Pojedeme k moři

... a potom, že nejde točit ze současnosti a tvůrci jsou „nuceni“, uchylovat se k tolik vděčnému (po)totalnímu tématu. Jasný důkaz toho, že točit se dá skutečně o všem. Nápadité, hravé, přirozené, na nic si nehrající, plné všudypřítomného nadšení. Jasný důkaz toho, že v jednoduchosti je krása a síla. Musel bych zapátrat hodně hluboko v paměti, kdy naposledy jsem měl takovýto příjemný pocit, u sledování českého snímku. Pojedeme k moři působí jako svěží vánek v zatuchlých zdejších vodách a v kontextu všech těch paniců na nic, (u)lovených miliardářů, (u)kradených Dagmar, Babovřesek, (z)krocených krokodýlů apod.se téměř nechce věřit, že tohle natočil mladý český (debutující) režisér. Jak vidno, jde to i bez „celebrit“, s neokoukanými tvářemi a bez „skrytých“ reklam, neúprosně, na nás diváky, útočících v maximálně desetiminutových intervalech. Chyb(k)y by se samozřejmě našly (za všechny závěr), ale vše přebíjí ta upřímná snaha vyprávět příběh (tuším, minimálně lehce autobiografický) a absence jakéhokoliv kalkulu. To se potom snáze resp. tuze rády, přivírají oči..... 80% (31.12.2014)

Vzala jsem svoje (pre)adolescenty do kina. Trochu jsem se bála, že to bude moc dospělácké a že mi u toho děti nevydrží, ale obavy se ukázaly liché. Děti se nejen bavily, ale bavily svými poznámkami i důchodce v kině. Pokud se někdo strachujete, že by jim mohly ublížit poněkud drsnější scény, nebylo to o tolik horší, než samy zažily. Svět z pohledu kluků ve věku mých dětí mne bavil. (12.05.2014)

Taxikář Miroslav Táborský výborný, ostatně jako celé osazenstvo. Přirozené, nekřečovité, uvolněné, jakoby nehrálo v tuzemském filmu. Jiřího Mádla to vždycky táhlo za kameru. Natočil výborný film, ve kterém si nehoní ego, nebýt pár pomrknutí na diváka, netušil by, kdo za kamerou stál. My ostatní víme, že někdo, kdo natočil jeden z nejosobitějších českých snímků posledních let. Svět kolem sebe za debutujícího režiséra zkoumá jedenáctiletý hrdina, který bez kamery neudělá ani ránu. Nastaví zajímavá pravidla a natočí film o sobě a svých blízkých, ambicích, snech, starostech. Tepe to životem, není to triviální, není to trapné. A výtečně to střídá žánry. Zvraty jsou uvěřitelné, i temnější sekvence (nevybíravé chování kamarádova otce) mají svou sílu. Herci výrazně potěší, hravost Mádla také. Kolegové-režiséři-scénáristé – učte se!! Sofistikovaní rádobykritici – umyjte si mastnou hlavu a zkuste někomu občas držet palec!! (21.01.2015)

Samozřejmě budou existovat lidé, kteří film odsoudí již z principu a to proto, že se jedná o přímočarý feel good film, který se snaží na diváka povrchně zapůsobit a využívá k tomu hned několika otřepaných klišé. Ano i tak se to dá brát. Nebo se zkrátka necháte strhnout okamžikem a budete si užívat každý moment, tak jako já. A film vás za to odmění...80% (09.01.2015)

Jiřího Mádla jsem dosud bral jako výborného herce, který bohužel málokdy hraje v dobrých filmech. Jenže není dobré ho podceňovat, protože sám si takový dokáže napsat i natočit. Jeho dětský experiment je hravý už od úvodních titulků, ale nemá problém ve vhodný čas absolutně zvážnět. Perfektní je zejména vedení dětských herců, kteří tu vypadají naprosto přirozeně a na rozdíl od drtivé většiny jiných českých filmů se chovají jako děti svého věku (a to nemluvím jen o dvou hlavních hrdinech). Na sebe trochu sebeparodicky autor upozorňuje pouze ve scéně nevydařeného rande, kdy jde dvojice na film s ním v hlavní roli, a dokonce jim lístky prodá osobně jeho režisér. Jen tak dál! (17.04.2014)