Velké ticho

Sergio Corbucci a jeho drsná kritika amerického právního systému konce 19. století, kdy se efektivita využití lovců odměn proměnila v čiré vraždění lidí. Trintignant a Kinski předvádějí rovnocenný herecký souboj až na krev. Těžko říci, kdo z nich je význačnější. Trintignant coby němý mstitel mrtvých duší či modrooký ďábel Kinski, jenž v roli Tigrera nabývá podoby anděla smrti? Výjimečnou složku tvoří i lokace (severní Itálie) a zasněžené prostředí hor, jejichž ráz podtrhává grandiózní hudba Ennia Morriconeho, která film zásadním způsobem obohatila. Když se dnes řekne "spaghetti western" (osobně nemám tuto nálepku rád), vybaví se mi dva filmy - Leoneho Tenkrát na Západě a Corbucciho Il Grande Silenzio. Naprosto zásadní průlom (jeden z pokusů o demytizaci kultu divokého západu) ve snaze o politizaci westernového žánru. Top. (14.12.2017)

Trochu spoiler! Asi najväčší opak filmového happy endu, aký som zatiaľ videl. Horšie to už dopadnúť nemohlo. A zároveň jediný film, ktorý sa mi podarilo stiahnuť vo forme priečinka obsahujúceho ešte jeden menší súbor s názvom: Happy Ending. A v ňom bola logicky pozitívna alternatíva záverečnej scény. Sranda. No ale aby som sa vyjadril aj k filmu, páčilo sa mi prostredie - zasnežené hory, to viem vždy oceniť. A tiež casting. Veľké ticho vlastne stojí a padá na postavách. Kto videl, pochopí, že aj názov sa od toho odvíja. Príbeh je samozrejme tiež dôležitý, ale že by bol nejako sofistikovaný, to sa nedá povedať. Spracovanie mi prišlo dosť béčkové a šablónovité, preto hodnotím ako hodnotím. A tiež tempo nebolo práve najživšie, aj keď by malo byť, nakoľko sa stále niečo dialo. (09.12.2013)

Nelze než souhlasit, že místy je Trintignant až příliš podobný Eastwoodovi, na druhou stranu, tohle je pořád parádní western, který má zajímavý příběh, zajímavé postavy a navíc neokoukané prostředí, které je ve snímku naprosto skvěle využito - ten sníh není jen na okrasu, ale má pro některé dění důsledky. Po dlouhé době jsem si zase mohl užít western a tenhle mě dostal. A to ani nemluvím o tom, jak výborný je konec, respektive, jak jiný je. (25.06.2014)

Syrový spaghetti western, nacházející se ve střetu zájmů. Zaprvé Il grande silenzio zcela očividně odkazuje k Dolarovkám, přičemž nejsilněji skládanou poctu můžeme vidět ve scéně v hospodě, kdy se Silence snaží vyprovokovat Tigrera k vytáhnutí zbraně (nepřipomíná vám to někoho? - ano je to Douglas Mortimer!). A zadruhé snímek sloužil jako podklad Quentinu Tarantinovi při tvorbě Hateful Eight (kdy Tarantino variuje scény s dostavníkem a scénou v horské chatě, kdy ještě vyšperkoval motiv dveří). Velkému klidu nechybí většina z toho, co by měl kvalitní western mít - drsné chlápky tasící kolty při každé příležitosti, krásnou krajinu (v tomhle případě krásně zasněženou krajinu), hudbu (i když zamrzí, jak je Morricone upozaděn) a samozřejmě příběh pomsty (Harmonika). Z hlediska narativních záležitostí na jednu stranu příběh zcela ozvláštňuje závěr filmu, který vyznívá opravdu mrazivě, na stranu druhou mě příšerně iritovala milostná linie (ženě umře manžel a za několik dnů už hluboce miluje Silence - prostě mě to nesedělo a je to spíš moje chyba, asi jsem moc idealistickej). Že jsem ještě nezmínil Klause Kinskiho? Tady přece není třeba dalších slov.. (22.11.2016)

Jedná sa o Western v zimnom prostredí ktorý je však nasiaknutý špagetami až až. Chladná réžia Sergia Corbucciho, čudná hudba Ennia Morriconeho a nečakane morbídny koniec robia s tohoto diela originálnu a s davu vytŕčajúcu snímku ktorá nemá vo svojich kruhoch obdoby. Snehu je tu na každom kroku po kolená, chladnokrvné zabíjanie sa tu nezastaví ani na chvíľku. Dokonca mi neprekážal ani Klaus Kinski a ten mi zatiaľ vadil v každej jeho snímke. Je to jeden s mojich najneobľúbenejších hercov, no rola Loca mu sadla ako uliata. Nebojím sa tvrdiť že išlo o jeho životnú úlohu. Jediné čo mi tu vadilo bola kamera ktorá snímala často v zoome aj keď to nemalo zmysel. Corbucci to robil rád. Tuto to však už trocha prehnal. 4,5* (12.08.2014)