Zmizelá

Chladný procedurální krimi thriller s černohumornými postřehy o manželství, který však svými zvraty v druhé polovině připomíná šestákové romány. Sžíravý komentář k finanční krizi, mediální reprezentaci či hlubší sonda do nitra ovládaného běsy zůstaly na stránkách předlohy. Je to dobře, nebo ne? Na odpověď byste se mohli spolehnout stejně jako na vyprávění obou hlavních postav.../// Oceňuji netradiční rozuzlení, které (soudě dle četných reakcí) čtenáři ani diváci nestrávili. *Spoiler* Ovšem my zanícené teoretičky kriminální policie a vyšetřování nemůžeme Flynnové a jejímu spolupachateli Fincherovi odpustit, že z agentů FBI udělala debílky a zapomněla (či hůře: odsunula záměrně stranou), že i prostoduchý měšťák by původně celkem zdařilý Amyin konstrukt prohlédl, jakmile by se jej snažila zpětně využít pro zcela novou a nečekanou situaci, se kterou při jeho vytváření neoperovala. *Konec spoileru*/// Filmová poradna podle Finchera aneb jak oživit skomírající manželství. I blew him. Semi regularly. [Kino] (30.09.2014)

Štkát nad tím, že Fincher jede na jistotu, je jako hanět Jágra za hokejové finesy a střílení gólů. Tohle vyprávění, řízené s precizností neurochirurga, jemuž je skalpelem kamera a anestetikem hudba, přesně dávkuje manželskou krizi s chladnokrevným odstupem, v němž zdánlivé vody odtažitosti čeří herci, kterým je každé písmeno scénáře přišpendleno přímo na tělo. Afflekovo světáctví s puncem maloměstského trouby táhne, ale Rosamund Pike vládne naprosto nemilosrdně. Jejich interakce je něco, co na plátně zažijete jednou, dvakrát za tři roky. Dokonale vyšperkovaný film, který to o sobě ví a nestydí se za to. První a poslední záběr jsou pro bohy. (09.10.2014)

Těžko říct, co je na tom lepší - jestli rafinovaná detektivní hra o dvou rovinách, hrátky s úhlem pohledu, přiznaná manipulace všeho a všech nebo satirický přístup, který staví výhradně na tom horším v nás. Důležité každopádně je, že Fincher znovu dokázal natočit chytrý a audiovizuálně podmanivý film, který šlape ve všech ohledech a je vyložená radost sledovat jeho jednotlivé scény. Ben Affleck konečně dostal part napsaný na tělo (tedy postavu, která je ve svém chování nevěrohodná a trochu prkenná) a Rosamund Pike se dočkala životní role. Jeden z těch vzácných filmů, které člověk dokouká a nemůže se dočkat, až je uvidí znovu. Můj osobní horký favorit na Oscara pro nejlepší scénář. (30.09.2014)

Mezi skalní fanoušky a bezmezné obdivovatele Davida Finchera se neřadím (zároveň ale proti němu nic nemám), ale nedokážu mu upřít minimálně tři věci - schopnost vyprávět příběh, práci s napětím a vytváření atmosféry. V případě Zmizelé odkryl všechny své trumfy. Příběh začíná klasicky - seznamka s postavami, únos, policie, novináři, televize, zoufalství a tak. Postupem času však několik dějových twistů udělá z tuctového příběhu netuctový. S přibývajícími minutami napětí stoupá, atmosféra houstne a z psychologického rodinného dramatu se naprosto plynule a jakoby mimochodem stává dusný psychothriller. Sympatie k postavám je nestálá, přesouvá se takřka z minuty na minutu a ani v samém závěru jsem neměl jasno, kdo je oběť a kdo...(ne, spoilerovat nebudu :-)). Typově přesný Ben Affleck zahrál perfektně (resp. jsem ho zatím neviděl nikde hrát líp) a Rosamund Pike zkrátka JE femme fatale nového tisíciletí, dokonalá esence smyslnosti a záludnosti (několikrát jsem si vzpomněl na Irene Adlerovou z Sherlocka Holmese). Jak jsem již v úvodu předeslal, nepatřím do Fincherova fanklubu, ale uznávám, že v současné době patří k nemnoha režisérům, kteří dokáží vytvořit poctivý a originální thriller, který by byl zábavný po dvě a půl hodiny. 85%. (01.01.2015)

Ten zdánlivě ledabylý režijní styl, ve kterém má přitom každá scéna svoje místo, se mi právě tady zajídá z celé Fincherovy filmografie nejvíc. Snad nikdy totiž nebyl tak odosobněný a pokud v dramatickém thrilleru, jehož alfou a omegou jsou mezilidské interakce, chybí byť jen špetka chemie či hmatatelných emocí mezi Nickem a Amy, zamrzí to. A pokud jim chybí i v těch momentech, kdy mají být párkem zamilovaných či naopak překypovat nenávistí, dochází mi, že nedostávám ani z poloviny tolik, kolik bych chtěl - a vzhledem k tématu asi i měl. Komplikovaná cesta ztracené holky a lidí kolem ní je totiž podstatně méně rafinovaná či překvapující, než většinu času slibuje. Vztahy totiž jsou dřina a věda - ale rozhodně ne takováhle. (02.01.2015)