Když vane vítr

"When the Wind Blows" můžeme popsat jako "Hrob světlušek" s důchodci a britským naturelem, ale byť to může dát určitou vágní představu, co od snímku čekat, zdaleka to nepopíše jeho hlavní kvality. Jádro filmu představuje jeho premisa převzatá z předlohy Raymonda Briggse. Ta pojímá téma atomové války a nukleárního holocaustu optikou obyčejného párečku důchodců žijících na venkově, jejichž vztah se za léta společného soužití ustálil do podoby drobných rituálů a přijatých rolí. Od nich se pak odvíjí jejich bezprostřední přístup k hrozbě, která je tak devastující, že ji postavy ani nedokážou pojmout v celé její závažnosti. Co do konceptu vlastně můžeme "When the Wind Blows" označit jako protiválečnou travestii, kde je tradiční obraz atomové války rozkládán obyčejností a lidovostí ústředního páru staromilských důchodců, kteří novou válku neustále naivně poměřují s tou, kterou přežili a z níž se v souladu s dominantní ideologií otřepali. Nicméně postupem času se lehkovážností začnou pronikat hořké až depresivní tóny, když z prvních náznaků začne být jasné, jakým směrem se bude osud stařečků ubírat. Při tom ale film nikdy nehraje prvoplánově na city, ale opět svou působivost staví na kontrastech a diváckém uvědomování si důsledků věcí, kterým postavy nerozumí, případně které si nechtějí připustit. (20.04.2014)

Objeveno náhodně díky jednomu z miliónu "top" listů. Nepřekvapila mne spolupráce Rogera Waterse na tomto snímku, který opravdu zpočátku vypadá jak oficiální vládní výukové video. Možná i díky tomu bylo pro mne těžké si najít k postavám cestu. Všechny pochyby a nedorozumění však odvál vítr, stejně tak jako odvál svět Jima, Hildy a vlastně i můj. Vysoká laťka Vláken zůstala nepokořena, nicméně husí kůže posledních 30 minut spolehlivě ukázala, že Murakami si pět hvězd zaslouží. (29.11.2014)

Příprava a přežívání atomového konfliktu po (staro)anglicku. Jestliže se Vlákna zaměřila na dopad nukleární katastrofy na celou Británii (popřípadě Zemi a lidstvo), WtWB se snaží s lehkou nadsázkou zobrazit to samé v mnohem menším měřítku - zde je použito příkladu stárnoucího páru žijícího kdesi na anglickém venkově. V první polovině se odráží lpění na tradicích, britská "suchost" a cyničnost. V té druhé (po výbuchu bomby) však rapidně přituhne a i když celkový efekt na diváka nelze srovnávat s ultradepresivními Vlákny, depresivní pocity a mrazení v zádech se alespoň v mém případě v hojné míře dostavily. 8/10 (04.05.2012)

Opět jeden z těch polozapomenutých filmů, které si to vskutku nezaslouží. Už jenom kvůli tématu, které, ač dnes ne tolik viditelné, je stále přítomno. - Postarší manželé se poklidným způsobem připravují na možnost jaderného útoku. Manželce se příliš nezamlouvají zásahy do její domácnosti, ale její muž metodicky postupuje podle vládní příručky. Žádná příručka vás ale nepřipraví na to, co je za její poslední stranou. V takovém případě je totiž lepší číst Blbli. (11.02.2008)

Príbeh o dvoch dedinských vidlákoch, ktorí si doma stavajú bunker z matracov proti výbuchu atómovej bomby. Je až neuveriteľné že sa film dokázal natiahnuť do 80 minút len pri dvoch postavách v jednom rodinnom dome. Samozrejme, všetko je to tu smerované proti Rusku, dokonca je prirovnávané často k nacistickému Nemecku, ktoré si staroch často pri svojej senilite zmýli. Film bez vysvetlenia, čo sa vlastne stalo, čo nasledovalo a čo sa stalo s dvojicou v závere filmu. Nápad veľmi dobrý, ale potenciál nevyužitý. Pochválim prechody medzi kreslenou animáciou a reálnymi zábermi zničeného interiéru domu. (11.10.2022)