Láska na kari

Já mám tyhle věci ráda, zvlášť pokud voní Indií. A ještě raději mám, když správný multikulti film neaspiruje za každou cenu na ostrovtip či "reálnou" podobu rasismu v hávu blábolů nebo naopak přesladí problematiku, která se přeslazovat z principu nemá (nebo nedej bože nedá). Tohle ovšem od začátku jasně jede na vlně milé podívané, která vás v závěru vlastně urazit nemůže, protože by si to nezasloužila. Hallström po neúspěchu posledních let tak přišel s něčím, co na odpoledne ocení většina populace: nevtíravý děj, nevtíraví herci, nevtíravá představa o životě menšin, za to vtíravá vůně, vtíravá atmosféra a vtíravý happy end. (15.01.2015)

Nechutná politická korektnost. Agitka na téma křížení kultur a mrdání mezi sebou prostřednictvím žrádla. Je to obludně pozitivní, nechutně pastelkově barevný a tak strašně vlezdoprdele, že jsem si ani nemusel dělat klystýr a hovna ze mě padaly samy z toho zasranýho kari, který prosakovalo z televize. (14.01.2018)

Velká témata mohou být čas od času skryta i v banálních tématech a námětech. Příběh indické rodiny, která, vyštvána z vlasti tamějšími projevy náboženské a politické nesnášenlivosti, hledá v Evropě nový pokojný domov, je velkým příspěvkem na téma multikulturních dialogů. Schopnost vzájemně se tolerovat předchází způsobilost vzájemně se respektovat. (V tomto případě to Evropa měla usnadněné o velmi dobrou znalost angličtiny a obstojnou francouzštiny všech členů početné rodiny) vědomých si faktu, že na světe jsou i jiné země než jen Přední Indie. Příběh, který by sám o sobě voněl banalitou, je ozvláštněn skvělými dialogy a skvělým hereckým obsazením. Helen Mirren, dnes jedna z největších žijících hereček své doby, září v nejslunnějších paprscích, vyzařovaných její univerzální osobností; skvěle jí sekunduje talentovaná Charlotte Le Bonová a v ničem podstatnějším nezaostávají ani indičtí herci. Nenajdeme tu vzrušená gesta, planoucí oči ani nadčasové výroky, protože to všechno tu v sobě zahrnuje rafinovaně strukturovaná všednodennost. Tedy to, co z takřka konfekčního východiska dělá dílo, které proráží tím, že hladí. Na těle i na duši. (04.10.2014)

My, co si před spaním pročítáme kuchařky Magdaleny Dobromilly Rettigové, to nemáme v životě nejjednodušší, jídlo je naší vášní a myslíme na něj prakticky neustále, neusnem bez zadělaného těsta na čersvý ranní chléb, v životě bychom neuvařili polévku z kupovaného bujónu, nudle děláme domácí, bylinky používáme jedině čerstvé ze zahrádky, půlku života strávíte u řezníka sháněním pravé svíčkové a ještě pak při odchodu riskujeme ataky nevraživých vegetariánů, fůů. Takže proč si neodfrknout u obrazovky, když za nás uvaří někdo jinej. Láska na kari je pohádkou lákavou, barevnou a voňavou, bohužel jaksi bezobsažnou, naštěstí jsem dostala záchvat slintavky při prvním záběru na šťavnaté rajče, takže jsem ve zdraví přežila všechny ty multikulti poučky, občas se zasmála nějakému vtipu o zelenině a užila si hereckého jiskření mezi dvojicí Mirrenová - Puri, kteří jsou rozhodně tou nejlepší ingrediencí snímku. (04.12.2014)

Patřím mezi ty nešťastníky, kteří dokážou "spálit i čaj", o to více obdivuji každého kuchařského mága. "Láska na kari" (zajímavý překlad, ale rozhodně výstižnější než originální název) na mě působila jako hrané "Ratatouille" smíchané se Scottovým "Dobrým ročníkem". Pohodová romantická atmosféra francouzského venkova spolu se sympatickými herci udělá na diváka toužícího po milé podívané velký dojem. (Jenom taková technická, o Francouzích je všeobecně známo, že angličtinu zrovna moc nepodporují, takže to střídání jazyků, hlavně ve venkovském prostředí, nepůsobí úplně věrohodně..) (13.02.2015)