Dočasný domov

No jó, klasika. Mladí opatrovníci v diagnostickém ústavu se snaží postarat o sociálně slabší děti, a přitom netuší, že by vlastně sami potřebovali cvokaře. Kdo je učitel, a kdo žák? Něco na mě leze (jako momentálně na každýho druhýho Středočecha), takže bych měl odpočivat - ne se dobrovolně nechat xkrát emocionálně vyčerpat u slzopudného indie dramatu! (09.02.2014)

I v americkém Klokánku, záchytné to stanici, chránící děti před vlastními rodiči, dochází ke stejnému jevu, jako u nás a všude jinde - bolestí ze sebepoškozování si dokazovat, že žiji, že cítím, že pohled na vlastní krev mi dá na chvíli zapomenout... Den otevřených dveří v "Short Term 12" však navíc nastoluje otázku, jak až je vhodné, aby se o takzvaně "znevýhodněné" děti starali ti, co si prošli podobným peklem, ano, dokáží odhalit rébusy, do kterých šifrují svá volání o pomoc, jsou jim blíž vědomím stejného stigmatu... ale dovedou zvládnout svoje vlastní emoce ve vyhrocených situacích, neposouvají záchranné hranice podle svých traumatických zážitků, nezatáhnou je do svých skříní s kostlivci? Není rozumnější pouze nadhled profesionála, byť z nastudovaných modelů? Pointa zní - obojí je správné, jen je třeba oba přístupy citlivě nakombinovat, pak naděje na záchranu není jen teoretickou učebnicovou formulí... Zajímavé, civilní, uvěřitelné. (17.03.2014)

Filmy o problémových teenagerech, kteří si prošli drogami, zneužíváním a nevím jakým dalším svinstvem, vídáme pravidelně ve velkém množství, ale jen málokterý na diváka dokáže tak přenést pocity jako právě tento malý velký film. Upřímně chvílemi mi bylo na umření, jako bych to sama prožívala, takový příběh o chobotnici a žralokovi mě úplně rozdrtil, především ten způsob, jakým je podaný a co představuje, v tu chvíli jsem se chtěla někam zahrabat a ukrýt se před celým světem. Přesně z tohoto důvodů mám tak ráda indie dramata, protože občas narazím na přesně takový film, bez velkých hereckých jmen, která by na sebe strhávala pozornost, ale který se Vám zaryje pod kůži jako máloco a tento film jen tak z hlavy nedostanu. (08.01.2014)

„Pamatuj, nejsi jejich rodič. Nejsi jejich terapeut. Jsi tu, abys vytvořil bezpečné prostředí, to je celé.“ - „Chápu.“ Ne, Nate to tak úplně nepochopil, protože je těžké zůstat nezúčastněný, a navíc si při tom zachovat duševní zdraví…Po zhlédnutí Skleněného zámku jsem si slíbil, že musím dát šanci i Dočasnému domovu. Jenže zatímco u něj byly dominantnější herecké výkony a slabší emoční dopad, tentokrát to bylo téměř přesně naopak. Z herců je výraznější asi jen Brie Larson, ale ve výsledku to nevadí. Osud její i svěřenců (Jayden, Marcus) je dostatečně silný a zajímavý na to, aby se divák do příběhu plně ponořil. A „vychovatelům“ jejich práci opravdu nezávidíte, když vidíte, koho mají na starost. Navíc není jednoduché pomáhat ostatním s jejich démony, když se potýkáte se svými vlastními…a v tom vidím asi jediný problém filmu, emoční labilnost a nedostatečná autorita dospělých nenavozuje úplně dojem, že by jim někdo svěřil dohled nad takhle těžce zvladatelnou skupinou. Jinak mě ale Cretton znovu zaujal a odměním se mu 4*. (09.08.2020)

Rozhodně poutavý a silný příběh, který na diváka dýchne takovou přirozeností. Žádný extra vyšperkovaný příběh, který se snaží ždímat city, Short Term 12 to zvládá i nenásilně, emocionálně zafunguje v tu pravou chvíli a způsobem takovým, že to nepůsobí lacině. Ne každý má holt štěstí na kvalitní rodinu a domovem pro tyto jedince pak jsou diagnostické ústavy. Na závěr bych rád pochvílil výběr herců do hlavních rolí a výkony ústřední trojice/čtveřice. (19.06.2014)