi fanoušci vycítí ve vzduchu dlouho dopředu, a dvou neodolatelných herců, nabízí tahle obhajoba lásky mezi starším mužem a výrazně mladší ženou už jen sofistikovanou vizuální stránku. Skutečnost, že byly pitoreskní a často směle dlouhé záběry Francouzské riviéry a elegantně oblečených herců pořízené na širokoúhlý 35mm film, však pozbývá na významu v kinech s digitální projekcí, tzn. v naprosté většině z nich. Apendix : Bezprostředně po projekci dvouhvězdičková záležitost. Téhož večera jsem nicméně viděl Menzelovy Donšajny a uvědomil si, že zamilovanost starého pána do jeho vlastního ega může nabýt i mnohem zrůdnější podoby. 55% (07.08.2014)

Nie každý skeptik musí byť cynik. Nie každý génius je charakteristický len logickým myslením a neschopnosťou bláznivo sa zamilovať. Aj keď nie som veriaca, tak ako Woody Allen verím v jediný zázrak, verím v lásku. Láska je mojím náboženstvom a mojím vyšším princípom. Možno to znie sentimentálne, alebo dokonca pateticky, ale nech:) (02.02.2015)

Nádherné herecké výkony, nádherné prostředí, nádherná hudba, NÁDHERNÉ DIALOGY. Jsem pitomý, že jsem se doposud vyhýbal filmům od Woodyho Allena (nevím proč, stydím se, nechte mě), ale rozhodně to napravím, tohle mi naprosto sedlo. Pořád jsem měl takový ten přiblblý úsměv, bylo to milé, inteligentní, zábavné. Feel-good. (07.08.2014)

Přímo magicky vlídný film s ukrutně vtipným Colinem Firthem, nádhernou atmosférou jižní Francie i dvacátých let minulého století a s poselstvím, že "k životu potřebujeme iluze", které sice Woody Allen použil už ve Stínech a mlze (a jinde), ale to mi ani v nejmenším nevadí. Že jsem pointu prohlédl dříve, než ji prozradil film? No to je toho. Kouzlo měsíčního svitu není vrchol Allenovy filmografie ani žádný přelomový titul. Je to ovšem roztomilá komedie natočená přesně v duchu "pamětnických" filmů, která buď neurazí, nebo rovnou nadchne. Zklamat ale snad ani nemůže. "Začínal jako hadí muž. Zajímavá volba, když chce někdo vypadnout z reality." (02.09.2014)

Rok sa stretol s rokom a Woody nám opať prichystal cestu do duší svojich postáv. Tentokrat bol rozbeh pomalší, jeho príbeh sa v prvej tretine potkýnal o zbytočne naťahované scény a dej sa posúval slepačím krokom. Potom to prišlo a náramne som si to užíval, hlavne vďaka niektorým brilantným dovtipným dialógom, ktoré pobavili, ale prinútili aj k zamysleniu. (07.12.2014)