Mr. Turner

Z čistě objektivního hlediska asi Mr Turner mnoho lidí bavit nebude. Mike Leigh vsadil na historickou přesnost, přičemž Turner rozhodně nebyl osobností, jejíž život by byl nějak ojedinělý nebo výjimečný. Narozdíl od lorda Byrona nebojoval v Řecku, narozdíl od Vincenta Van Gogha netrpěl psychologickými problémy a narozdíl od Salvadora Dalího nebyl excentrický. Jediná zajímavost, kterou tak divák o Turnerovi může zjistit, je, že často místo běžného jazyka odpovídal ostatním jakýmsi podivným vrčením a chrčením, což z něj upřímně řečeno nedělá postavu, kterou byste si snadno zamilovali. Subjektivně mě nicméně i tak Mr Turner bavil. Snad proto, že J. M. W. Turnera považuji za sympatický přechod mezi mým oblíbeným Claudem a impresionisty. Nebo proto, že v něm hlavní role hráli Timothy Spall a Paul Jesson, dva herci, kteří zatím před kamerou moc prostoru nedostali (Spall jakožto herec vedlejších rolí, Jesson proto, že se jeho kariéra doposud točila především kolem divadla). Nebo snad kvůli obrazové stránce, která místy připomíná Turnerovy malby. Anebo snad pro tu krásnou scénu, kdy mladý John Ruskin kritizuje Clauda pro jeho neschopnost zachytit okamžik, aby se o několik let později začal kritizovat Turnera přesně v momentu, kdy Turner této kvality dosáhl. (30.12.2014)

Nečekaně strhující tělesný portrét skvělého britského malíře, jednoho ze skutečně vidomých. Mezi trsy anekdot, situujících výtvarníka v jeho generaci, v pluku zručných akademiků řečnících týmiž tahy, tvary a barvami, se zvláště silně nasvěcují okamžiky, v nichž se tvůrce vyslovuje, a tyto chvíle, podepřené jinými fyzickými výkony – chůzí, stisky, pláčem, doteky – a silnou vnímavou kamerou, patří k těm nejsilnějším. Slova ustupují poryvům vzduchu, který se nezdržuje s hlasivkami a nezadá si ani s mluvidly. Tělo se hýbe a řeč se pohybuje spolu s ním – a před očima nedefilují známé tvary, ale světlo rozptyluje všechny hrany předmětné skutečnosti v tok sil, jimž žádná geometrie nemůže svými topornými nástroji čelit. Chropot a pohyb – ty vedou k nové kráse a naplnění. Jako Turner dokázal z dechu skutečnosti vydobýt nepoznané rajské tvarosloví bytí, tak i Leigh jakoby náhodou těží z přesýpání slov sublimované definice lidské skutečnosti: samota, osamocenost, láska, temná abstrakta hrozí malíře zadusit, ale on je velkoryse vrhá do hluchoty mrtvé společnosti. Jak ale Leigh kontextualizuje, mně nepřijde odpovídající – například karikatura Johna Ruskina, velkého Turnerova zastánce, sice skvěle účinkuje ve struktuře filmu jako kontrapunkt ke vzpomenutému ústřednímu tělesnému znění, ale jakou měrou odpovídá skutečnému předobrazu? (30.06.2018)

Řekl bych, že pro průměrného diváka a především diváka, který nemá své pole zájmu v historii umění, je Mr. Turner téměř nekoukatelnou záležitostí. A může za to především rozvláklý a nezajímavý děj, který se táhne zhruba dvě a půl hodinovou stopáží. Problémem je také, že podle mého názoru nebyl Turner až tak zajímavou osobností. Rozhodně byl lehce výstřední, ale v 18. století znamenalo výstřední téměř cokoliv. Malíř z ranku, kterých bylo v dané době desítky ne li stovky. Ani nemá cenu rozebírat dobovou výpravu nebo kostýmy, jelikož ta vás u filmu rozhodně neudrží a tím kdo by vás uhranul nebude ani věčně nesrozumitelně mručící Timothy Spall v hlavní roli. (12.02.2015)

Neznala jsem ho ... J. M. W. Turnera - malíře, který proměnlivé tváři světa propůjčoval své umělecké vize a spolu s tím i dotek nesmrtelnosti ... neboť obyčejně právě jen on a jemu podobní dohlédnou až někam daleko za obzor, ohraničený prostým vnímáním reality, v níž žijeme my ostatní. Jakoby vyprávění vedla jeho ruka ... a dávala zdánlivému chaosu velice osobitou kompozici a malebným scenériím další, netušený rozměr. Snad byl podobný svým obrazům ... introvert, který všechny bouře svého života promítl na plátno ... podivín, který se striktně odstřihl od nevyhovujícího manželství ... a přitom celým svým srdcem toužil po spřízněné duši - aby se vymanil ze samoty, kam ho uvrhla jeho uzavřená povaha a určitá těžkopádnost v komunikaci. Vyprávění ho zastihlo až na sklonku života - což je možná trochu škoda, nicméně možná i díky tomu je jeho atmosféra nezaměnitelná ... zádumčivá až trochu zatrpklá, poznamenaná neurčitým smutkem, ne nepodobným pošmournému, mraky obtěžkanému dni, kdy se vám budoucnost nejeví zrovna v těch nejrůžovějších barvách. (02.07.2019)

Stařecky nabručený biják s roztomile sentimentálním podtextem umělce, který pomalu opouští milovaný a nepochopený svět. Postavit dvě a půl hodiny biografie na postavě malíře, který bořil formy, ale jinak většinu času jenom naštvaně mručel a občas pohejtoval snaživé kolegy, je brilantní a Leigh se ho drží až do konce důsledně. Navíc je Mr. Turner film nesmírně vtipný a nakažlivě žlučovitý k figurám, které Turner nenávidí. To ale neznamená, že všechny scény jsou tak jiskřivé jako třeba kroužení kamery a Turnera po galerii. Film občas trochu příliš upadá do své uzavřené letory. Jenže Timothy se postará o to, aby člověk nikdy nezaSpall. Jeho podivín, který k bouření emocí používá výhradně plátno, na něž fluše jako kůň a nanáší zbytky od oběda, je jednoduše dojemný. Nemohu si pomoct, ale vidím v tom i kus autobiografie Leigha. Vizuál je svým důrazem na protisvětlo a červánky krásný, ale ne manýristický. Slunce je bůh a světlo mystérium. Humph. (25.03.2015)