Režie:
Jan SvěrákScénář:
Zdeněk SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHrají:
Tomáš Klus, Vojtěch Dyk, Zdeněk Piškula, Kateřina Kosová, Sabina Rojková, Gabriela Míčová, Oldřich Kaiser, Zuzana Norisová, Kamil Halbich, Zdeněk Svěrák (více)Obsahy(1)
Tři bratři (Vojtěch Dyk, Tomáš Klus, Zdeněk Piškula) se vydávají do světa na zkušenou, aby si našli nevěsty a rodiče jim mohli předat hospodářství. Sourozenci při svém putování jako kouzlem vstupují do slavných pohádek, ve kterých je čeká mnoho nástrah, nečekaných příhod a možná také láska... Filmová pohádka Tři bratři nabízí spoustu dobrodružství, překvapivých situací, ale také laskavého humoru. Děj filmu, včetně známých a oblíbených písniček, které ve filmu zazní, pochází z pera Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře. (Bioscop)
(více)Videa (3)
Recenze (1 355)
přehodnocuju hvězdy na čtyři, páš mám tuhle pohádku v hlavě. od písně holub holub (kterou jsem pak našla jako interpretaci na youtube v divadle z roku 2011-nechápu to špatné hodnocení...) až po geniální scénu s měsíci. netradiční muzikálové pojetí ale co. bylo to hezké a milé, lepší než uravané sračky typu z pekla štěstí. klidně si to pustím znova. snad jedině by svěrák mohl odložit tu interakci s diváky. nemám to ráda. ()
Jsem více ctitelkou tvorby Svěráka Zdeňka, nežli Jana, ale tady je to zřejmě poprvé, kdy jeho scénář zavrhuju. Takto si totiž představuju tvar, který měl syn otci hodit na hlavu, tak jak se to přihodilo během příprav Vratných lahví. Dále mi extrémně vadí casting, kdy i v každé jednozáběrové roli musíme mít nějaké ty populáry - příkladně sudičky v pohádce o Růžence představované Rottrovou, Bittovou a Černockou, stejně jako ty hlavní role jsou svěřené takovým celebritám Klusovského a Dykovského typu. V dalším plánu mě pak zabíjejí všechny ty Čvančarové a Míčové, kdy se nám ty herečky vůbec nesnaží hrát jinak, než ve svým dospěláckých projektech. Lábus už zřejmě dávno zapomněl, kterého je pohlaví a tak by se dalo pokračovat dále a dále... Ze širšího hlediska bych si sice dovedla představit takto rozehranou Šípkovou jako samostatnou muzikálovou pohádku a vlastně bych se s ní i potěšila, kdyby alespoň ten princ byl jiný. Způsob jakým je tu udělaná Červená Karkulka mě nechává klidnou v tom slova smyslu, že verze se Zdenou Kavkovou z roku 1920 tímto zůstává cele nepokořena. Mít tu na místo vlka Jerseyského ďábla z papundeklu fakt nepotřebuju. Navíc pohádka 12 měsíčků už svojí celovečerní podobu nedávno získala a i proto bych do toho triptychu volila jinou. Chtělo by to něco, co by více navazovalo a nebylo to spojené jen vyloženě náhodně. Těch normálních princezen či dívek (nikoli malých holčiček) máme k výběru dostatek, není tedy důvod kombinovat klasický mustr o zakleté krásce s dětskou Karkulkou a naprosto mimoňskou Maruškou, která si beztak svou pohádku odehrává sama a její příští manžel jde akorát zrovna okolo, když už je po všem. Nicméně interakce s diváky do cca osmi let funguje a to pro ospravedlnění existence takového tvaru - zdá se - postačuje. Otázkou zůstává proč identická Troškova láska k idealizovanému vesnickému baroku je v jeho filmech haněna, zatímco identicky aplikovaný nápad u Svěráka by pojednou kýčem být neměl? ()
Jelikož poslední dobou všude vidím vyprázdněnou naraci, tak si říkám, jestli takhle by vypadal zlomyslně přetažený princip vyprázdněné narace v pohádce? Mýtické tropy neznamenají v tomto podání nic. Vyrazit do světa znamená vracet se každý den na večeři k mamince. Charakterové proměny hodné odměny v podobě koruny a princezny se odehrávají nezapomněním si křesadla. Vypravěč neustále boří čtvrtou stěnu, aby dal okázale a bezvýznamově najevo, že se nacházíme v postmoderním díle, kde přece nikdo nemůže nic brát vážně. Hladového vlka se pokusíme napravit, ale namyšlené ženské ať si umrznou v lese. Všechno stálo nejspíš docela dost peněz, ale stejně je ta vizuální stylizace tak ošklivá... Ach jo. Štve mě to, protože příběhy o bratřích jsou předmětem mého zájmu. Ale tohle není příběh o bratřích, protože jejich příbuzenství ve výsledku nemá žádnou funkci ani význam. Když vyráželi spolu, tak jsem se těšila, že to bude něco znamenat, že si budou pomáhat, že se přes počáteční rivalitu naučí spolupracovat, že se pokusí navzájem zabít, cokoli, že prostě vznikne nějaký zastřešující smysl. Jenže jejich "výpravy" jsou od sebe izolované, a nejen od sebe, po většinu času jsou i ti kluci přímo izolovaní od svých holek a tak jejich spárování působí spíš jako počátky patologických a dysfunkčních vztahů než cokoli jiného. A to mluvím zejména o obou starších bratrech, protože vztah mezi myslivcem a Karkulkou mi na rozdíl od názorové většiny (jak se zdá) přijde nejzdravěji vybudovaný. Za jedno mají nějaký společný projekt (přemožení, zkrocení a převýchova vlka) a za druhé si řeknou, že na sebe počkají, což by přeloženo do řeči mezi řádky mohlo znamenat, že uvidí, jestli se k sobě vůbec hodí, a zkusí se nejdřív poznat a dospět. To mi připadá jako slibnější začátek partnerství než třikrát vlézt do jednoho baráku a pokaždé se při odchodu praštit hlavou o futra. ()
Jízda, Obecná škola, Kolja a lehce i Tmavomodrý svět, který už však pohořel na mizerné milostné zápletce. Pak už to nešlo. Respektive Vratné lahve mě doslova otrávily, Kuky nezaujaly. Plácaly všechno dohromady, diváka však toho oslovilo pramálo. Tři bratři jsou v mnohém podobní. Dramaturg šel zřejmě na pivo, pravděpodobně každý den a při každém důležitém momentě natáčení, a my tak musíme sledovat slepenec Šípkové Růženky, Červené Karkulky a Dvanácti měsíčků. Tři bratři si v každé pohádce najdou svou vyvolenou, i když třeba takové Karkulce je zhruba devět let. Docela velká sázka na jistotu. Přitom režisér Svěrák je v nejlepších letech, je sice poměrně hravý, nijak víc s tím však nepracuje, jeho příliš didaktický otec spíš obtěžuje. Hudební duo Svěrák-Uhlíř mám rád, tady neselhává tolik, jak jsem se podle některých názorů obával. ()
No ty pičo. Tohle je nejbrutálnější jízda od Trháku. K jeho dokonalosti má ovšem velmi daleko. Mimo jiné strašně dlouho trvá, než divák zjistí, co vlastně sleduje a než se vyrovná s nečekaným pozdním zjištěním, že to bude asi komentovaný muzikál. Kýčovité je to až až, Svěráci by už měli jít od sebe, ten jejich laskavý český humor dávno přestává být stravitelný. K postavě zlé sudičky viz můj komentář k Jak se budí princezny - jak vidno, čeští tvůrci s tím mají pořád problém. Přesto se mým nízkým hodnocením nenechte mýlit, doporučuji vřele. Český chasník zabloudí na cimbálovou muziku, začne si do tance zpívat nějakopu tu böhmische dupačku a hned chytne jednu pěstí - to je jen jeden z mnoha krásných momentů. Červená karkulka, tedy pohádka o poprvé menstruující dívence, mlsném vlkovi, šmírujícím myslivci a babičce čekající na víno a bábovku za nebezpečným lesem, přes nějž matka, o níž nikdo neví, co dělá sama doma, posílá místo sebe nezletilou dceru, nikdy nebyla zpracována tak explicitně. A při stále se nedařící snubní návštěvě ve spojení Dvanácti měsíčků s Mrazíkem už jsem úplně v rauši. Komentáře: NinadeL (3hv.), karnifex (1hv.), Livingdead, Psema (oba odpad). ()
Galerie (58)
Zajímavosti (36)
- Maruška (Sabina Rojková) měla přinést fialky, jenže Březen (Marián Geisberg) jí daruje jiné květiny. Fialky to rozhodně nejsou. Jsou to violky trojbarevné. (wirtr)
- Bábu z mokřin hraje muž - Jiří Lábus. Podle slov režiséra jde o poctu Mrazíkovi (1964), kde hrál muž Babu Jagu. (D.Moore)
- V pohádce o Karkulce nelétá holub, ale hrdlička (i když hlasem Pavla Lišky říká, že je holub). (Rollo_Tomasi)
Reklama