Rosewater

Voľby v Iráne rok 2009, očami a kamerou novinára, ktorého za to zatkli a väznili. Filmovo priemerné, občas trochu naivné, ale bolo mi sympatické, že sa to nezvrhlo na klasický heroický epos alebo väzenský masochizmus. Občas to stačí aj takto, nohami na zemi. Ibaže potom nezostane žiadny vzletný zážitok. (08.04.2015)

Tak to vypadá, že začali docházet „opravdoví hrdinové“! Hrdinové čestní a morálně neústupní natolik, že vydrží nelidské mučení v nejhnusnějších věznicích světa, aniž by jakkoliv ustoupili ze svých skálopevných zásad a zpronevěřili se své pravdě. V kurzu začínají být zbabělí přičmoudlí přizdisráči z londýnského Ňufsvíku, co v Halydej-Yn Ahmádího Neřáda po opravdu nehumánním a ultrabrutálním mučení spočívajícím v tom, že si museli natáhnout pásku přes oči, přičemž na ně dost nevybíravě pár měsíců zblízka řval nějaký perský strejc, jemuž asi dost ukrutně smrdělo z huby, prozradili i to, co nevěděli a bez skrupulí a ochotně se stali nástrojem propagandy té islámské pakáže. Vše jen proto, aby se co nejdříve dostali do pohodlného bezpečí svého evropského bytu a mohli pak velkohubě bez bázně a hany za počítačem naprosto páteřně bojovat proti bezpráví, útlaku a tyranii. No to mi teda polib Chomejnýho! Po sto minutách na hlavu postavené a kdovíproč natočené trapné kraviny o ničem jsem si připadal málem jako v pohádce Tisíce a jedné nudy, ve které se onen prefíkaný vezír na všechno vysral, vrabec sežral orla, pastýř okradl zloděje, al-Ma’mún si Chadídžu, dceru al-Hasana ibn Sahla, nakonec nevzal, i když byla sice tlustá a hnusná, ale zato strašná piča, a Šehrezáda tak unudila chalífa xmrti, čímž se vyhnula popravě. (22.02.2015)

Dokud se Bahari motal po ulicích, natáčel rozhovory, nebo je sám poskytoval, bylo všechno fajn. Jako ukázka toho, jak vnímali obyčejní Íránci předvolební prezidentský boj, film působil poutavě a autenticky. Bohužel po zatčení padla kvalita dolů. Nevím, jaký byl režisérův záměr, ale pokud někdo hnije v podobném filmovém kriminálu, jako je ten íránský, představoval bych si víc depresivní atmosféry i vypjatějších okamžiků s hrdinou na kraji sil. To mi tady chybělo. Ne že by si vyšetřovatelé v čele s Kimem Bodniou brali servítky, ale nebylo to ono. Ačkoliv některé momenty stály za to a když je Rodina Sopránů označená za porno, nezbyde než kroutit hlavou. Já chápu, že film je možná blíž realitě, když nepodává perský kriminál jako koncentrační tábor, ale upřímně řečeno kolik filmů podle skutečných událostí by bylo zábavných, kdyby si tam tvůrci sem tam něco nepřidali. 60% (16.02.2015)

Trailer sliboval drsné drama ze země, kde zítra znamená včera, drama oběti silně zaostale nelidského režimu, jehož představitelé neváhají jakékoli své, dokonce i vymyšlené či domnělé odpůrce trestat praktikami, za jaké by se nemusel stydět ani soudruh Vysranovič Stalin. No nakonec jsem z nudy málem utkala středně velký perský koberec. Hlavní hrdina se ze svého notně nervově labilního vyslýchajícího soudruha sice pokusil neposrat, nicméně poté, co jeho naivní forma odboje vzala za své, podléhá tlaku vymaštěných soudruhů, odehraje svůj vnucený štěk před kamerami, podepíše Íránské STB nějaká lejstra a mizí zpět do civilizace. Mnoho povyku pro nic, viz soudruh verbal. (22.02.2015)

Čtyřměsíční izolace, obvinění ze špionáže a psychické mučení v íránském vězení rozhodně nemohly být žádná selanka, nicméně zrovna tahle stěžejní většina snímku, v níž novinář Bahari přemítal o odloučení, rodině a spěl k podepsání (vykonstruovaného) přiznání, mě upřímně dost nudila. Přitom půdu měla připravenou dobře, úvodní dokumentování (zfalšovaných) voleb a následných demonstrací vypovědělo mnoho znepokojivého o nesvobodě v islámské zemi. Závěr s využitím ("masážních" :-)) fantazií vyslýchatele i zkostnatělosti režimu pak trochu ujel do nechtěně úsměvné, pranýřující angažovanosti; ovšem stále šlo o velmi "respektuhodné" téma, které si slabé 3* nakonec vysloužilo. (14.02.2017)