Popelka

Je dost těžké být hezká, když jste nevýrazná blondýnka a z většiny úhlů pohledu vaše zuby vypadají, že doputovat od jednoho k druhému je na náročný celodenní pochod. Peroxid se tak podepsal na Elčině máti i na Popelce samotné. Kameraman odvedl dobrou práci, většinu času je Popelka půvabná a éterická, malé holčičky budou mít nový idol a hezké usínání. Pro dobro jejich okolí si snad do života odnesou i to, že mají být odvážné a laskavé. Popelčin tatínek mi neodbytně připomínal mladého Třísku. Zlá matka (ne, Cate není krásná, je zajímavá, charismatická, fascinující, ale ne krásná) dodává příběhu opravdovost. Její zlo není samoúčelné, krutostí léčí vlastní bolest (a kdyby to nebyla nebetyčná prasárna, řekla bych, že tak to má být). Zlé sestry jsou nevkusačky, tupanky a trapačky, čímž jsou roztomile zábavné. Z nové rodiny malé Popelky jako největší zlo vychází kocour Lucifer, kterému bych s chutí ukopla hlavu, o což se, podle jeho placatého čumáku, už někdo neúspěšně pokusil. Divák nesmí moc hledat logiku v ekonomickém výkladu Popelčiny macechy, ani v tom, že pracovně vytížená Popelka měla čas někde jezdit na koni a nikdo na to neřekl ani popel. Stejně tak nehledejme logiku v tom, že myši, dožívající se věku dvou tří let tady žijí asi tak osmnáct. Pokud bychom mysl zaplavili úvahami už v téhle části děje, nikdy se nedobereme toho, proč víla kmotřička měla potřebu na práci (a že kouzlení je pro ni asi co pro kuchaře krájení cibule) oblékat róbu z kategorie sen šíleného cukráře. Vyčarovat velký kočár v malém skleníku je taky dobrý nápad, skutečnost, že si rozpadlého, přímo explozivně rozptýleného, skleníku nikdo nevšiml, svědčí o mentálních limitech obyvatelek domu. Potrhané růžové šaty zůstaly zachovány až na pár detailů. Kmotřička z nich udělala modré, změnila látku, sukni udělala dlouhou, zvonovitě se rozšiřující přes půl dvora, dekolt na zádech prohloubila až ke kostrči a k tomu přikouzlila pohodlné skleněné botky, Baťa posílá mustr a pokyn do Jablonce, v příštím měsíci se ptejte u svého obuvníka. Osobně trpím utkvělou představou, že noha ve skleněné botě začne smrdět. Snad si holčičky celého světa z těch botek vezmou poznatek o správné šířce a výšce podpatku, aby si pro klamnou eleganci nehuntovaly záda a nohy. Tanec s princem měl podivnou choreografii, nějak to působilo, že choreograf umíral vyčerpáním naučit tančit ansámbl loutkového divadla a výsledek tomu odpovídal. Nikdo ze zúčastněných nevypadal, že by měl pohybový talent. Pak udeřila půlnoc, ještěří kočí předvedl, že má opravdu šikovný ocas a vše spělo neodvratně k očekávanému konci, nad kterým malá holčička, kterou jsem bývala, řekla své spokojené 'jééé'. (02.05.2015)

Jakoby půdorys notoricky známé pohádky nebyl sám o sobě dost omezující, měla být tohle hraná verze klasické disneyovky z roku 1950. Takže klobouk dolů zejména před scenáristou Chrisem Weitzem a režisérem Kennethem Branaghem, protože z toho vybruslili se ctí. Kostymérka Sandy Powell a autor výpravy Dante Ferretti si dost hlasitě řekli o další Oscary. Lily James to sluší, Richard Madden zvládl vypadat jako něco víc než hezoun, škoda jen, že Helena Bonham Carter neměla víc scén. Nad očekávání povedená pohádka. (08.05.2015)

Do Popelky jsem šla s představou, že to bude jen další převyprávění už stokrát viděného a slyšeného. A ono (třeba narozdíl od Věčného příběhu) to tak je, ale tahle nejnovější adaptace má tři velká esa v ruce. První je Kenneth Branagh na režijní židli, který filmu dává srdce. Po emoční stránce film šlape výborně, čemuž pomáhají i malé variance jako umírající král nebo fakt, že Ella nepotřebuje od prince zachránit. Druhé eso je hudba Patricka Doyla, která film úžasně doplňuje a dodává mu větší hloubku (scéna na konci, kdy Ella zpívá ukolébavku Lavender´s Blue je skvělá). A do třetice tu máme ústřední herecké duo Lily James a Richard Madden. Richard je o trochu starší a trochu moc sexy na Disneyovského prince, ale má charisma a z prince, který je v jiných adaptacích velmi klišoidní, udělal v rámci děje poměrně zajímavou postavu. Ale nejvíc chvály si zaslouží Lily James, její Ella/Popelka mě hodně překvapila - je přirozeně krásná a má v sobě naivitu, ale opravdu prodává heslo film "have courage and be kind" bez toho, aby to bylo hloupé. Ella je opravdu statečná a milá, ale v žádném případě není hloupá (co si budeme povídat, to klišé naivní a milá = blbá známe všichni). U téhle Popelky nemám vůbec problém vidět, proč by se do ní princ zamiloval na první pohled. Je velká škoda, že jinak je Popelka přesně tím, co čekáte. Dobrý standard, ale u mě se nadšení nedostavilo. (19.06.2015)

Elka, nad tím jménem jsem se nemohla nezhrozit. Rovněž jsem ve filmu musela chtě nechtě skousnout, patrně po americku povinné, obsazení černochů, asiatů, mexičanů a jiných národnostních menšin. Zřejmě by jinak štáb zažalovali za rasovou diskriminaci neboco. Proč, proboha?? Copak se vyskytují v knize? ... Pokud tohle pominu, tak pak musím jen chválit. PopElka byla skutečně krásná a princ také. Cate, moje oblíbená elfka, byla v roli macechy úžasná! Nejde to popsat, to se musí prostě vidět. A taky mi bylo zcela jasné, komu v ruce chyběla čarodějnická hůlka. Helenka, jako kouzelná kmotra vidlička ... pardon, víla kmotřička, si to čarování viditelně užila a oprášila bradavická zaklínadla. Musím uznat, že ta její kouzla byla vskutku podivuhodná - myšky, ještěrky, houser, dýně, šaty, střevíčky, no však to známe. Ve filmu jsem si dál vychutnala překrásné interiéry i exteriéry, kameru, kostýmy a určitě zajímavý hudební doprovod. Přestože se zde vyskytlo na můj vkus více smutných událostí, než bylo nutné a málo humoru, musím říct, že tahle verze pohádkové Popelky je vcelku povedená. (22.03.2015)

S odporem vůči US verzím pohádkových klasik jsem čekal průser, ten se však kupodivu nekonal. Člověk sice nesmí srovnávat s naší „oříškovou“, to by tato nová propadla, ale v mezích pohádkového žánru obstála vcelku se ctí. Modernost jí totiž ani moc neublížila, i když všechna ta digitální fauna jistě leckomu nebude po chuti (třeba mně, k těm křepčícím hlodavcům jsem sympatie věru nechoval). Zajímavější však bylo sledovat postavy. Hlavně ty záporné (Cate!), kladné v čele s párečkem moc charismatu nepobraly, tedy s výjimkou chvilkového hereckého koncertu Heleny, která jediná byla zároveň opravdu vtipná (ostatní pokusy o humor neklaply). I když nechtěně úsměvně působila i „exhibionistická proměna“ Elky, libující si v pozornosti ostatních, jak vidno hlavně na plese (žádný závoj, skloněná hlava…inu, jiná doba). Příběh žádná sláva, ale ani pohroma (nuda též ne), a tak mi zbývá už jen pochválit solidní vizuál a hlavně kostýmy (ač žádný modeman, slovíčko „úchvatné“ bych asi i použil). Celkově dávám lepší průměr. (13.07.2016)