Mrňouskové: Údolí ztracených mravenců

Mrňouskové nezklamali! Poetická kamera zaznamenává krásnou přírodu s citem - lesy, hory, potok, vodopád, měsíční noc, svítání v oparu, rozkvetlá louka, západ slunce..., epická hudba duní rytmy, vojenským maršem, jemně hladí po duši i bere za srdce. A příběh. Setkání černých a červených mravenců vrcholí válkou, kde se umírá ve velkém. A slunéčko. Tedy beruška (jediná malá výtka - nebudou si děti myslet, že se slunéčka líhnou přímo z vajíček, že ne?). A samozřejmě staří známí ze seriálu - hlemýždi, mouchy, šídla, pavouci, píďalky...a připomenutí nejznámějších scének (tedy při pronásledování slunéčka jsem čekal na dopravní značku, ale i tak to bylo fajn). Zuřivá štika, hladová ještěrka a správně zdegenerovaný rudý generál. Škoda, že jsem na tohle nešel do kina... (14.10.2014)

Tak to mravenci podpalují lesy, a já si pořád myslel, že za to můžou neukáznění turisti u táboráků, nebo nějaký kuřák, který zahodil vajgl. A co je na tom nejhorší je to, že to páchají ti černý. Od rezavých bych něco tak zákeřného čekal, ale od těch černých :oO, to tedy ne, a ještě ke všemu ve spolupachatelství s vykulenou beruškou. Tak to je fakt síla dozvědět se konečně, jak je to ve skutečnosti. (12.06.2014)

Emóciami nabité dobrodružstvo, ktoré trvá príliš dlho. A to myslím z pohľadu dospeláka. Prvá noc osirelej lienky dostala moju šesťročnú dcéru do takej depresie, že už ju nedokázalo nakopnúť vôbec nič a film poväčšine prefňukala. A to je, podotýkam, veľký fanúšik tejto roztomilej hávede. Krátke epizódky svedčia chrobáčikom predsa len viac. Mimochodom, paralelu z Pána prsteňov neuvidia okrem detí naozaj len neznabohovia. (10.06.2014)

Film je sice určený pro děti, ale udělá jim v šešulkách pěknou paseku. Rodiče do nich hustí, aspoň doufám tedy, že v lese se má zachovávat pořádek, nevyhazovat žádné odpadky, a tady najednou vidí, jak jsou ti tvorečkové doslova vděční za cokoli, co jim člověk zanechá, od kostky cukru přes zápalky až po rezavou plechovku. Já třeba pod vlivem z tohoto filmu hned po jeho skončení pohodil plný pytel odpadků v nejbližším lese a zařekl se, že popelnici už nikdy používat nebudu. Taky snímek zasahuje tvrdou ránu na solar všem rodičovským snahám omezovat sladkosti u svých dětí, protože ratolesti mohou zcela logicky namítnout, že když se po cukru stává z mravence suprmravenec, z nich se stanou suprděti, a kdo by ty nechtěl? Pravda, rodiče se mohou chabě bránit odkazem na mravenčí královnu a vysvětlovat holčičkám, že přeci jenom není žádoucí, aby řekněme v svém věku tří pěti letech nakladly tolik vajíček. Na jednu stranu se film drží reality, např. toho, že si mravenci chovají v mraveništi mšice, kterým olizují jejich sladké zadečky (což naštěstí na plátně nebylo zobrazeno), bohužel je v kině všichni rodiče a děti (až na mě teda) považovali za poskakující roztomilá zelená mravenčí vajíčka. Hrozné, taková nevědomost! Na druhou stranu snímek dost lže, protože berušky přátelé rozhodně nejsou vegetariány, s rozkoší by vycucávaly právě ony mšice a né jakési bobule. No a závěr děti krásně poučil o důležitosti člověka v přírodě, protože musí hasit každý průser, co si zvířátka nadrobí. (25.01.2014)

CITÁT - Vrůůůůůzzzz, vrrrrm, bzzzzmm.............. Film je natočen podle pravdivého příběhu z jednoho nejmenovaného ůdolí v jižní Francii. Je to lehce přehnané, ale kdo viděl seriál, ví o čem je řeč. Spousty srandy, přátelství, smutku a vítězství. Co dokáže rozpoutat jedna krabice s kostkovým cukrem v jednom nejmenovaném údolí. Film je věnován in memori Jeanu "Moebiusovi" Giraudovi, francouzskému malíři, umělci a spisovateli. (20.04.2015)