Pasažéři

Technologická hi-tech laskomina v područí rutinního melodramatu bez vášně, v němž si tvůrci usmysleli, že pokud neutáhnou filozofii ani opatrné tokání, spasí je v závěru trocha velkolepého ohně. Úvodních dvacet minut je z jiného světa, finále z dobře známého universa, kde to řičí hysterickým smíchem. (02.10.2017)

Na Pasažéry se moc hezky kouká a nakonec v nich nechybí ani stěžejní morální dilema (kdo projekt sleduje delší dobu, ví, o čem je řeč), přesto se ale nejedná o nějakou pecku. Nadějnou romanci totiž sráží akční závěr, který má hned několik přešlapů, a tentokrát je to sakra velká škoda. Filmu by prospěl ještě větší důraz na centrální vztah, jenž umí vyvolat celou škálu emocí a je v něm hned několik nosných myšlenek. Od komorní sci-fi se ale bohužel utíká k opulentnímu blockbusteru, v němž se leccos smete ze stolu, takže si ve finále řeknete, že šlo z daného materiálu vytřískat mnohem víc. (21.12.2016)

"Smál jsem se muži bez kalhot, než mi došlo, že nemám nohy." Robot, gentleman a práskač Arthur mě bavil určitě víc než duo probuzených. Ti sice byli mladí, krásní, jedineční i odhodlaní, ale taky mi způsobili hybernační kocovinu a 612 dalších zdravotních problémů. Pardon, to jsem nebyl já, ale kapitán Mancuso. Mě to tedy nic neudělalo, vlastně mě to celkem bavilo, představoval jsem si 90 let pohody s vlastním kinem, zábavnými výstupy do vesmíru, hláškujícím robotem a vybíráním budoucí matky svých dětí. A asi by to dopadlo jinak než "náhodné" setkání Jima s Aurorou, které nedostalo šanci něčím mě překvapit. (09.05.2017)

Ale jo. Navzdory snaze tvůrců zkazit přepáleným koncem zajímavé drama s prvky romantiky a navzdory účasti hladové a hravé Jennifer se mi Pasažéři líbili. Nejlepší částí filmu je prvních cca 30 minut, kdy je Jim na lodi sám, musí se vyrovnávat s vlastní psychikou a sbírá odvahu k "nejtěžšímu rozhodnutí svého života". Ani ta romantika potom však není úplně marná, včetně toho, jak oba hlavní protagonisté reagují na to, když se provalí, jak se věci mají. Posledních cca 20 minut sice nabídne nedomrlý pokus o kombinaci Gravitace s Armageddonem, ale vyloženě za hlavu jsem se nechytal, takže to filmu odpustím. Ještě bych dodal, že s designem lodi si výtvarníci celkem vyhráli. (29.04.2017)

,,Vesmír má zvrácený smysl pro humor." Snažil jsem se film vnímat jako mírně artové drama, než jako sentimentální příběh od Rosamundy Pilcherové. Občas to nebylo lehké. Monolog, dialog, monolog, dialog, katastrofa.... Skvělé triky (tedy až na ten placatý vesmír okolo lodi v 3D), báječná hudba, výborná kamera. Kosmická loď je správně chladná a přitom vizuálně krásná. Procházka ve vesmíru (první a druhá) je záviděníhodná. Být ještě větší plátno, tak je to na závrať. Ztráta gravitace v bazénu je doslova dechberoucí... V závěru jsem byl rozpolcen - má to skončit jako Armageddon? ne,ne. Jako dojáky od zmíněné dámy? ne, ne. Tak jak? já nevím... vyšší hodnocení bych dal asi tehdy, kdybych byl v období citové rozkolísanosti, což nejsem, tudíž jsem si na konci nepoplakal. (30.12.2016)