Dva dny, jedna noc

Marion je naprosto úžasná, samotný námět také, ale Sandřini kolegové se místy chovají jako chovanci ústavů duševně chorých. Obzvláště scéna s plačícím trenérem malých fotbalistů byla značnou podpásovkou tradiční kvalitě Dardenovských dialogů. Z celkového výsledku jsem poněkud rozpačitá. A mimochodem, pánové Dardennové, kde je Renier, od jeho přesídlení do Francie jste o něj ztratili zájem? Škoda, jako Manu by se mi určitě líbil. (13.12.2014)

Snímek o tom, s jakými problémy v práci se lidé také mohou vyrovnávat. Francouzi vědí, že Marion Cotillard je národní poklad a dávají jí role, kde může naprosto úchvatně vyniknout. To se jí daří i tady. Prostě žena s depresemi, kterou chtějí vychytrale vyhodit. Dobře natočené, ale nějak jsem čekal, že mě to odrovná víc. (11.11.2016)

Hořký, silný a důležitý film. Na snímek jsem se dlouho těšil a čekání stálo za to! V popředí filmu stojí dilema. To musí řešit hlavní hrdinka a všichni/všechny, které obchází. Ale tvůrci samozřejmě nepřímo oslovují i diváky; co byste dělali v kůži Sandry a hlavně jejích kolegů/kolegyň vy? Zajímavá, ale dost nepříjemná otázka, viďte? Navíc, nemůžete jednoznačně odsoudit ty s negativním stanoviskem, protože moc dobře vidíte, co pro ně ten bonus znamená, a ostřejší reakce možná nejsou omluvitelné, ovšem pochopitelné min. z části ano. Velmi se mi líbil způsob, jakým tvůrci film vystavěli. Od počátečního telefonátu k přímé a čím dál víc nepříjemnější konfrontaci. Stejně tak rozmanitý vzorek kolegů, z nichž má každý svoje preference a „jiný žaludek“, z toho pak vyplývající i různé způsoby odmítání nebo naopak přijetí. V napětí diváka udržuje neustálé střídání pocitů naděje a bezmoci, které prožívá spolu se Sandrou. Do toho všeho ten její zdravotní stav…a pokud jsem při našich prvních filmových setkáních Marion Cotillard nijak zvlášť neregistroval, postupně mě svým herectvím přesvědčuje o svých kvalitách čím dál víc, tady mě uhranula hlavně svojí přirozeností. Ta ostatně platí pro celý film. Jistě, snímek lze snadno odmávnout s tím, že je to čistá utopie, jak z hlediska „realistického“ (fakt by tolik lidí přesvědčila?), tak „morálního“ (cožpak je etické chtít po ostatních něco takového jako Sandra?), ale tenhle film nabízí téma, které se v dnešní době může dotýkat naprosto každého a úvahu nad touto problematikou zpracovává výborně. Mně osobně nesedla jen a pouze přehnaná reakce trenéra juniorů (protože i ten samotný konec s telefonátem totiž dává po téhle absolvované „očistě“ svůj vlastní smysl, jakkoliv to na první pohled nevypadá). Dávám plný počet, vřele doporučuju a zároveň si dávám za úkol se více seznámit s tvorbou bratrů režisérů. (09.07.2015)

Zápletka do ktorej sa vie vcítiť každý pracujúci. Marion Cotillard dokáže byť okúzľujúcou alfa samicou, ale aj životnou situáciou unavenou tuctovkou, ako práve v prípade Dva dny, jedna noc. Chodí od dverí k dverám a zažíva rôznorodé, prirodzené, uveriteľné, pozitívne/negatívne reakcie kolegov. Vďaka tomu som bol zvedavý, čo si vypočuje u ďalšieho pokusu. Okrem hlavnej hviezdy filmu a realistickosti film zaboduje aj záverom, ktorý dodá určitú nadstavbu. Naplno pochopíte, prečo vôbec vznikla podivná situácia ohľadom voľby výpoveď/1000 eur a tiež to, prečo sa na to Sandra nevykašlala hneď z kraja, a nezačala si proste hľadať novú prácu. Dva dny, jedna noc môžem rozhodne odporučiť ako ideálnu samoočistu pre prípad zk*rveného dňa v práci. (08.12.2019)

Niečoho podobného som bola svedkom svojho času v mojej práci a preto som si tento film precítila a "užila" niekoľkonásobne viac. Niektoré momenty sú zvládnuté perfektne, iné už menej a niektoré až príliš zaváňajú potrebami filmu napriek tomu mi zážitok nedokázali skaziť. "Vidíme len čísla nie ľudí..." veru áno túto pesničku som si pustila po skončení filmu. https://www.youtube.com/watch?v=OVIdrtAsuME (14.03.2015)