Spása

A tak se zrodil Smørrebrød western aneb Šílený Mikymaus konečně dostal pořádnou akční roli. A dokonce tentokrát Madsovi ani trochu, zaplaťodin, Netuhne Valhalla, takže žádné vikingské halušky ani hodinová rozjímání nad mrtvým kojotem, po nichž by beznadějně klesla i ta nejtužší nadměrná očekávání. Jen čistý, surově syrový zápaďák, plný nejnespravedlivějších nespravedlností, padouchů prohnilejších než chrup bezdomovce, katalogově ustrašených přizdisráčů a Evky Zelené s prořízlou držkou v nejužvaněnější roli její dosavadní kariéry. Nad něčím takovým by si i Kája Máj zlomil péro, okamžitě nechal bandou Šošonů brutálně skalpovat svého hrdinu s neuvěřitelně umytými vlasy a začal psát první díl ságy pod názvem „Mads, bledý džentlmen“. Doufám, že ten drakkar s nemytými válečníky, vystrkujícími u pobřeží Losích Andělic holé prdele na nápis Holýúd, jen tak neodpluje a ihned chci dvojku „Ropa na Stříbrném jezeře“! (21.10.2014)

Tak Evropané opět vracejí úder Amíkům na westernovém poli. Dánská (!) reminiscence na westerny Anthonyho Manna se vší tou drsností, špinavostí a přímočarostí. Děj ubíhá jak šílený kůň, moc se toho nenamluví (a když tak to stojí za to), napětí chvílemi nedá vydechnout, přestřelky mají šťávu a o životy hrdinů se skutečně bojíte! Herecké obsazení je vskutku velkolepé - Mads Mikkelsen tím mlčenlivým mstitelem prostě je, Eva Green je i s jizvou na rtu krásná a éterická a Jeffrey Dean Morgan je naprosto excelentní hajzl, který ve westernu dlouho chyběl (prakticky od doby Malého Billa, resp. Johna Heroda). Nemám problém udělit 100%. (01.11.2014)

Jako ruku na srdce - Kdybych sedm let čekala na zblitek rodiny a hned první den by mi jí jeden pračůrák sejmul, taky bych byla nasraná jak latrína na fesťáku a hodlala se pomstít. Madse sem teda chápala absolutně a směle mu fandila, aby to dotáhnul do vítěznýho konce. I tak jsem ale nedokázala nesnášet plukovníka, páč Jeffrey ho zahrál tak bravurně, že to byl sice týpek z kategorie ukázkových zmrdů, ale byl buddží. A jelikož jsem lehce duševně chorej jedinec, tak mě scéna, kdy odpráskne beznožce s babkou fakt rozesmála. Stejně jen dýchali kyslík ostatním a byli k hovnu, užiteční asi jako skleněný dveře na hajzlu nebo hnědej toaleťák. Eva Zelená tu musí hrát jen svou mimikou, páč jí rudý tváře uřízli lopatu a, co si budeme nalhávat, všechno její mimické hraní a výrazy vypadaly naprosto stejně - Měla rozhodně zácpu, nebo se jí naopak chtělo mocně srát. To naprosto vysvětluje její výraz během celýho filmu a příště ať radši buď opět ukáže kozy, který zná většina chlapů líp než kozy svojí starý, nebo ať alespoň mluví, jelikož mimicky hrát jde po mrtvici na piču (Seagal by mohl vyprávět). Celkově fajn western a Mads opět nezklamal, ten má, na rozdíl od Evy, mimiku v pořádku. Holt pan herec. (04.12.2018)

Dánský western? Proč ne. Mads Mikkelsen tu hraje tvrdého pistolníka, který po smrti své ženy a syna nemá problém sejmout vůbec nikoho. Plukovní Delarue sužuje drobné městečko díky jeho strategické poloze pro budoucí těžbu ropy. Někdo se této tyranii musí postavit i za cenu ztráty svých blízkých. Konec je trochu přehnaný. Madsovi v jeho tažení pomáhá i němá a pohledná Eva Green. Výhodou je i krátká stopáž. "Nikdy tě nezkrotil." (28.04.2020)

Poněvadž to tady každý vychvaluje tak zapáleně, až mu nadšením vytékají tělní tekutiny i z otvorů, ze kterých by běžně tvarovanému člověku v žádném případě vytékat neměly, a to ani po pobodání loveckým nožem, tak zde musím uvědoměle utrousit špetku té kritiky. Předně bych se chtěl pozastavit nad syndromem premortální žvanivosti, kterým trpí každý správný padouch v okruhu jednoho filmu. Ten se totiž bohužel nevyhnul ani našemu, do posledního strupu pečlivě prohnilému, děsivému banditovi, z jehož očí prýští nenávist o síle dvou a půl satanů, a který by vás byl schopen zabít i knedlíkem, kdyby ho měl po ruce. Tyto situace jsou vždy precizně modelové a v podstatě se jen kopírují; náš hrdina leží zraněný na zemi, byť jeho tělo během filmu spolykalo víc kulek, než průměrná šlapka během standardní směny ve Stodolní, ale to nevadí, protože běžný divák si napětím prokousává rty a nehty se sveřepě dobývá do opěradla semišového gauče. Když v tom k němu přistoupí hlavní záporák. Ten, ač po celou dobu filmu střílel postavy do hlav rychlostí Breivika, nyní stojí před hrdinou a za žádnou cenu si neodpustí tradiční monolog typu "...chci ovládnout celý svět, protože Frýdek-Místek je mi moc malej a ani ty mi v tom nezabráníš...", nebo "...ano, to já jsem ti zabil matku v tu noc, kdy sis u stánku dával načos s kečupem...", případně "...vyprstil jsi mi psa ty zmrde a to se nedělá...", asi proto, aby si hlavní hrdina mohl dvě sekundy před smrtí překvapeně říct "ty píčo, dobrej tah vole!". A zatímco si divák z nervozity začíná propocenými dlaněmi resuscitovat hrudník, z dáli se zjeví druhořadá postava, jež zmizela v polovině zápletky, aby se mohla zčistajasna vynořit na konci filmu a v poslední pikosekundě zachránit situaci, sejmout záporáka a šukat s hlavním hrdinou až na věky věků. A všichni jsou hepy jak kráva. Tak téměř identické to bylo i v tomto filmu, což je škoda, že se takové klišoidní momenty prodraly i do filmu, kde je střílení dětí do spánku běžnější než čištění zubů. Ale jinak to bylo relativně koukatelné. Závěrem nutno podotknout, že jsem si film málem ani nepustil a to z důvodu přítomnosti Evy Green, poněvadž mě poslední dobou začíná solidně srát, neb je namrdaná v každém druhém filmu a já začínám mít strach si v šest na Nově pustit Ulici, aby tam ta jebka na mě nevyskočila. Ovšem ještě víc, než ona, mě iritují všichni ti stydkými pysky neposkvrnění frustráti, co nad ní dlachní ocasy rychlostí čtyř ejakulací za masturbaci a neustále ji vyzdvihují do nebes sexuálních ikon. Hovno. Měli byste přeleštit svícen nad něčím kompaktnějším. A pak i šulina. (29.10.2014)