The Guest

Dan Stevens s chrpově modrýma očima zahrál psychotickýho magora poměrně s přehledem, za zvuků synťákové hudby, jak od Leška Semelky v nejlepší formě, nám dokazuje, že když někoho trefí kulka, tak vždycky teče krev, ještě k tomu umí házet granáty obouruč, vykopnout nohu fakt vysoko a jeho schopnost přežit taky není k zahození, v reality show Survivor by se určo dostal hodně daleko, to vám povím, páč stratég je to vynikající, je mu jasný, že když nakonec zůstane sám, tak vyhrál. Jako zápletku by z logru vyvěštila nejspíš i madam Jolanda, televizní kartářka a lamačka mužských srdcí, ale ten osmdesátkovej feeling, spolu s vtipným finišem, se mi vcelku zamlouval. (10.12.2014)

Béčko ako vystrihnuté z 90. rokov. Ultra vykostený Terminátor dvojka, ktorý sa prehupne do ultra light Terminátora jednotky. Obsadenie zodpovedá vyššie uvedenému. Maiku Monroe som doteraz videl len v skvelom Neutečeš (2014) a na 99% už v ničom lepšom nikdy hrať nebude. Dan Stevens bol dobrá voľba, pretože dokázal vtlačiť do minima maximum. Za mňa sa tomuto retro pokusu vyhnite a dajte si radšej niečo so skutočnou nostalgickou hodnotou. (05.07.2020)

Scénáristická bezradnost nep(r)ominutelně zneužívající, znásilňující a parazitující (na) 80´s resp. 90´s. _Upřímně, ta neustálá snaha tvůrců, o vylepšenou resp. ozvláštněnou resuscitaci, již dávno prověřeného, mě začíná značně unavovat. Já jsem oldschool. Když whisky, tak poctivou, nikoliv medovou. Když vodku, tak čistou, nikoliv s příchutí melounu. Když ženu, tak „přírodní“, se vším, co to přináší a co k tomu neodmyslitelně patří a nikoliv umělohmotnou katalogovou skládačku, bez jiskry v oku, co vylezla, zjizvená a opuchlá, po čtyřiadvacetihodinovce ze sálu a měsíc se jí nemůžete dotknout. Vím, můžete namítnout….své fandy resp. fanynky, si i tato nabídka najde. Najde. To však neznamená, že já ji musím, na zdraví, (při)pít. _Závěrečný (před)halloweenský večírek ve škole (btw, musel jsem si ihned dopřát repete), plný všudypřítomného nadhledu a dávající jasně vzpomenout, na B. De Palmu, v nejlepších letech a formě, včetně významného pomrkávání v samotném závěru, to vše za vydatného přispění S. Moorea, dává tušit, že to v A. Wingardovi, někde skryto je a mohlo to být o poznání lepší. Tak snad příště…. 45% (10.02.2015)

Počul som, že je to pecka, ale neveril som tomu a tri roky som to obchádzal. Potom som si to pozrel a... je to pecka. Nie je to niečo, čo vám vyvŕta mozog z hlavy, ale je to dosť „iné“ na to, aby som dal 80%. Sympatický hlavný (anti?)hrdina, množstvo skvelých scén, pri ktorých si poviete „to je ale macher“ (scéna v bare, scéna u riaditeľa), uhrančivý Lance Reddick a výbušné finále. Ústredná postava vojaka sa fakt vydarila. (02.03.2017)

Ze začátku získáte pocit, že se schyluje k parádnímu dramatu, budete si říkat: "Ne ne, to nedopadne dobře." Bohužel však vyloženě k dramatu nedojde, ale zvrhne se to v trapnou frašku a v nesmyslný sled událostí, který by prostě nemohly nikdy nastat. V půlce rozpačitého sledování už vám nejspíš dojde, že s vámi tvůrci hrají nefér hru, neboť tam všachují negra se štítnou žlázou, který si z toho (a z vás) začne dělat akorát tak prdel. Úplně ke konci si už budete zoufat, že sledujete druhořadý amatfilm, nebo přinejmenším nizkorozpočťák točený bez jakékoliv zodpovědnosti k divákovi. Tak se myšlenkami vrátíte na začátek a zavzdychnete, jaká je to škoda, protože ten potenciál tam zkrátka byl. A Dan Stewens s ksichtem Jonathana Rhyse Mayerse a mimikou Jacka Davenporta by to drama, klidně i akční, v pohodě utáhl. Proč to sklouzlo do laciného teen hájskůl a lá osmdesátky hovadění vážně nechápu. (08.01.2015)