Žena v kleci

První ze série Oddělení Q, které mě prostě baví. Dánská krimi patří k tomu nejzajímavějšímu, co je v žánru severských napínáků k mání. Mimochodem, nedivím se, že bývají tyto přetáčeny hollywoodskými supy. Však co mě převelice těší, nikdy takováto vykrádačka nepředčila originál (viz. Zločin nebo Milénium). Pokud se někdo pustí i do prznění Oddělení Q, opět u skalních evropských fandů narazí. Ústřední dvojice detektivů je natolik autentická, že ji, z profláknutých Amíků, nepřeválcuje asi nikdo a atmosféra, kterou do filmů umí vložit Dánové, ta se kvalitně obšlehnout nedá.. :) (05.05.2019)

Tak dvojka Carl-Assad zafungovala a celkom sa mi ich spolupráca pozdávala. Ďalšia severská perlička, tentokrát z chladného Dánska. Zvláštne, pretože aj keď je vlastne motív vraha jasný takmer od začiatku, dejová linka sa rozvinula do pútavého príbehu a výbornej krimi zápletky s inteligenciou. Zároveň sa snímku podarilo úspešne ponoriť psycho sondu do duše nešťastného človeka, ktorý v zlomku sekundy prišiel o všetko, o celý svoj svet. Nie vlastnou vinou tak prekročil prah pekla, z ktorého sa už nevedel dostať späť. Veľmi dobrý krimi thriller. 75/100 (06.10.2014)

Severská krimi táhne, je komerčně úspěšná a za poslední roky se na ni sneslo až nesmyslné množství kritických superlativů. Dánský film Žena v kleci zřetelně ukazuje meze tohoto módního úkazu. Snímek režiséra Mikkela Norgaarda je natočený podle velmi úspěšné literární předlohy Jussiho Adlera Olsena. Realizace se ujali osvědčení tvůrci, scénář napsal Nikolaj Arcel, který pro film mimo jiné přepsal i známou trilogii Milénium Stiega Larssona, režisér pracoval na krimiseriálu Most, který byl uveden v mnoha zemích a v Americe vznikla jeho úspěšná místní verze. V zemi původu se Žena v kleci stala nejnavštěvovanějším filmem z domácí produkce. Asi se není co divit, Žena v kleci obsahuje všechny povinné prvky severského "napínáku" a nepřidává k nim skoro nic. Je to konvence v čistém stavu, realizovaná s nevzrušivou zručností. Příběh tohoto typu potřebuje detektiva "depkaře". Carl Morck (Nikolaj Lie Kaas) tento požadavek naplňuje víc než dostatečně. Má pro kolegy nesnesitelně perfekcionistickou náturu, navíc byl zraněný při nepovedeném zátahu, a to ještě dopadl líp než kolegové, z nichž jeden byl zastřelen a druhý – jediný Carlův kamarád – skončil paralyzovaný. Hrdina za ním občas zajde do nemocnice, aby si s ním pohovořil o nesmyslnosti života. Tím ovšem Carlovy starosti nejsou vyčerpány. Jak už se v konvenčních detektivkách stává, právě ho opustila manželka. V přepíjení severské samoty ho občas vyruší návštěva syna, který ho pak vyhání z domova nesnesitelnou hudbou a hlučným pářením se s náhodnými známostmi. A ještě nedosti na tom. Carlovy delší rekonvalescence využijí nadřízení k tomu, aby se otravného policisty zbavili. Vymyslí si pro něj zvláštní oddělení, jehož úkolem je zběžný přezkum starých nevyřešených případů. Přidělí mu kanceláře v nejzastrčenějším koutě sklepení policejního ředitelství v naději, že o němuž nikdy neuslyší. Ach, jak se mýlili. Carl totiž dostane parťáka, policistu blízkovýchodního původu Assada (snad to není nějaký příbuzný), který v Ženě v kleci hraje plus minus stejnou úlohu jako afroameričtí partneři bílých policistů v hollywoodských thrillerech. Tedy dát hrdinu jakž takž do kupy, projevovat schopnost radovat se ze života a vůbec s ním být srovnaný, vnímat v něm i nějakou duchovní dimenzi, být praktický i empatický. Zatímco pro Carla znamená nové funkční zařazení prudký sestup, pro Assada je to šance konečně se dostat k nějakému tomu vyšetřování. Jak je u takových filmových dvojic obvyklé, lezou si ti dva ze začátku na nervy, postupně k sobě nacházejí cestu a nakonec by jeden za druhého ruku do ohně strčili. (16.06.2020)

V podstate jednoduchá zápletka je napokon hlavná výhoda filmu - divák sa tak na konci namiesto snahy zorientovať v over-twisted guláši môže sústrediť na emócie a veľmi napínavé finále. Funkčné, dobre zahraté, štýlovo natočené. Áno, pôsobí to dojmom pilotu, ale takýto seriál by som si veľmi rád pozrel. (09.03.2014)

To je přesně ten druh filmu, u kterého vždycky řeším jestli tři nebo čtyři... Severská detektivka s pochmurnou atmosférou a výbornou oldschoolovou kamerou - minimálně čtyři. Scénář je nabušený mraky nejrůznějších klišé, pathosu a nechutně podbízivé hudby - slabé tři. Ale kostra příběhu je výborná a motiv dlouholeté tortury v přetlakové komoře mi přijde hodně originální - čtyři. Policejní šéfové házejí oboum hlavním hrdinům klacky pod nohy, nevěří jim, ale oni si přesto jdou za svým, protože jsou to správní chlapi a skvělí policajti. Ehhh... tři. První policista se vůbec neusmívá, je to takový zachmuřený a nekomunikativní sociopat, a to mám rád - čtyři. Jeho parťák není negr, jak je obvyklé v amerických filmech, ale mohamedán, jak začíná být obvyklé v evropských filmech. Jednak je to moderní, druhak jde o infantilně průhlednou snahu o výchovně osvětové působení na tu tupější část většinové populace - tři. A z tohohle posledního důvodu zůstávám (i když trochu nerad) u těch tří. Knížka bude asi lepší. (16.02.2015)