Hvězdy nám nepřály

„Pohřby nejsou pro mrtvé. Jsou pro ty, kteří žijí.“ Znáte ten, jak se sejdou slepej, jednonohej a hadičkářka v kostele? Ne, uznávám, ten cynismus v tomto případě není (tak moc) na místě jako u jiných podobně laděných záležitostí. Před projekcí jsem se bál atributů jako jsou citové vydírání, patos, přeslazenost, slzavé údolí či klišé. A těch se mi také skutečně dostalo, ale rozhodně v podstatně menší a (překvapivě) snesitelnější míře než jsem čekal. Film je sice romantickou pohádkou (díky panu Dokonalému především pro ženskou část publika), avšak alespoň se snaží o nějaký ten nadhled a humor (čímž ovšem nemyslím trapnou postavu Isaaca). A tak krom několika vyloženě do očí bijících momentů (jako např. tleskání na vrcholu, trapná snídaně, reakce na vajíčka atd.) jde sice o veskrze průměrnou, ale nutno přiznat docela bez problémů koukatelnou věc. „Gusi, já jsem granát. Jednoho dne vybouchnu a vyhladím všechno kolem sebe. Cítím, že je mojí povinností, abych minimalizovala množství obětí.“ (18.10.2014)

Sám bych se na film nepodíval, ale vzhledem k tomu, že jsem se na film díval ve škole mezi samýma holkama, tak to kouzlo rozhodně mělo. Film byl nečekaně vtipný, příjemný, zábavný a ke konci silně dojemný. Ústřední dvojice parádní, Ansel Elgort perfektní herecký výkon, s holkama to zvládal na jedničku a nejednu strategii od něj do budoucna určitě použiji. V žánru zřejmě špička. 80% (01.12.2014)

,,V TĚCHTO CHVÍLÍCH, NEDOKÁŽU MYSLET NA UTRPENÍ, ALE NA KRÁSU, KTERÁ ZBYLA. POKUSTE SE ZACHYTIT ŠTĚSTÍ UVNITŘ SEBE. POMYSLETE NA TU VŠECHNU KRÁSU KOLEM VÁS. A BUĎTE ŠŤASTNÍ."... /// Jestli jsem při sledování Divergence hledal správnou roli pro Shailene Woodley, tak tady ji našla (dřív než já). Říkejte si co chcete, lepší je bejt bohatej a zdravej, než chudej a nemocnej. A nezmění na tom nic žádnej hezkej film, plnej rakoviny. Po části, který vládne vtipná a ironická Hazel, následuje (jinačí) náctiletá romantika. Nevím jestli šťastná nebo pozitivní, ale rozhodně se u ní utopíte v moři slz, páč vás donutí špekulovat vo tom, co je a co není fér. A že nevydíraj? Ale vydíraj, páč to bojovníci, co musej umět žít s bolestí dělaj. Dojemný vydírající drámo, plný mouder (LIDÉ NEROZUMÍ SLIBŮM, KTERÝ DÁVAJÍ…), se spoustou pravdy, v jednom krátkým nekonečnu. Tohle si asi žádná drsná povaha ujít nenechá. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2012 napsal John Michael Green, číst nebudu. 2.) Parchant má raka (a neváží si toho). 3.) Mám to 50 na 50. 4.) Thx za titule ,,arilka“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (16.09.2014)

Kýčovitá "reklama" na rakovinu? Ano. Těžko uvěřitelný příběh se zidealizovaným vztahem? Možná. To záleží na tom, zda bude člověk, který žije s tím, že může kdykoli zemřít, ztrácet svůj drahocenný čas malichernými hádkami. Přeslazená ztráta času? Tak to rozhodně NE. (Zbytek komentáře obsahuje větší / menší spoilery.) Kromě ty správné pocity vyvolávajícího soundtracku a srdceryvného příběhu o náctileté dívce trpící rakovinou, která v podpůrné skupině z rozmaru osudu potká svého vysněného prince na bílém koni (taktéž trpícího rakovinou), aby mohli prožít pár nechutně romantických chvilek a zase o sebe přijít, stojí "Hvězdy nám nepřály" především na ústřední dvojici. Shailene Woodley a Ansela Elgorta jsem bok po boku viděla už v "Divergenci" (pro změnu jako sourozence), ale zatímco ona předváděla poměrně uspokojivý výkon, on působil jako totální dřevo. O to větší bylo moje překvapení, když Shailene ve finále převálcoval. Já vám nevím, co na těch neodbytných, ukecaných, vtipných, inteligentních, sečtělých a romanticky smýšlejících sympaťácích sakra je.;-) Zajímavě působí také kombinace vážného a černohumorného pohledu na věc, díky níž se divák (pokud není cynik) nejen rozslzí, ale zároveň i (pokud není suchar) od srdce zasměje. Jedna scéna byla už ale vážně moc, a to polibek a následný potlesk v domě Anny Frankové. Nicméně! Líbilo se mi alespoň nenápadné "no problem", když Hazel dlouze odpočívala na schodech; být to v České republice, bude se místností rozléhat hlasité mlaskání, nehledě na protáčení panenek a občasné "tak co sem leze". Smutné. Ostatně stejně jako celý film, viz. reakce diváků (žen i mužů), jejichž popotahování, smrkání a občasné zavzlykání se ozývalo prakticky ze všech stran. Což o to, také bych se přidala, ale jelikož mi stud v kině nedovoluje brečet (to už musí být), tak si to jak se patří vykompenzuji, až si budu v klidu domova dávat repete.:-( P.S.: Neumím si představit, že by mi některý z mých hereckých / knižních idolů vzal iluze způsobem, jakým to udělal Peter Van Houten hlavní hrdince, a upřímně doufám, že to nikdy nezažiju... (06.06.2014)

Okay, Hazel Grace? Chvíli do smíchu, chvíli do pláče - a celou dobu se zaťatými pěstmi, fandící jednomu zázraku. Jim sice hvězdy nepřály, ale nám docela ano. Vždyť jsme mohli vidět strhující, intimní a tuze osobní love story. Osobní ne proto, že má Augustus doma plakát Mass Effect nebo protože s Hazel sleduje Buffy. Dokonce ani ne proto, že bych někdy chodil s dívkou-granátem. Ne, je to proto, že do posledního dechu obdivuju to, jak si dva lidi - i přes nemoci, bolesti a srdcervoucí zklamání hrozící každým dnem - dokážou dát navzájem všechno. A kdo někdy miloval, ten chápe, že úsměv se slzou v oku je v případě těchto Hvězd setrvalým stavem. (12.06.2014)