Cizí oběd

Láska ide jednoznačne cez žalúdok. Veď ak by manželka niekomu každý deň varila na obed ako hlavné jedlo karfiol, tiež si nájde milenku. To je jasné.Aj keď to v skutočnosti nerobila, hoci vlastne nenapravením chyby, o ktorej vedela, áno. Ak by tu bola ponuka na presťahovanie sa do Bhutánu, neváham. Tak na pol roka. Svieži film o zle doručenom jedle. Nezapríčiní žalúdočné problémy, ani prekérne dohadovanie, ale minimálne zárodok jedného nezvyčajného priateľstva.... a možno aj lásky. Nechýbajú úvahy o nie vždy pozitívne sa meniacom svete, svete, kde sa čoraz viac pozerá do obrazoviek mobilov, ako na okolitý svet, sveta, kde sa vytrácajú staré zvyky, kde mizne priestor v preplnených metropolách, kde sa prestávajú písať listy rukou. Svete, kde ak sa niečo z rýchlosti sveta zrazu nalomí a začne plynúť príjemne pomalý dialóg, zrazu všetko to zbesilé hmýrenie ľudského stáda, natlačené v megapolisoch začne trošičku dostávať aj nejaký zmysel. (24.08.2020)

Tento příjemný a citlivý snímek těží z hereckého mistrovství Irrfana Khana, kterému stejně výborně sekundují ostatní herci. Příběh není vskutku složitý, ale velmi precizně zpracovaný tak, že než jsem se nadál, byl konec bez náznaku nudy. Námět sám mnoho velkých akcí, emocí, dějových zvratů a barev projevu nesliboval, a proto jsem ani žádný zázrak nečekal. Zde však bylo zcela jasně dokázáno, že k dobrému výsledku nepotřebujeme nic složitého a nákladného, jen lidi, kteří svoji práci umí. Celé vypravování se nese v ne moc radostném duchu. Je to prostoupeno smutkem, odloučením, samotou... Závěr však dává hlavním hrdinům velkou naději na lepší život a vymanění se ze stereotypu, kterou vede touha po obyčejném lidském štěstí. Bohatá spolupráce zemí tří kontinentů dozajista přispěla k tomu, že bylo možno vidět tento film i v České televizi. Jinak se mohou indické filmy (natož čistě indické, kde navíc nehraje nikdo z Evropy, či USA) vysílané v naší zemi televizními stanicemi počítat na prstech jedné ruky. Možná by mohli pozornější diváci napočítat i něco navíc, ale i tak je to zoufale málo. Je to velká škoda, což mi dozajista mnoho diváků a fanoušků potvrdí. Třeba časem, až dojdou turecké telenovely... Po zásluze odměňuji velmi dobrou filmařinu a herectví čtyřmi hvězdami. (27.08.2018)

Mně se moc líbila ta linie čtení vzkazů a vyprávění, která dala celému příběhu tu příjemnou auru, bez které by to nebylo to pravé ořechové. Moc hezký příběh, který není vůbec prázdný, je v něm spoustu hlubokých lidských citů a já jsem se tam sama v pár momentech také našla, o tom to přece je a vůbec nezáleží na tom, v které zemi žijeme. Je to o nás, o obyčejných lidech, kteří máme podobné bolístky na srdci a mnohdy se i přes tu bolest umíme usmívat nad štěstím těch druhých tak jako Saajan a že to není vůbec lehké, to mně asi každý potvrdí. Ano takový okamžik tam skutečně byl i když to byl jen krátký, téměř nepostřehnutelný moment. Dabba řadím mezi ty malé, ale přitom velké, citlivé, mírně úsměvné a dojemné filmy, které ráda doporučím dál. (03.06.2014)

Po nevinně vyhlížející expozici se špetkou příjemného a osobitého jídlonosičového humoru byste ani neočekávali nějakou komplexní romantickou zápletku. Batra se ale směrem k závěrečným titulkům snaží klima zahustit směrem k realitě a celému snímku tím podle mě ubližuje. Přesto jsem ale rád, že Lunchbox nedopadl jako přepálený bollywoodský exkrement nebo pateticky omšelé "má mě ráda nebo ne?". Silné 4 hvězdičky. 8/10 [KVIFF 2013] (04.07.2013)

Zkratkovitý popis "indický film pro evropany" od většiny komentujících sedí. Prostředí je vykresleno dobře i bez tradiční indické hudby a tanečků, což je tentokrát plus. Další plusem je pomalé plynutí příběhu a způsob komunikace (dopisy v ešusu) dvou hlavních hrdinů. To samo o sobě mě dokázalo zklidnit a příjemně naladit. Výborný je i otevřený konec, snímek vlastně nechá celé rozuzlení na divákovi a to je osvěžující přístup. Díky tomu všemu to není klasická sladká indická limonáda, ale film za čtyři hvězdy. (13.03.2019)