Romeo a Julie

To je taáák romantické, až je to skoro moc. Síla Shakespearovy hry tkví ve slovu, Zefirelli k němu přidal nesmírně silný a podmanivý obraz. Po pravdě řečeno, nevím si s tím úplně rady. Romeovi s Julií jest vskutku nejlépe na prknech jež znamenají svět. Dokonalost sice není chyba a Zefirelliho opus dokonalý rozhodně je, ale stejně... méně je v tomhle případě vždycky více, jakkoli se to zdá být paradoxem... Celkový dojem: 85% (03.02.2012)

Tak to dopadá, když poslové lásky nemají křídla. A když se chlap nechová jako chlap. Juliinu přehnanou citovost bych pochopil, ale Romea měli někam poslat kácet stromy, aby se trochu vzpamatoval a dal vznětlivosti průchod užitečným způsobem. Škoda, že bratr Lorenzo fňukajícímu spratkovi jednu nevyťal. Vůbec je zajímavé, jak často se Františkáni stávají zástupci rozumu v místech, kde šedé mozkové buňky všech ostatních nejsou využívány právě na plný výkon (jen vzpomeňme na Ecova Viléma z Baskervillu). Mnoho bylo napsáno a nahovořeno o tom, zda pouto mezi Romeem a Julií dá se zvát láskou, nebo jde jen o prostou zamilovanost, výtrysk citů ve věku, kdy kre-ehm-mladý člověk teprve poznává sebe sama. Ač to druhé, méně romantické řešení je možná pravděpodobnější, nelze vyloučit ani to první. Jsou tací, a není jich zas tak málo, co k sobě naleznou skutečný cit už ve věku, ve kterém jejich vrstevníci řeší co na sebe, co ne na sebe, jak doma uhrát pozdní příchod v rozverném stavu, co lajknout a které přátele odinstalovat. Tihle dva k tomu, aby čas jejich lásku prověřil, nikdy nedostali příležitost. Dokázali by o sebe pečovat v nemoci i ve zdraví? Nevím, ale šanci bych jim dal. Pokud jde o zpracování, je skutečně na co se dívat, text je tu propojen s prostředím životně a podán výborně vedenými herci. Díky tomu i vzletné verše lásky, hněvu, pomsty a usmíření znějí přirozeně a nikoli uměle. Olivia Hussey je Julie jak má být, mladičká, křehká, plná citů, avšak uvědomující si sama sebe. S Romeem mám jako chlap trochu problém, to není vina jeho představitele. Co do věrnosti obsahu hry však ani nemohl být jiný. Zeffirelli dokázal, že filmové adaptace divadelních kusů rozhodně umí, je věrný látce, zároveň nejde o otrocký převod ani prosazování vlastního ega na úkor autora. Tak to má být. (26.11.2017)

Řekne-li se Shakespeare, vybaví se mnohým nejdříve Romeo a Julie, což je opravdu škoda, vezmeme-li v potaz fakt, že je autorem i jiných a dějově silnějších tragédií (viz Hamlet či Macbeth). Zeffirelliho adaptace je nadmíru věrná své předloze, a to v pozitivním i negativním slova smyslu. Oba hlavní herci jsou ve svých rolích výborní, o tom není pochyb, ale kvůli pevné vazbě na předlohu to celé působí až příliš teatrálně a uměle, přičemž samozřejmě tento způsob provedení chápu, ale i tak si myslím, že se to dalo pojmout více realisticky. Nicméně musím pochválit Rotův podmanivý hudební motiv, který se táhl skrze celý film v různých variacích. Pokud by byl film o půl hodiny kratší a působil autentičtěji, tak věřím, že by mě rozhodně oslovil více - takto jde o řemeslně natočenou, ale na můj vkus příliš divácky odtažitou podívanou. (26.03.2020)

Shakespearea nemám rád. Tahle adaptace světově uznávané hry, kterou neuznávám je prostě jen další z mnoha. Zahrané vše mohlo být jakkoliv dobře, ale pokud je zde takhle blbý děj, těžko ze svého hodnocení vykouzlím něco jiného než odpad. Tahle hra je shodou okolností pro mě asi tou od Shakespearea nejodpudivější. Pro mě tento autor, respektive to co na něm a jeho hrách všichni obdivují zůstane asi navždy naprosto nepochopeno. ODPAD! (01.05.2012)

Olivia je pre mňa najlepšou voľbou pre Júliu, tak som si ju vždy predstavovala. Spracovanie je neskutočné, mňa osobne najviac bavili scény medzi Júliou a Romeom, všetko ostatné ma akoby vyrušovalo, nevedela som sa dočkať, kedy sa na obraze zjavia oni dvaja. Vďaka Williamovi je to nesmrteľný a nádherný príbeh a vďaka Francovi je to viac ako čarovný film. Bravó, na svete snáď nie je parádnejšej lásky na prvý pohľad. 4,5* (06.02.2014)