Bony a klid 2

Kam zmizel rytmus a spád filmu z původní jedničky? Skoro musím říct, že je velká škoda, že takto atraktivní námět příběhu zůstal naprosto nevyužitý. Co filmu láme vaz, do očí bijící zprzněný scénář. To mě hodně zklamalo. Při nejlepší vůli nic zde nezaujme. A ještě ke všemu nevtipný humor. Netřeba snad podotýkat, že pocit totální ztráty času s tímto filmem byl zřejmý. Nebudu hodnotit hvězdičkami. (26.10.2014)

Myslím, že všetkým zúčastneným bolo jasné, že nielenže neprekonajú prvý diel, ale že sa dokonca stanú terčom posmechu, poprípade tí angažovanejší že prídu aj o posledné gate. Nostalgiský faktor tu funguje iba v zamixovaných záberoch jedničky, podmáznuté hitovkou Relax a to je tak všetko. Jeden z filmov, ktorý vôbec nemusel byť. (04.07.2023)

Film Bony a klid 2 je bohužel stejná žumpa, jakou všichni očekávali. Bohužel? Sympatický je návrat tvůrců a herců, chytře užité jsou flashbacky, kupodivu to má i stejný feeling jako původní film, ale jako celek to funguje jen jako jeden velký videoklip, který s formátem celovečerního filmu nemá nic společného. Co mi ale zlomilo srdce je fakt, že Pepa Nedorost už není sexy, už je jenom fajn, ale jeho kouzlo je definitivně pryč. Jeníková, Potměšil a Skamene jsou ok, ale nejšílenější tečku tomu všemu dodala linka se Simonou Chytrovou, která měla raději zůstat jen u těch kostýmů. (04.01.2015)

Roman Skamene předvádí, že je větší herec než zbytek osazenstva tohoto filmu. Vít Olmer si zkouší vymýšlet nějaké hypermoderní novinky a vypadá to otřesně. Snad jen s hláškami se mu jakš takš zadařilo, ale spíš je to opět dílem Romana Skameneho, který je pronáší s takovou lehkostí. Za něj film stál za to, ale zbytek je ostuda. (04.10.2014)

Filmová exploatace, to není jen nahota, sex, vnitřnosti a sliz – ve své tradiční žánrové formě dokonce málo z uvedeného ze své přirozené podstaty explicitně poskytovala (na rozdíl od umělecké a experimentální kinematografie). Charakteristické pro ni bylo laciné skandalizování dobově podmíněných společenských jevů, na nichž s přispěním zakořeněných předsudků lidových vrstev zištně parazitovala. (Příznačně leckterý divák staršího věku v kinosále u Bony a klid II souhlasně pokyvoval hlavou.) Klasická exploatace je filmovým ekvivalentem senzačního tisku, Randall Clark doslova mluví o „tabloid cinema“, tj. bulvární kinematografii (1999: 8–9). ◄!Exploatační kinematografie: křiklavý Zeitgeist!► Vít Olmer v tomto směru odvedl po čertech „dobrou“ práci jako nikdo jiný za poslední dekádu (kam se hrabou Magnuskové, Novákové, Svobodové, Troškové, Renčové ad.). Bony a klid II navazuje na estetiku Waterloo po česku, dochází ale k omlazení videoklipovým a reklamním stylem. Olmer tak upevňuje svůj cit pro přizpůsobení se dobovým trendům: novovlná 60. léta – Houslista, Takže ahoj; úniková normalizace – Sonáta pro zrzku; perestrojková obleva – Jako jed, Bony a klid; „divoký kapitalismus“ – Nahota na prodej, Playgirls ap. Bulvárním apelem se naopak přemisťuje do 90. let, k Té naší písničce české II a hlavně, (sic!) Ještě větší blbec než jsme doufali. Bony a klid II je proto tvořen nevídaným slepencem soudobých nešvarů liberální tržní společnosti, v rámci exploatace typicky servírovaných černobíle, přímočaře, přehnaně a groteskně, bez nároku na klasickou vyprávěcí logiku a soudržnost: …milionář Bartoška, dobrodinec Havel, tunelování EU fondů, dojení turistů na Staroměstském náměstí, Blesk, romská pracovitost… Zcela nový prvek v Olmerově tvorbě zastupuje nostalgicky-senilní obrat do minulosti a přidružený proces recyklování motivů nejen Bony a klid, nýbrž, mimo jiné, i Blbce, když se s pompou navrací „kozí gag“ ve 21. století (♥). Opakování vyprávěcích postupů je pro nízkou a populární kulturu typické, u campového dobrodruha pak jistě způsobí nejedno potěšení (Umberto Eco: 2006). Milé překvapení no. 1: Roman Skamene – jako by neuběhlo sedmadvacet let, šaškovský Bíny se vrací až s perverzně identickým ztvárněním a (doslova) notorickým entusiasmem. No. 2: Potměšil alias Martin z toho všeho „vychází“ na poměry snímku docela seriózně. No. 3: Evička Tričko Jeníková, jediná postava s puncem tragického rozměru – v druhém plánu, neúmyslně. Zbytek postav je spláchnutý kdesi v retru magickýho voka. (31.05.2014)