Od pěti do sedmi

Pamatuji si, že když jsem viděl trailer na tento film, tak jsem ho nechtěl vidět. Prostě mě to nebavilo a nezajímalo. Teprve po smrti hlavního představitel jsem se k tomuto filmu odhodlal a fakt mě mrzí, že mě k tomu musel dokopat až jeho skon. Protože je to opravdu moc hezký a povedený film. Film, ve kterém je tolik pravdy až to není hezké. Režisér a scénárista Victor Levin odvedl moc dobrou práci, protože to co se filmu stane působí nenuceně a příjemně přirozeně. To netlačení na pilu jsem ocenil o to více, jelikož díky tomu je i závěr o dost silnější. Anton Yelchin hraje velmi dobře a svojí roli zvládl bezchybně. Bérénice Marlohe je nádherná a ještě k tomu velmi dobře hraje a díky tomu velmi snadno dokážeme pochopit hlavního hrdinu a jeho náklonnost k této francouzské múze. Olivia Thrilby byla velmi příjemná a ta role jí dost sedla. Lambert Wilson je hodně sympatický a krásně doplňuje zbylou trojici. Film má velmi příjemnou zamilovanou atmosféru, která pomalinku plyne a nikam nespěchá. A proto to taky funguje co se stane v poslední třetině filmu, jelikož to není vynucené a dané argumenty fungují, jak po emoční stránce, tak poté logické. Od pěti do sedmi je krásný romantický film. (14.08.2016)

"V New Yorku nikdy nejste dál než šest metrů od někoho, koho znáte nebo máte poznat." A tak Brian přešel ulici, zakouřil s Arielle a já jsem mu to trošku záviděl. Arielle totiž byla krásná, úžasná a jedinečná, takže by mi nevadilo, kdyby na mě měla čas jen od pěti do čtvrt na šest. Samozřejmě troubovi Brianovi rozumím, že se mu splašily hormony a chtěl všechno, jenže já jsem toužil do sebe vstřebat víc jejich štěstí. Ale oni na můj vkus příliš mrhali svým omezeným časem a rozhodně to neroztočili tak, jak bych to dokázal já s Arielle a penězi jejího manžela. (16.10.2016)

Melancholická romantika nejen proto, že všichni dnes už víme, jak to dopadlo s Antonem Yelchinem. Po tomhle filmu mi je ale vysloveně smutno, že zrovna takový herec musel tak brzo odejít. Od pěti do sedmi má totiž moc hezký příběh a k tomu silné dialogy. A jelikož i Bérenice Marlohe umí chlapa uhranout pohledem, najde si v tomto skromném příběhu svoje místečko každý, kdo má rád dobré, ale smutné příběhy ze života. Tím oceňuji i závěr, který je na romantiku až moc drsný. Od pěti do sedmi je sice nenápadný film, ale o to více překvapí a rozhodně stojí za hodinku a půl života každého z nás. (10.10.2016)

Krásne snové, vyrozprávané s eleganciou a pátosom. Príbeh síce ničím výnimočný, ale zaujme a nenudí a divák aj keď tuší, ako by to asi mohlo a hlavne malo skončiť, napriek tomu sa nechá unášať tým štýlom a rozprávačkým spôsobom Levina. A Marlohe bola ako ozdoba toho celého. Yelchin, nech mu je zem ľahká, to proste precítil a záver pri múzeu slová nepotreboval. Silné 3 z 5 (30.12.2016)

Potkáte-li velkou, životní (až "červenoknihovní") lásku, těžko se vám bude smiřovat s omezujícími pravidly - můžete ji vídat (a milovat) pouze od 5 do 7 odpoledne. Neodolatelná Francouzka je totiž vdaná, má 2 děti a úmluvu s hodným manželem, že v tento čas si můžou dovolit i "aférku". Hodně se řeší (a)morální stránka věci, která se přisuzuje rozdílům mezi kulturami (no nemyslím si, že by to i v rozvolněné Francii bylo takto běžné :-)); což je na druhou stranu jediné, co tuto příjemnou, čistokrevnou romantiku ozvlášťňuje. (18.11.2019)