Dva dny, jedna noc

[Be2Can 2014] 16 rozhnevaných kolegov a jedna žena na okraji spoločenskej priepasti. Dokumentárnou kamerou snímaný skutočný európsky sociálny thriller so stanoveným a neodbytne prítomným deadlinom, ktorý presne a absolútne zachytáva fyzické zúfalstvo v podobe kryštalického dardennovského realizmu. Brilantná naratívna forma poháňa inteligentný obsah, ktorý zdôrazňuje bezprostrednú prítomnosť komunikačných bariér niekoľkých úrovní (zvonček na dverách, telefonát, sprostredkovaný telefonát) a nutnosť konfrontácie tvárou v tvár. Film zdanlivo vrcholí v sugestívnych emocionálne vyhrotených scénach v automobile, pri ktorých postavy skutočné pocity zakrývajú hudbou z rádia a dusia v sebe plač a zlosť, a vo vzduchu visí to nevypovedané, avšak desivo jasné. Úvodnou vetou zámerne odkazujem na Lumetovu legendárnu drámu, ktorá zachováva podobný princíp - hlavná postava musí stoj čo stoj presvedčiť ostatných, a zároveň sú "tí ostatní" príslušníkmi rôznorodých sociálnych a etnických skupín, čo sa odráža v ich postoji. A kdesi v pozadí údajne ťahá za nitky mystifikovaná postava, šedá eminencia Jean-Marc. Vrcholom je však samotný záver, definitívne dorážajúci absurdný "demokratický" model voľby majstrovským zvratom, ktorý doháňa diváka do emočného extrému. Excelentné, na prahu dokonalosti. 90% (15.10.2014)

Na mně ta thrillerová struktura "závodu s časem" příliš nezafungovala - připadalo mi to spíš jako trik z lenosti. "Vymyslíme začátek, vymyslíme závěr a doprostřed dáme pár náhodně konstruovaných scének, 50/50 úspěch/prohra, aby se to nějak dokutálelo do konce." Kromě výborně načrtnutého profilu hrdinky bojující s depresí a vlastní hrdostí se ve scénáři objevilo několik vyloženě trapných scének a dialogů (setkání tří fanoušků "rockové hudby" v autě. wtf?). Film nenudí, ale taky nedokáže strhnout. Meh. (11.01.2015)

Tak tohle byla rána přímo na solar. Ponechme stranou, že si příliš nedovedu představit firmu, která by vystavila své zaměstnance podobnému dilematu. Tohle je jasný důkaz toho, že i za vlasy přitažený námět může vyústit do velmi silného dramatu. Sandra musí během dvou dnů a jedné noci přesvědčit devět ze šestnácti kolegů, aby hlasovali pro její setrvání v práci na úkor svých prémií. Někteří odmítají, jiní souhlasí, další podléhají až pod vlivem bezprostředních okolností. Ale to ponížení, které musí hlavní představitelka snášet je takřka hmatatelné, stejně jako rozpaky těch, kteří jsou nuceni říci ne. Marion Cotillard by za svůj výkon měla posbírat všechny myslitelné i nemyslitelné ceny, protože dokázala, abych s ní sdílel radost ze souhlasu i smutek a rozčarování z odmítnutí. Na konci jsem napjatě čekal, jak se se zachová a upřímně řečeno byl jsem částečně zklamán. Na druhou stranu Bůh ví, jak bych se v její situaci zachoval sám. A podobnou otázku jsem si vlastně mohl klást po celou stopáž, což je, vedle již zmíněné Marion, další obrovská devíza filmu. 100% (18.11.2014)

Tohle se do mě dostalo z neskutečnou silou. Drtivá většina lidí má svou existenci založenou na přijmu ze zaměstnání, já samozřejmě nejsem vyjímkou a proto jsem neměl žádný problém vžít se do situace hlavní hrdinky, ale i těch lidí u kterých zvonila a pak už to šlo se mnou jak po másle, protože ty dva dny a jedno noc jsem s Marion prožil opravdu hodně intenzivně. Měl jsem to ulehčený nejen díky skvěle zpracovanému scénaři, ale i oscarovýmu výkonu Marion, ta holka je prostě nadpozemská bohyně. (09.10.2014)

Vzhledem k tomu, že jsem zatím jen na střední škole, je tohle pro mě hodně nepředstavitelné a samozřejmě rozumím důležitosti zaměstnání a příjmu, ale hádám, že pracující část společnosti to osloví o něco více. Jako drama však funguje film výborné, i když předpokládám, že se to opět celé zakládá jen na Marioniném výkonu, který táhne celý film. Zajímavé téma a výkon jsou výborné, scénář u mě lehce pokulhává. Hodina a půl toho samého mě sice bavila, ale možná jsem očekával trošičku více, než jen chození od domu k domu. Každopádně čtyři hvězdičky místo pěti nejsou žádná katastrofa a stále je to pro mě opravdu výborný film. (19.09.2015)