Hudba:
Michael GiacchinoHrají:
Diane Lane, Amy Poehler, Mindy Kaling, Bill Hader, Kyle MacLachlan, Phyllis Smith, Lewis Black, Richard Kind, Jess Harnell, Carlos Alazraqui, Frank Oz (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Období dospívání může být velice komplikované, a Riley, která je vytržena ze svého starého života na americkém Středozápadu poté, co se její otec musí kvůli novému zaměstnání přestěhovat do San Francisca, není žádnou výjimkou. Stejně jako my všichni, i Riley je ovládána svými emocemi – Radostí (Amy Poehler), Strachem (Bill Hader), Hněvem (Lewis Black), Znechucením (Mindy Kaling) a Smutkem (Phyllis Smith). Emoce žijí v Řídícím centru, centrále uvnitř Rileyiny mysli, odkud jí pomáhají vypořádat se s nástrahami všedních dní. Jak se Riley se svými emocemi společně pokoušejí vyrovnat s problémy nových začátků v San Franciscu, propuká v Řídícím centru zmatek. Ačkoliv se Radost, Rileyina hlavní a nejdůležitější emoce, pokouší zachovat všem pozitivní myšlení, objevují se mezi jednotlivými emocemi neshody v tom, jak se co nejlépe vypořádat s novým městem, domovem a školou. (Falcon)
(více)Videa (31)
Recenze (1 182)
Co k tomu říct - je to krásně barevné, animace je na vysoké úrovni, příběh je zajímavý a poměrně jednoduchý (někdy až předvídatelný) a prostředí je opravdu povedené. Autorům se vylíčení vnitřního světa mladého děvčátka, vykreslení jednotlivých emocí a celkově i jednotlivých částí lidské mysli opravdu povedlo a tak člověk musel ocenit, že fantazie pánům autorům rozhodně nechybí. Mezi další pozitiva se dá určitě zmínit i humor, i když některé vtípky, třeba když se pořád nečekaně objevovala vzpomínka na jistou reklamní znělku, zase až tak vtipné nebyly... Jinak co by to bylo za film o emocích bez emocí. Musím říct, že zde se autorům podařilo mě okouzlit, jindy se o mě dokonce i pokoušel docela silně smutek a jak už píši v diskuzi při scéně s růžovým slonem/kočkou/(delfínem) na dně propasti jsem málem uronil i slzičku a tedy musím říct, že jsem opravdu film nejen v pohodě přežil, ale i kvalitně prožil. Když to srovnám s ostatními letošními animovanými filmy, které jsem viděl, tak po pro mě neskutečné Písni Moře mě tohle zatím bavilo asi nejvíc, takže dám 8,5/10. ()
Čítal som ospevné recenzie a čakal tutovku. Problém je, že animáku výrazne chýba humor, celá prostredná časť je dosť temná a z toho celého som mal pocit, že sa v komplikovanosti príbehu mnoho menších detí zaručene stratí. Chytrý scenár, to uznávam, ale malé deti to neocenia a žiadne nadšenie som nebadal ani na svojich deťoch. Celkovo rozhodne animák skôr pre staršie deti a dospelých. Tá depka a zlá nálada tam vládla pridlho a nijak extra ma to neoslovilo. 60%. ()
Mám k filmu několik výtek. Čekal jsem, že film obsáhne delší časové období a že interakcí mezi jednotlivými řídícími centry bude víc, protože potenciál tu rozhodně byl (např. scéna u večeře). Měl jsem původně pocit, že celý film je vlastně o začínající pubertě a že takový průběh je očekávatelný u většiny jedinců, leč nestalo se. V hlavě je přesto natolik kouzelný, barevný a dojemný animák a lze konstatovat, že Pixaru se ostatní stále jen dívají na záda. Pixar totiž umí to, co mu ostatní mohou jen závidět - velmi stylově odkazuje k vlastní tvorbě, tvorbě režisérských velikánů nebo dokonce celým kinematografickým obdobím, případně jiným druhům animace. Zakomponování do příběhu je přitom velmi hladké a naprosto přirozené. Je to komplexní a nápaditá mapa toho, jak to v hlavě může fungovat. Release the Kulich! ()
Přání číst myšlenky měl někdy každý. PIXAR se tohoto přání chopil, vytvořil antropomorfní personifikace emocí, okoukl jak spolu komunikují krvinky, krevní destičky a bacily v Byl jednou jeden život (stejně jako uživateli flanker.27 mi to blesklo hlavou už při ukázkách v kině), vytvořil příběh, kterým by komunikaci emocí, vzpomínek a imaginace orámoval a V hlavě bylo na světě. Představuju si, jak asi vypadají ty emoce v mojí hlavě a jak velké jsou moje ostrovy "pohádky" a "čokoláda", přičemž největší je můj ostrov "rodina", který zahrnuje i našeho Alíka, v jehož hlavě je jediné: MÍČEK! ()
Hodně zábavná ujetina, byť sonda do holčičího mozku tomu zpočátku vůbec nenaznačovala a pro muže by tento titul spadal spíše do kategorie: horror movie. Ale ne, nakonec to byla prča a díky Hněvu i dost zábavná. "Juu, mám přístup k celé databázi sprostejch slov." Na závěr dokonce i poměrně moudré poučení, že do života patří i smutek, a to nejen v negativním slova smyslu. ()
Galerie (97)
Photo © Walt Disney Pictures
Zajímavosti (60)
- Scéna večeře, při níž se Rileynina matka (Diane Lane) snaží upoutat pozornost svého manžela (Kyle MacLachlan), vychází z osobní zkušenosti režiséra Petea Doctera. (Draconic)
- Kamera je vždy trochu roztřesená, když je Riley (Kaitlyn Dias) z něčeho rozrušená. (buzzwoody)
- Na otázku, proč je Bing Bong zčásti cukrová vata, Pete Docter odpověděl: „Mám rád cukrovou vatu.“ (Katka189)
Reklama