Láska na kari

"Přišli jsme o všechno. Po matčině smrti se otec rozhodl odejít s rodinou do Londýna." A o tom to je. Indie jim byla malá, tak z toho NIC, co jim logicky zůstalo, když přišli o VŠECHNO, nakoupili letenky do Londýna pro celou rodinu a ještě jim zbylo na to, aby si koupili restauraci ve Francii. Mě to tedy celkem bavilo, zejména to vzájemné udávání a rozzlobené přecházení přes silnici z restaurace do restaurace, ale ten multi-kulti nádech tomu jídlu dodal hroznou pachuť. Dozvěděl jsem se totiž, že ONI jsou jiní a my bychom měli tolerovat jejich noční dovádění. A taky by se měli křížit rasy a to vždy podle vzorce snědý muž a bílá žena, protože tak je správně. Z toho se mi zvedá žaludek tak, že by v sobě neudržel ani mou oblíbenou knedlo vepřo korkumu od asimilovaného šéfkuchaře Hassana. (14.10.2016)

Pokud čekáte komedii, kde se budete řechtat až budete ze židle padat nebo drama, kde bude jeden zvrat za druhým, tak asi nebudete úplně nadšeni. Láska na kari je "pouze" sympatická podívaná s jedinečnou atmosférou. Indičtí herci tomu navíc přidávají jakousi opravdovost a laskavost. Pravda, má to občas strohé dialogy a žádné větší ambice než vyprávět příjemný příběh to nemá. Sice to tedy není nic přelomového, ale je to přesně ten typ filmu s obrovským srdcem, snad bych se i nebál říct "film pro každého" nebo minimálně "film, který nikoho neurazí", což rozhodně není málo... :) (04.09.2014)

,,VĚŘÍME, ŽE JÍDLO JE MULTI-SMYSLOVÁ ZÁLEŽITOST A URČITÁ KOMBINACE CHUTÍ A VŮNÍ AKTIVUJE ENZYMY A STIMULUJE SPECIFICKÉ ČÁSTI MOZKU, VE KTERÝCH VYVOLÁVAJÍ POTĚŠENÍ A TAKÉ VZPOMÍNKY PŘÍJEMNÝCH ZÁŽITKŮ…" /// Tak já byl stimulovanej až až! Indickej klučina s nadáním krysáka Remyho ve filmu o lásce, která neprochází žaludkem, ale kuchyní, a ve kterým bych vočima sežral i mrtvýmu z nosu. (No dobrá, tak trochu kecám…) Umírněnej, sympatickej humor, občas (sympatický) drama, sympatický obsazení… kýčovitý sbližování národů a lidí (- trochu jinak než TADY), který šíří pozitivní náladu a podbízí dojem z dobře vykonané práce. Nechávám se oblbovat. Navíc, když to francouzský maloměsto prozáří sluneční paprsky, stimuluje to (i mě!) určitý části mozku a nakažen pozitivní náladou prohlašuju: tohle žádná molekulární kuchyně netrumfne! Lasse Hallström potvrdil, že je mistr kýčovitejch romancí! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2010 napsal Richard C. Morais, číst nebudu. 2.) Miluju dvě věci: indický jídlo a indickou hudbu! 3.) Thx za titule ,,Lenulinkaa“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (10.12.2014)

Takové pohlazení po duši. Jistě, velkou vědu v tom nehledejte, ale co když skutečně existují zázraky, které lidi spojí a proč by to nemohlo být jídlo? Vzpomínáte, jak bylo nasnímané dělání omelety s madame Mallory? Když to dojalo mne, která vaří nerada, neboť vaříte, napatláte, podáte, sní se to a ještě je nádobí a už dílo za vámi vidět není, takže, musí to dojmout každého cynika. Velmi příjemný otec indické rodiny v podání Oma Puriho, Hasan, jeho syn, s upřímnýma očima, z kterého charisma doslova kapalo, v podání Manishe Dayala a pak madam Helene Mirrenové, to vše v krásné krajině, že mi na malou chvilku nevadilo, že tam nešplouchá Velká louže. Jen relaxujte a užijte si pohodu, proč ne? (15.03.2018)

The Hundred-Foot Journey splňuje vše, co si představuji pod pojmem sluníčkový film. Pohoda hustá, že by se dala krájet, herci do jednoho sympatičtí, křišťálově čistá láska byla přítomna taktéž a z těch mála vypjatějších momentů čiší takový klid, že ani nemáte potřebu držet hlavnímu hrdinovi palce nebo s ním soucítit, protože prostě víte, že všechno dobře dopadne a on se rozhodne správně. To je sice někdy na škodu, ale ne tady. No ale hlavně je tu spousta jídla, které ve mě vzbuzovalo reflexy Pavlovových psů a lednice plná vánočních pochutin mi najednou přišla šedivá a fádní. Jako bonus bych zmínil roli Helen Mirren, ve které tento symbol britského herectví ztvárnil patriotku Francie i francouzské kuchyně. Docela by mě zajímalo, jak se na to Frantíci tvářili. 80% (27.12.2014)