Ladíme!

A -ca-glee...by mohlo znít společné zvolání dívčí skupiny. A ještě by to chtělo doladit. Becca (Anna Kendrick) přijíždí na Bardenskou univerzitu, kterou bere jen jako přechodnou stanici, než ji táta zaplatí školu v L.A. Její ambice stát se DJkou musí ještě počkat, protože na škole vládne kult a-cappell, což jsou dívčí a chlapecké skupiny zpívající cover verze známých songů bez hudebního doprovodu. Vstoupí tedy přes svůj počáteční odstup do dívčí a-capella skupiny nesoucí název Bardenské Bellas, kterou vede panovačná Aubrey (Anna Camp), neuznávající jiný názor než ten svůj, a občas při nezvladatelném rozpoložení zvrací mohutné gejzíry (do hlediště). K tomu si ještě tvrdošíjně stojí za tím, že soutěžní sestava se musí držet zažité univerzitní tradice a neuvědomuje si, že v uniformních a upjatých kostýmech letušek, za zpěvu obstarožních písní z minulého století, nikdy nemůže dosáhnout na vítězství. Becca se svým poněkud rebelským postojem, a novou partou dívek, se pokusí skupinu vést jiným směrem s cílem konečně porazit dosud neporaženou konkurenční chlapeckou skupinu s názvem Bardenští Potížisté. Zpočátku se to pro film moc příznivě nevyvíjelo. Vše bylo až moc trapné, postavy nesympatické a nevtipné. Postupem času se tyhle neduhy jako zázrakem začaly odbourávat. Odstartoval to konkurz na nové adeptky do dívčí skupiny a následný výběr byl perfektní a každá z dívek dostala svoji výrazovost v čele vtipně komentující Tlusťošky Amy (Rebel Wilson). Nejednalo se přímo o dívky atraktivní, ale schopné na sebe výrazně upoutat pozornost jejich originalitou a citem pro uchopení charakterů postav. To bylo pro film, který zrovna netěží z ohromující taneční choreografie, dost důležité a zásadní. S touhle partou film nabral náboj, dalo se jí fandit a jejich hlášky bavily. Závěrečný duel mezinárodního mistrovství univerzitních a-capell (ICCA) se ovšem ke vší smůle omezil, a hlavně soustředil, jen na jejich chlapecké konkurenty ze stejné školy a účast ostatních kapel byla zaznamenána jen letmo. To je ovšem také nedobré pro navození napětí v závěrečném klání. Knižní předlohu, podle níž je film natočený, neznám, ale Elizabeth Banks, která film produkovala a zahrála si v něm menší roli sympatické členky asociace univerzitních a-cappell, zřejmě neodolala svodům převést na plátno příběh blízký svým pojetím televiznímu Glee, s nímž má mimo jiné v tomto ohledu společného také jednoho z představitelů z populární série, který se zde mihne a schválně, jestli ho poznáte.Tato volba sice přílišnou originalitou nesrší a samotný příběh také v ničem extra neohromí, ale originální zápal pro věc z toho udělal koukatelnou záležitost, na kterou se dá naladit. 60% (01.04.2013)

Banda pěkných, nebo alespoň sympatických holek se necelý dvě hodiny promenáduje v sukýnkách, nebo tanečních kreacích po skutečném i pomyslném jevišti a zpívá u toho většinou příšerný songy (tyhle popovky mi do krve nikdy nešly), jejichž výhodou je alespoň to, že si u nich místo nástrojů děvčata pomáhají pusou (žádný dvojsmysly) a k tomu při nich překypují charismatem, s mě čím dál příjemnější Annou Kendrick v čele. V druhé polovině už mi film připadal opakující se a tudíž trochu ztrácel na tempu, pořád to ale byla slušně pohodová a odsýpající záležitost, u níž jsem se i nejednou (hlavně díky tlusťošce a číňance) z plna hrdla zasmála. Hit Me With Your Best Shot! mě v tomhle měsíci víc zvedlo v podání Catherine Zeta Jones, ale i tak střílela děvčata celkem slušně. Nejvíc zaujaly - Kendrick, Snow, Wilson a jako bonus porotkyně Banks, ta čůza z Hunger Games XD. 70% (11.12.2012)

Začnu obsazením – Anna Kendrick, kvůli které jsem si snímek pustil, je pěkná, umí hrát a správně divně se kření, Rebel Wilson snad poprvé v roli, kde mi navedí, ba naopak, Liz Banks s pěkným hlasem, který zbožňuju, ve vedlejší roličce, stejně tak brácha bezďák z The Big C. Ostatní neznám. Hudba není vždy šálek mého čaje, ale každý si najde svou hitovku. Mě moc potěšili Simple Mind. Navíc jsem si to pustil přes sluchátka, což je prostě lepší zážitek. K filmu – nemám rád nic o soutěžích a stejně tak o amerických vysokoškolských spolcích (z filmů mám dojem, že vysoká v USA je jen o tom být součástí nějakého ujetého spolku psí psí ómíkrón a podstupovat rituály), ale tady se to jakž takž dalo přežít, dokonce si i tvůrci poradili, jak se v pěveckých soutěžích vyhnout trapnému vyhlašování vítězů a rozjuchanému publiku. Zkrátka všechno to trapný, kvůli čemu se na podobné kousky nedívám a styděl bych se někomu zmínit, kdybych něco takového kdy viděl, je tu podáno tak nějak stravitelně. # [viděno: monitor, sluchátka] # příběh 6 | hudba 6 | humor 2 | akce 0 | napětí 0 | pustl bych si znovu 5 (06.12.2012)

Hudební jednohubka, která mne párkrát přiměla věřit, že je cool být holkou. Bohužel posazená o pár komediálních oktáv níž než třeba Ženy sobě. Příslušnost mezi filmy jejich ražení Pitch Perfect nepředstírá moc přesvědčivě. Vysokoškolským prostředím se tvůrci jen snaží zamaskovat, že jde o další variaci high school komedie pro náctileté diváky. Je pěkné, že film svádí stejný boj jako protagonistka (být svá x jít s davem), ale bohužel jde o boj velmi nevyrovnaný, v němž tuctovost s přehledem vítězí nad originalitou, jejíž arzenál tvoří popové songy, jedna sympatická herečka a desítky vteřin urputné snahy stavět humor na zvratcích a autoerotice. Lepší tři hvězdičky za opatrný výsměch nerdovskému kultu a za Annu Kendrick. Tu bych už taky jednou rád viděl ve filmu dospělejším, dostatečně soběstačném, aby nemusel vykrádat nepřekonatelný Snídaňový klub a dostatečně sebevědomém, aby se nestyděl za svou předvídatelnost (která k žánru patří a pokud na ni ústy některé z postav upozorníte, situaci nezachráníte). 70% (07.12.2012)

Tak tohle je přesně můj šálek kávy na odpočinkový parádní večer. Hudební komedie. K tomu všemu tady je spousta výborných herců, samozřejmě že se sází na to, že to celé potáhne Anna Kendrick a Wilsonka. Ale je tu i řada dalších zajímavých a výborných herců. Jasně.. je to tak trochu blbost pro teenagery, ale když už se má člověk dívat na takové filmy, tak jedině ty vkusné a opravdu vtipné, které mají i jakýsi příběh. Hlavně je to z velké části o hudbě - a capella - abych byla přesná, a musím říct, že závěrečná píseň Bell a ta, kterou zpívaly v tom podchodu nebo co to bylo, tak byly rozhodně z celého filmu nejlepší. Prostě zbožňuju mash-upy...jakože opravdu zbožňuju (díky Glee, za to že jich máš tak hodně). Takže tenhle film vřele doporučuju jako oddechovku na - řekněme - sobotní večer. (19.12.2012)