Hvězdy nám nepřály

První dvě třetiny filmu jsem věřila, že se obtížného tématu smrtelně nemocných (skoro)dětí a jejich pozůstalých Hvězdy nám nepřály zhostí s nadhledem, a přesto s citem. Dlouho se to daří - postavy jsou sympatické a vtipné, čistá první láska ústřední dvojice je prostě k sežrání (i když nereálná - žádný osmnáctiletý hoch není tak úžasný a romantický jako Gus). Jenže ke konci mě film začal emocionálně ždímat, a to já nesnáším. Vyloženě je mi fyzicky nepříjemné, když mě film nutí brečet. Prostě to k divákům není fér - takže body dolů. Objektivně ale docela fajn neobvyklá romance, která vás vezme na emoční horskou dráhu. (03.06.2014)

Sám bych se na film nepodíval, ale vzhledem k tomu, že jsem se na film díval ve škole mezi samýma holkama, tak to kouzlo rozhodně mělo. Film byl nečekaně vtipný, příjemný, zábavný a ke konci silně dojemný. Ústřední dvojice parádní, Ansel Elgort perfektní herecký výkon, s holkama to zvládal na jedničku a nejednu strategii od něj do budoucna určitě použiji. V žánru zřejmě špička. 80% (01.12.2014)

Od filmu jsem očekával, že bude plačtivý, smutný, tragický, močopudný (chtělo se mně u něj chcát), předlouhý, předvídatelný a zamilovaný. A můžu napsat, že i takový byl. Jenže neplánovaně vyvolal spekulace o mé inklinaci k fetiši. Sám netuším, zda představa, že píchám holku s hadičkou v nose, je srovnatelná s píchotem holky s piercingem v nose. Když mě tato myšlenka náhle přepadla, až do konce filmu jsem se bál, abych v něm nenašel odpověď. Chtěl jsem i nadále setrvat v bláhovém nevědomí. Sexuálních zkušeností přece jen pomálu, naštěstí jsem z toho lišácky vyvázl. A definitivně mohu prohlásit, že mně na smrt nemocné pacientky nevzrušují, amputované nohy se mně hnusí, a že píchat holku se zlomeným srdcem, což se mně v minulosti stalo, není totéž, jako obšťastnit holku v pokročilé fázi rakoviny, kdy nám bující metastáze u toho pějí rekviem. Neklid málem způsobil, že jsem si přestal všímat kvalit filmu. Než se párek z Rakovníku do sebe zamiloval, bylo vše dobře posazené. První jejich "lovískování" ovšem odneslo všechny kry originality i příjemně vtipného nadhledu, přičemž jsem už jen druhou polovinu vyhlížel, kdo si vytáhne Smrťáka Lohniského, a spustí se nějaký smutný song. Nebylo vůbec těžké identifikovat, kdo se z těch dvou titulek nedožije. Z dvojice na smrt nemocných milenců překvapivě lépe zahrál Ansel Elgort, což jsem nečekal. V jiných filmech nepředvedl vůbec nic. Shailene Woodley fakt horší, účes na nic, ale zase sám to odehrát nemohl, takže tam prostě byla. Willem Dafoe byl dobrá figurka, jeho ožralý spisovatel to rozjel, o zábavu se zase staral Nat Wollf. A určitě nepochválím dvouhodinovou stopáž. Ta je přepálená, občas bylo nemálo znát, že příběh nemá moc co vedlejšího nabídnout. Cestovatelská vsuvka v podobě cesty do Amsterdamu, na jejímž konci nás čekal frustrovaný spisovatel Dafoe, byla hodně křečovitá. A zobrazování esemesek v "dětské" grafice mohli vynechat. I přepečliví rodiče už mě srali. Nenadálý příchod pohrdavého Dafoe na pohřeb, to byl nejhorší scenáristický fail z celého filmu. Úplně to pokazilo auru kolem jeho zvláštní postavy. Vesměs film disponoval příjemným pocitem z blížící se smrti náctiletých, což se o každém filmu z podobného ranku prohlásit nedá. 8/10 (16.01.2018)

Okay, Hazel Grace? Chvíli do smíchu, chvíli do pláče - a celou dobu se zaťatými pěstmi, fandící jednomu zázraku. Jim sice hvězdy nepřály, ale nám docela ano. Vždyť jsme mohli vidět strhující, intimní a tuze osobní love story. Osobní ne proto, že má Augustus doma plakát Mass Effect nebo protože s Hazel sleduje Buffy. Dokonce ani ne proto, že bych někdy chodil s dívkou-granátem. Ne, je to proto, že do posledního dechu obdivuju to, jak si dva lidi - i přes nemoci, bolesti a srdcervoucí zklamání hrozící každým dnem - dokážou dát navzájem všechno. A kdo někdy miloval, ten chápe, že úsměv se slzou v oku je v případě těchto Hvězd setrvalým stavem. (12.06.2014)

Podobných filmů je spousta a některé zaujmou více, jiné méně. Hvězdy nám nepřály jsem začal sledovat spíše s despektem, nečekal jsem nic velkého, spíše další "trhák" podle "supr čupr" bestselleru, o jehož skutečné kvalitě by se možná dalo polemizovat, byla-li by chuť si jej přečíst (nálepka bestseller totiž rozhodně není zárukou kvality, že ano..). Film mě však postupem času zaujal a to i díky komediálním prvkům, které jinak dramatický a smutný děj odlehčují, přičemž i na emotivnější scény dojde a jsou relativně zdařilé. Některé herecké výkony se mi příliš nelíbily a musel jsem se pousmívat tomu americkému "happy, come on come on, let's go, smile" stylu, avšak celkový dojem je určitě na 4*. (13.09.2014)