Méďa 2

Honit quaterbacka New England Patriots a nebýt přitom na hřišti? Oplzlého Paddingtona stahuje v téže řece srst nasáklá ukřičenou vulgaritou, soudními proslovy a fruktózovým patosem (Morgan Freeman jakožto lidumilný právník operující se slovem láska byl zralý na úder světelným mečem). Ty opravdu krutopřísné momenty, a že jich je jak prstů na ruce problémového člena Yakuzy, naopak bodují svojí hravostí a rezervovaností (pole Johna Williamse, postavičky na Comic-Conu). MacFarlane by měl přestat trpět utkvělou představou, že jsou jeho scénáře natolik nahuštěné vtipem, že si zaslouží dvouhodinové stopáže.. hashtag# Vyndejte mu baterky (22.09.2015)

Podobně vtipné jako jednička, byť k určitému kvalitativnímu sestupu podle mě přece jen došlo: kromě toho, že film narostl do délky o 20 minut (a je tak už možná zbytečně dlouhý), už ani není tak vyloženě ztřeštěný jako jednička, ale brnká i na vážnější struny, což může někoho nudit (člověk se dokonce u všech těch scén ze soudních síní nemůže ubránit dojmu, že v bláznivé Americe, kde se soudí každý s každým, by klidně k podobně absudnímu soudnímu procesu mohlo dojít, jen by místo oživlého médi v soudní síni figurovalo, řekněme, mládě šimpanze). Pokud jde o herce, Mark Wahlberg je snad ještě prkennější a herecky nemožnější než v jedničce a Jessica Barth je vyloženě nesnesitelná svou uřvaností a afektovaností. Alespoň, že ta Amanda Seyfried to zachraňuje - to ona je nakonec tím nejpříjemnějším překvapením na tomto filmu, role hulící právničky jí prostě skvěle sedla. Samotný Méďa, ač titulní postava, je zde nakonec tak nějak upozaděn - a to nejenom přeneseně v tom smyslu, že mu filmový soud upírá občanská práva, ale že už u něj nefunguje ani takový ten wow efekt jako v jedničce. Jasně, pořád je tu ten odzbrojující rozpor mezi jeho roztomilostí a buransko-flákačským chováním, ale to všechno už bylo v jedničce, a osobně už mě to prostě tak nebere jako předtím. (Pokud jste jedničku neviděli, pak tuto výtku ignorujte a klidně na film vyražte, protože dvojka na svého předchůdce navazuje jen velmi volně, a není ji v podstatě vůbec potřeba znát, aby si člověk užil sequel). Po opuštění kina si člověk může být jist dvěma věcmi: byla to strašná sranda a ta písnička od Tiffany I Think We're Alone Now má prostě něco do sebe :) (02.07.2015)

Napodruhý o poznání lepší. MacFarlane pořád neumí dělat konzistentní komedii, pořád se nenaučil potlačovat svý sklony k exhibicionismu a k dobru mu nejde přičíst ani to, že jeden jeho gag citelně vylepšily český titulky (prezident Jižní Korey / Zimbabwe), ale jinak to už aspoň mělo solidní a nesmírně aktuální přesah, sem tam Ted 2 dokonce regulérně pohladil po duši a vrchem mi přišlo, že teprve teďka MacFarlane ve svym filmu dokázal adekvátně prodat svou muzikálnost (i kdyby ne nutně skrz svou práci - což je vlastně při takovym egomaniakovi jedině osvěžující). A závěrem... destrukce stand-upu a Jurassic Park FTW!! (09.07.2015)

// ...tady už je to ale horší. Co se mi tak líbilo na prvním dílu, tedy jednoduchost, hlášky, odkazování a především momenty absolutního překvapení, druhý díl bezezbytku postrádá. Jasně, potěší vás tu pár cameo roliček, několik lepších vtípků ale celé je to ukryto pod tunou nudnejch, nezáživnejch a co hůř, nevtipnejch krávovin, které dohromady rozbíjí celý tenhle skorofilm. Skorofilm, protože si nejsem jistý, že se tohle vůbec dá považovat za skutečné filmové vyprávění, když jsem v kuse vytahován z děje. Ne, nesedlo mi to, nelíbilo se mi to, Seth MacFarlene to trefil jednou ale od té doby samej úlet. Potřebuje nad sebou pevnou ruku, tohle zkrátka nefunguje. 5/10 (01.09.2015)

Nastavovaná kaše z prvního dílu není o nic horší, ale ani lepší. Jako série, pro starší obyvatelstvo nekorektních, scének to funguje skvěle, bohužel se tam prostě musela hodit nějaká ta příběhová vata, která klasicky nemá co nabídnout. Kdyby si u třetího pokračování nechal MacFarlane trošku poradit od zkušeného dramaturga, mohl by Méďa fungovat i v trošku jiné rovině, než jen jako postavička ze skečů. (14.09.2015)