V hlavě

V hlavě jasně dokazuje, že to lidé od Pixaru mají v hlavě stále naprosto srovnané. Úroveň humoru sice není taková, jak jsme u některých vrcholných pixarovek zvyklí, ale propracovanost a vizuální nápaditost onoho světa uvnitř naší hlavy s přehledem triumfují a vytvářejí originální animovaný zážitek, v němž radost i smutek z postupného objevování jednoho unikátního světa utáhnou vše v podstatě jen na svých bedrech. Plus několik opravdu skvělých fórů (znělka z reklamy, závěrečné titulky...), které naopak na pixarovský vrchol dávají vzpomenout více než jasně. :) Nejlepšími postavičkami pro mě "vedlejšáci" Vztek a Strach :)) 85% (27.07.2015)

Nadhodnocená hyper-ultra sra*ka, kterou jsem měl chuť po půl hodině vypnout. Pro mě jeden z nejhorších animovaných filmů, co jsem zatím viděl. Absolutně ošklivá a odpudivá animace, absence humoru je téměř neodpustitelná, zábavné to není ani omylem naopak se jedná o velmi depresivní záležitost, která potěší leda tak EMO a hlavně je to vyloženě pro děcka do 5 let. Strašné! Od odpadu mě dělí pouze ústřední nápad, kterému se věnovalo dohromady tak 10 minut. 10 procentní infantilní hovno, o kterém už nikdy v životě nechci slyšet. (23.02.2017)

Mám k filmu několik výtek. Čekal jsem, že film obsáhne delší časové období a že interakcí mezi jednotlivými řídícími centry bude víc, protože potenciál tu rozhodně byl (např. scéna u večeře). Měl jsem původně pocit, že celý film je vlastně o začínající pubertě a že takový průběh je očekávatelný u většiny jedinců, leč nestalo se. V hlavě je přesto natolik kouzelný, barevný a dojemný animák a lze konstatovat, že Pixaru se ostatní stále jen dívají na záda. Pixar totiž umí to, co mu ostatní mohou jen závidět - velmi stylově odkazuje k vlastní tvorbě, tvorbě režisérských velikánů nebo dokonce celým kinematografickým obdobím, případně jiným druhům animace. Zakomponování do příběhu je přitom velmi hladké a naprosto přirozené. Je to komplexní a nápaditá mapa toho, jak to v hlavě může fungovat. Release the Kulich! (06.12.2015)

PIXAR IS BACK! Promyšlené, nádherně animované, se spoustou vtipů pro děti i pro dospělé, radost se dívat a všechno to vnímat - a postupem děje se i dojímat... a na úplném konci se naprosto nepříčetně chechtat (Ostrov tragických upířích románů, Ostrov klučičích kapel..... Holka! Holka!!! ÁÁÁÁÁ!!!!:) a pak ještě vnitřek psí a kočičí hlavy:)))) Joy byste sice při setkání v reálném životě za chvíli jednu pleskli, ale... bez ní by to zkrátka nešlo;) Nemám jedinou výtku, naopak obdivuju jak se povedlo převést do filmu pro celou rodinu duševní pochody jedenáctileté přestěhované holč... pardon, mladé dívky, přičemž je to všechno naprosto současné, viz třeba videohovory apod. Takovouhle rodinu by chtěl každý, včetně brazilského pilota helikoptéry;) Jediné, co je trochu mimo, je imaginární přítel, což je v mém světě vždy jasná poukázka na doživotní jízdu na antidepresivech, což je jak doufám jen čistě americký národní sport:) Ale na druhou stranu si Bing Bonga nejde neoblíbit, a nejenom proto, jak pláče:) Koneckonců je to zřejmě největší frajer z celého filmu - když tedy pominu Vztek a imaginárního kanadského boyfrienda:) Jsem jen zvědav, jestli někdy přijde druhý díl, kde se prosadí ty realisticky kombinovaně zabarvené vzpomínky, hooodně rozšířená konzole a hlavně obří rudý maják PUBERTA, který samozřejmě asi není nic důležitého. Koneckonců Riley je teď dvanáct, co by se asi tak mohlo stát?:))) 90% a nevyhnutelná řada repríz a sociálních experimentů v jednom. (30.10.2015)

Přání číst myšlenky měl někdy každý. PIXAR se tohoto přání chopil, vytvořil antropomorfní personifikace emocí, okoukl jak spolu komunikují krvinky, krevní destičky a bacily v Byl jednou jeden život (stejně jako uživateli flanker.27 mi to blesklo hlavou už při ukázkách v kině), vytvořil příběh, kterým by komunikaci emocí, vzpomínek a imaginace orámoval a V hlavě bylo na světě. Představuju si, jak asi vypadají ty emoce v mojí hlavě a jak velké jsou moje ostrovy "pohádky" a "čokoláda", přičemž největší je můj ostrov "rodina", který zahrnuje i našeho Alíka, v jehož hlavě je jediné: MÍČEK! (01.02.2017)