Dva dny, jedna noc

Docela perný víkend pro osobu v depresi... ale jo, díky prožitému a velmi uvěřitelnému výkonu Marion Cotillard se stáváme téměř přímými svědky ponížení prosebnice (pro pár hypotečních zlaťáků), ale i rozpaků oslovených... Mnohokrát zde padne - zkuste se vžít do mojí situace - a tady ta možnost skutečně přichází v úvahu, aniž by byla prázdnou frází, především díky autentické formě, která kupodivu nenudí, i když beru v potaz, že na červené tričko s mašličkama a bradavici na zádech jsem byla nucená dívat se tak dlouho, že jsem je málem přijala za vlastní ;-) Nicméně, další počin bratrů Dardenneových u mě ani tentokrát nepřekročil hranici lepšího průměru. (23.05.2015)

Už dlouho jsem neviděl ideologicky zvrácenější film. Bratři Dardennovi musejí být ještě větší komunisti než Michael Moore. Celý film je o tom, že Marion Cotillard citově vydírá své kolegy, aby se vzdali 1000 euro, jinak ona přijde o práci a o svůj (nikterak neluxusní) domov. Že je tu možnost najít si práci jinou, ji (ani scenáristy) zřejmě vůbec nenapadlo. Na konci obviní zaměstnavatele, že ovlivňoval podřízené, aby hlasovali proti ní. To, že celý film byl o tom, že ona dělala totéž v opačném gardu a z čistě sobeckých důvodů, je taktně zamlčeno. S hlavní postavou opravdu sympatizovat nelze. Nepatřím mezi lidi, co automaticky dávají odpad, jen protože se jim nelíbí téma filmu. Proto oceňuji herecké výkony, ale víc mě nenapadá. Film je natočen typickým artovým stylem bez hudby, což je většinou jen znouzectnost značící řemeslnou neschopnost autorů (pokud někdy Dardennovi natočí třeba novou bondovku, rád se jim omluvím) a patrně měl být syrový "jakože ze života", což dostává pěkně na frak, když Marion sežene poměrně dost lidí ochotných se kvůli cizí ženské vzdát tisíce euro (zejména plačící fotbalista byl k pláči). Film je úplně mimo realitu. (21.02.2015)

Chladná logika výrobní mašinérie versus depresemi rozemletý chudák. Na příběhu není zhola nic zajímavého či jakýmkoliv způsobem objevného - na mém názoru se možná podepsal fakt, že jsem několik let strávil v podobném kolektivu různorodých dělníků a nejeden podobný (mnohdy drsnější i jímavější, lidštější i arogantnější) příběh jsem sám zažil. Film není bojem odhodlaného člověka, protože nebýt podpory manžela a několika impulsivních rozhodnutí kolegů, Sandra by to desetkrát vzdala a třikrát spáchala sebevraždu; mnohem spíše je jednoduchou motivační formulkou, že úspěch přijde vážně až tehdy, kdy se naučíme nevzdávat - byť by to vítězství mělo být čistě osobní. Jako takový film funguje relativně dobře a všichni herci bez vyjímky odvádějí dobré výkony. Poněkud mi chybělo pouze objasnění charakterového pozadí - proč mívala Sandra deprese, kvůli nimž absentovala, případně jaká byla v období bez depresí - takhle ji divák těžko vnímá jinak, než jako nemocnou hysterku, která by vedle práce měla hledat především odolného psychiatra. Repetitivní vyprávění je záměrem, jemuž rozumím, avšak s nízkým počtem oživovacích bodů a poněkud antifilmovým přístupem bez viditelného vývoje (ve snaze o realistiku) se divák těžko brání útokům nudy. Jinak je ovšem příběh kouzelný ve své neutralitě; divák se totiž může jednoduše postavit jak za Sandru, která se stala obětí jednoduché obchodní logiky, tak i za jejího zaměstnavatele, jenž může ekonomicky zefektivnit produkci a logicky se zaměřil na likvidaci nejslabšího článku (systém bere vždy aktuální hodnotu, staré výkony jsou podružné). Možná je to kruté, avšak také ryze účelné. Doporučil bych jako náhled do situace všem těm, kteří nic podobného nikdy nezažili. (04.01.2015)

Sandra je na maródke,je PN,je piatok,zvoní jej telefón,zdvíha ho,ale ešte ide vybrať koláč z trúby a počúva človeka na druhom konci a dozvedá sa nepríjemnú novinu,ktorú urobili za jej chrbátom...Dostáva padáka,vyhadzov,kopačky,a tým pádom vznikajú opletačky,lebo sa jej dostane jedna jediná možnosť,že v pondelok bude tajné hlasovanie,kde kolegovia,zamestnanci ju buď podržia,ale vtedy by prišli o lukratívnych 1000 EURO Prémie.Tak Sandra nie je dva krát nadšená,víkend bude pre ňu vyčerpávajúcou záležitosťou,kolegyňa z práce jej dáva kontakty na kolegov,telefónne čísla,adresy,na ktorých nájde svojich kolegov,ktorých pozná z práce,nepozná ich druhú tvár,za ktorou sa skrývajú v súkromí,aspoň zistí,čo sú zač.To znamená,že aby som nezabudol,má takú silnú podporu svojho manžela Manua,že stretnutie sa s kolegami bude rôzne,nebude to skrátka prechádza ružovou záhradou,navštívi ich,no bude v tom určitá dávka adrenalínu,aspoň z jednej strany markantná.Ak by som mal hovoriť o situácii u nás na Slovensku,kde 99 percent ľudí si drží svoju prácu,stoj,čo stoj,tak pochybujem,že medzi touto armádou nezamestnaných,by bol niekto ochotný vzdať sa svojho nároku na plat,na prémie a cetera.Je to bohužiaľ otrepané klišé,ale tu sa dnes stará každý sám o seba,má kopec pôžičiek,niektorí sú zadĺžení až po uši,alebo splácajú hypotéku na dom,byt na niekoľko rokov,čo poznám ľudí,čo budú splácať až pomaly do dôchodku,strachovať sa,aby ma nevykopli zo zamestnania a pod.Sandra nelení,lebo komu sa nelení,tomu sa zelení,vydáva sa na cestu,ktorú by závidel aj Frodo Pytlík,cez sobotu a nedeľu bude tak extrémne vystresovaná,zároveň aj miestami šťastná,že si zvykla dávkovať tabletky,asi proti stresu,ktorú do seba nasype,až ju to zloží k zemi.Klasicky som sa s ňou stotožnil,poznám to,už ma vykopli ako prašivého psa,že som sa z toho dlho nemohol spamätať,lebo v tom bolo čosi viac,ale potom som zvážil,že som sa vďaka vyhadzovu dostal na miesta,o ktorých som nesníval ani v tom najlepšom sne,ako sa hovorí,že niečo zlé je na niečo dobré,tak som v presvedčení,že Sandra si našla lepší JOB.Bratia Dardenneovci sú pre mňa neznámy pojem,čo sa dnes zmení,Marion poznám,ale dlhšie obdobie som ju nikde nevidel,i keď viem,že nakrúca,páči sa mi táto sympatická francúzska,ktorá behá z Hollywoodu do Európy,lebo táto holka má na veľa,ako sa otŕčať v Mekke Filmu.Ako by ste sa vy zachovali na jej mieste,alebo ak by ste boli jej kolegovia?Dilema?Ja viem,čo by som urobil... (30.11.2014)