V hlavě

Co se týče nápadu, nemám výhrad. Po delším čase kdy animáky pravidelně zaplavující kina a TV obrazovky už pomalu začaly nudit i děti, se tu objevil tenhle originální kousek. Máme totiž možnost nahlédnout do řídící části mozku odkud se ovládají emoce. Pamětníkům připomenu Křečka v noční košili, kdy s podobným nápadem ovládat někoho (avšak zcela) už přišlo na konci osmdesátých let naše geniální duo Macourek - Vorlíček. Zde se však jedná výhradně o emoce. Jak říkám, nápad byl geniální, zpracování kouzelné, barevné, příjemný byl i cz dabing. V prvních 20 minutách jsem s úžasem sledoval ten svět strachu, odporu, radosti či smutku Riley od jejího narození po její jedenácté narozeniny. Jenže.. Amíci si prostě libují v destrukci všeho druhu a duševní svět Riley destrukce postihne také... Neříkám, že něco z toho nebylo nutné, ale během sledování jsem se přistihl, že je tam toho prostě moc, že mne to nebaví... Děj to nedělalo napínavějším, spíše to nudilo jako cosi co zdržuje, natahuje, nastavuje... Asi každý dopělák koukající s dítky totiž tušil, že stříbrný Greyhound nakonec neodjede a pokud ano, nestane se z Riley Půlnoční kovboj... Když to vezmu kolem a kolem, řekl bych, že to na menší děti bylo místy moc komplikované, o to více si v tom našli možná rodiče. Ta vyváženost tam však místy dost haprovala. Jestli jsem z něčeho umíral, pak to byly náhledy do velínů dospěláků! Vrcholem všeho bylo setkání Riley s chlapcem a pohled do kočičího velína!:-)))) Vlastníte-li kočku, závěr filmu Vám urve bránici. Kdyby šlo dát 3 a půl, dal bych, ale na 4 to nemělo. Takže dávám 3 pěkné klíčové vzpomínky a PIXAR vítám zpět, mezi velký kluky. * * * (08.11.2015)

"To je podvědomí... tam dávají všechny potížisty." Tak hravě nápaditý film jsem už neviděla ani nepamatuju. Disney a Pixar tentokrát trefili přímo do černého. Místy je to veselé, jindy smutné až temné, ale především je to originální zobrazení toho, jak by mohl vypadat svět uvnitř mysli člověka, který stojí na pokraji puberty a všechny staré hodnoty a způsob nahlížení na svět se najednou bortí a nastává emoční zmatek. Je pravda, že dospělému tento film nejspíš řekne úplně něco jiného než malému dítěti, skoro bych řekla, že dospělý člověk si tento film užije mnohem víc. Já spoustu těch nápadů sledovala s naprostým úžasem, někdy smíchem, jindy dojetím. No a u scény, kde se postavy filmu dostaly na chvíli do "abstraktního myšlení" jsem v kině dostala skoro záchvat smíchu, jak mi to v tu chvíli přišlo naprosto dokonalé. Jsem ráda, že jsem na to zašla do Slovanského domu, abych to mohla vidět v původním znění, to můj dojem z filmu jen umocnilo. Když to shrnu, myslím, že toto je dokonalý animák pro dospěláka, kterého ale ještě úplně neopustilo dětství a má značnou dávku vlastní fantazie. ~(4,8★)~ (03.08.2015)

Hodně zábavná ujetina, byť sonda do holčičího mozku tomu zpočátku vůbec nenaznačovala a pro muže by tento titul spadal spíše do kategorie: horror movie. Ale ne, nakonec to byla prča a díky Hněvu i dost zábavná. "Juu, mám přístup k celé databázi sprostejch slov." Na závěr dokonce i poměrně moudré poučení, že do života patří i smutek, a to nejen v negativním slova smyslu. (08.11.2016)

[65%] Není to vůbec špatná pixarovka; ten nápad s emocemi v hlavě té malé dívčiny mi přišel super, ale cca ta prostřední část filmů mě moc nebavila, ztrácel jsem u toho pozornost, finále to trochu zachránilo, ale prostě znám lepší kousky od pixaru viz Monster inc, Toy story apod – a to rozhodně zábavnější. I tak jsem to ale v pohodě dodíval do konce. Jsem zvědav na tu chystanou dvojku, jestli bude náhodou lepší, uvidíme … (26.03.2023)

Dyť to děti nemůžou absolutně pobrat, tohle v kině vyhrávaj spíš jejich rodiče! Aneb kdy PIXAR konečně natočí erotickou fantasy, sakra? A ten "oscarovej" nášup emocí (doslova i na plátně) k tomu? Panejo. Bejt v tom sále sám, bulim několikrát na plný koule - takhle jsem jenom stydlivě popotahoval... Putovní veselosmutná story sice nic moc, celkovej dojem z filmu ale nakonec díky cvičení se srdíčkem hlásí plnou palbu. (01.08.2015)