V hlavě

To čo tu napíšem vyznie možno dosť kriticky, takže hneď na začiatok pre istotu poviem, že je to strašne super, treba to vidieť a dávam tomu 5*. S Inside out mám však aj napriek tomu trochu problém. Namlsaný skvelou kampaňou a nadšenými ohlasmi som čakal predsa len viac. Tak úžasný námet a hlavne celý koncept sľuboval niečo oveľa lepšie po stránke humoru, emócií aj presahu. Verím tomu, že napr. Brad Bird by z toho spravil najlepší Hollywoodsky animák všetkých čias. Celý film je až príliš opatrný a bojí sa pritlačiť ešte viac na pílu a je to škoda. Emočne všetko funguje parádne ale nikdy to nepoloží do kolien na úrovni Ratatouille , tretieho Toy Story alebo intra k Up. Humor je veľmi vtipný ale až na pár prípadov som nemal problém sa po podarenom gagu nadýchnuť. A hlavne celý čas bolo z toho cítiť nevyužitý OBROVSKÝ potenciál. Aj napriek tomu je to celé veľmi originálne, svižné, vtipné, dojímavé, občas depresívne a hlavne strašne chytľavé. Okamžite chcem vidieť veľa pokračovaní v štýle Linklaterovej Before...trilógie, spin offov alebo kľudne aj celý seriál. Animák roku ale najlepšia tohtoročná rozprávka je pre mňa stále Popoluška. 9/10 (21.08.2015)

Rozhodně jeden z nejsmutnějších animáků jaký jsem kdy viděl. Špatné nálady, nešťastných rozhodnutí nebo smutných příběhů je zde více, než bych čekal a tak trochu to krade ten pozitivní pocit z filmu. Na druhou stranu to pánové ze studia Pixar zvládli skvěle a dali snímku něco více než jen bezduchou zábavu. Absence výrazného hlavního hrdiny také prospěla a s klidem můžu říct, že V hlavě rozhodně nezklamalo a přináší svěží originalitu, nápaditost i emoce. /80%/ (Kino) (27.07.2015)

Já nemám důvod nedat tomuto animáku plný počet. Obsahuje vše, na co si člověk vzpomene: bohatou fantazii plnou barev, napínavý děj, radost, smutek, líbivou hudbu, zábavu a smích. Fakticky jsem zvědavá, jak asi vypadají ty moje emoce. Radost má určitě v rukou nějaký hudební nástroj, pravděpodobně kytaru a celé dny si zpívá. Strach je celý v černém s výšivkami pavouků, Znechucení představuje některé zdejší uživatele a Smutek ... ? Tak ten vypadá asi stejně jako ten Rileyin. Shrbený, nešťastný, prostě smutný. Jsem ráda, že mé kuličky myšlenek září hlavně zlatavou barvou a mám spousty ostrůvků, na kterých mi záleží. Pevně doufám, že to tak navždy zůstane a že těch červených nebo modrých barev bude co nejméně... Na konci mě rozesmála hláška: "Tady je ostrov chlapeckých skupin! Ten, doufám, spadne co nejdřív ..." :-) (18.10.2015)

Mám k filmu několik výtek. Čekal jsem, že film obsáhne delší časové období a že interakcí mezi jednotlivými řídícími centry bude víc, protože potenciál tu rozhodně byl (např. scéna u večeře). Měl jsem původně pocit, že celý film je vlastně o začínající pubertě a že takový průběh je očekávatelný u většiny jedinců, leč nestalo se. V hlavě je přesto natolik kouzelný, barevný a dojemný animák a lze konstatovat, že Pixaru se ostatní stále jen dívají na záda. Pixar totiž umí to, co mu ostatní mohou jen závidět - velmi stylově odkazuje k vlastní tvorbě, tvorbě režisérských velikánů nebo dokonce celým kinematografickým obdobím, případně jiným druhům animace. Zakomponování do příběhu je přitom velmi hladké a naprosto přirozené. Je to komplexní a nápaditá mapa toho, jak to v hlavě může fungovat. Release the Kulich! (06.12.2015)

PIXAR IS BACK! Promyšlené, nádherně animované, se spoustou vtipů pro děti i pro dospělé, radost se dívat a všechno to vnímat - a postupem děje se i dojímat... a na úplném konci se naprosto nepříčetně chechtat (Ostrov tragických upířích románů, Ostrov klučičích kapel..... Holka! Holka!!! ÁÁÁÁÁ!!!!:) a pak ještě vnitřek psí a kočičí hlavy:)))) Joy byste sice při setkání v reálném životě za chvíli jednu pleskli, ale... bez ní by to zkrátka nešlo;) Nemám jedinou výtku, naopak obdivuju jak se povedlo převést do filmu pro celou rodinu duševní pochody jedenáctileté přestěhované holč... pardon, mladé dívky, přičemž je to všechno naprosto současné, viz třeba videohovory apod. Takovouhle rodinu by chtěl každý, včetně brazilského pilota helikoptéry;) Jediné, co je trochu mimo, je imaginární přítel, což je v mém světě vždy jasná poukázka na doživotní jízdu na antidepresivech, což je jak doufám jen čistě americký národní sport:) Ale na druhou stranu si Bing Bonga nejde neoblíbit, a nejenom proto, jak pláče:) Koneckonců je to zřejmě největší frajer z celého filmu - když tedy pominu Vztek a imaginárního kanadského boyfrienda:) Jsem jen zvědav, jestli někdy přijde druhý díl, kde se prosadí ty realisticky kombinovaně zabarvené vzpomínky, hooodně rozšířená konzole a hlavně obří rudý maják PUBERTA, který samozřejmě asi není nic důležitého. Koneckonců Riley je teď dvanáct, co by se asi tak mohlo stát?:))) 90% a nevyhnutelná řada repríz a sociálních experimentů v jednom. (30.10.2015)