Velký draft

Co na tom stupidním sportu vidíte, vy žrouti bik meků? Americká oslava (světe div se) dle skutečné události o koumákovi, jemuž padl dobrý draft! Definitivně jsem nepochopil, jak že výše uvedený draft funguje,ale Kostner během výběru tvářil poměrně vážně, takže by pro nezainteresované bylo zjevně nemožné do dané problematiky zaplout. Pěkná roštěnka Kevine! 68% Celosvětový výdělek k 22. 9. 2014: $25,000,000, což je 0,76 násobek budegtu (22.09.2014)

Když na to přišlo, byl to vážně hukot; pořádná jízda, v jejímž středu by se jednou toužil ocitnout snad uplně každej mužskej s koulema na správnym místě (/Jennifer Garner) - bez rozdílu sportovního vyznání. (A že já NFL neholduju ani v nejmenšim.) --- "How is it that the ultimate prize in the most macho sport ever invented is a piece of jewelry?" (Takhle precizní timing hlášek se jen tak nevidí!) (09.09.2014)

Veľmy netypický film zo športového prostredia, Costner po rokoch opäť v žánri, ktorý ho preslávil a Reitman späť vo forme, ktorá ho vyniesla na výslnie. V posledných rokoch sa filmy so športovou tématikou stiahli do ústrania a pokiaľ niekto niečo natočil, tak to bola buď absurdná komédia plná roztlieskávačiek a debilných posolstiev alebo bezduché motivačné promo plné prázdnych kecov a morálnych ponaučení. Umiernený a úprimný film, ktorý plne využíva divácku neznalosť zákulisia draftovej horúčky a prináša tak originálny pohľad na vec. Primiešaním dramatickej zápletky, primeraného humoru vo vypätých situáciách a ľudského rozmeru ma Reitman milo prekvapil a spolu s dynamickým vizuálom som sa naozaj nenudil. 85%. (07.09.2014)

Velká paráda. Americkému fotbalu naprosto nerozumím a nebaví mě to, ale tenhle film byl výborný. Možná proto, že kecy v něm se dají aplikovat na jakýkoliv sport, který je milejší mému srdci. Příběhově je to super věc, která vás potěší a trošku chytne za srdce. Costner je výborný a všichni okolo taky (snad je Jennifer Garner mi vyloženě nesedla). Nemám tomu co vytknout. Bavil jsem se celých 110 minut. Kéž by podobných kousků bylo víc. (03.06.2015)

„Nenosím hodinky, protože vždy vím, že je teď a teď je tehdy, kdy bych to měl udělat.“ (Steve Mariucci, bývalý kouč NFL) Následující komentář obsahuje steroidy…, pardon, spoilery. Dokud jsem pohlížel za oponu soutěže v násilí přerušovaném schůzemi a generální manažer Kev se zuby nehty bránil semletí mlýnskými kameny ostatních generálních manažerů, hráčů, jejich agentů, majitelů, trenérů, fanouškovské obce a ducha otce, byl jsem nadšen. Po schůzkách s partnerkou v papíráku centrály Cleveland Browns a mamince s urnou v podpaží to nadšení začalo pozvolna vyprchávat. A pak přišel Velký draft a zlom v mém náhledu. Kev všechny převezl jak Andy Dufresne ředitele shawshankského nápravného zařízení a zakládajíc si na morálním kreditu vybíraných hráčů sáhne po tom, co mu sám volá, že potřebuje peníze pro tělesný vývoj svých synovců sirotků a přitom má mobil a hodinky, které by jim zaplatily hodiny gymnastiky až do jejich plnoletosti. Pak se majitel vrátí z newyorkského draftu zpět do Clevelandu teleportačním zařízením ze Star Treku, všichni si zařvou nadšením jak na konci filmů Rona Howarda, poobjímají se, řeknou si, co jsme si, to jsme si a GM ještě doladí partnersko-rodinné vztahy. Chápu pojem Americký sen, ale taky jsem realista s jistou představou o vztazích v tomhle prostředí a tohle Reitman mírně přepísk. Jo, kdyby majitel Kevina z principu vylil a matka až do rána čekala na tréninkovém hřišti na skotskou poemu dle poslední vůle, byl bych shovívavější.. Zase na druhou stranu, mohlo to vyvrcholit i tak, že při únorovém Superbowlu by se zranil Clevelandu quarterback, Kevin by to za něj vzal, po druhé čtvrtině odrodil v šatně vlastního syna a v poslední minutě zařídil čtyřicetiyardovým hodem vítězný touchdown. Na to už Reitman asi neměl koule.. (23.02.2016)