Maggie

Svým akčním fanouškům se patrně Arnold touto pro něj netypickou rolí a netypickým filmem příliš nezavděčí, ale podle mne ji ustál se ctí. Na emocionální rovině to funguje asi hlavně proto, že toho nikdo moc nenamluví (což je výhra právě u Arnolda), všichni se spíš jen zadumaně a smutně koukají a tiše trpí. Děj v podstatě neexistuje, jedná se o náladotvorné 80minutové loučení s dcerkou. Kdo se bude ochoten naladit, vyhraje. 7/10 (09.05.2015)

Zase je to s námi jednou pekelně nahnuté. Další výlet do zpustošeného světa, jenže tentokrát džíp řídí sakra zarostlý a sakra charismatický Arnold, který musí tiše trpět úděl své jediné dcery. Nakazila se nějakým svinstvem, takže je jen krůček od toho, než začne coby zombie požírat živé, dosud nenakažené. Včetně taťky, který vypadá docela strhaně, což příjemně narušuje jeho hvězdnou auru. A mimochodem zraje jako víno – jeho zádumčivý výraz je sakra cool. Jen by příště měl vzít do ruky něco víc než jen sekyru. Mimochodem je jasné, že drtivá většina diváků očekávala úplně něco jiného. Není to film o honbě za vakcínou, není to akční horor, který chce ukázat co nejvíc rozmašírovaných hlav, není to kritika farmaceutických firem, není to vykřičník nad povrchností dnešního světa. Je to melancholické loučení s dcerou, nesmírně pomalé, plné beznaděje. A divácky docela nevlídné. (10.05.2015)

Oceňuji, že sentimentální rodinné drama je vcelku inovativní přístup k žánru zombie filmů, to by film ovšem nesměl režírovat uspávač hadů, co si myslí, že je příští Terrence Malick, a hlavní roli by nesměl hrát Arnold Schwarzenegger. A taky mě štvou ty dnes všudypřítomné modré a oranžové filtry. Film by působil mnohem opravdověji v přirozených barvách, bohužel spousta dnešních filmů vypadá spíš jako Limonádový Joe. (07.02.2016)

Znáte tu situaci, když jdete večer sami do baru, protože vaši přátelé mají důležitější věci na práci, jako třeba vás ignorovat, vy zaplatíte tři kila vstup, poněvadž dneska tam má být DJ Kruťas, největší mixovací star ze Smíchovského nádraží, o jehož existenci doposud nevěděla ani jeho matka, která ho tenkrát omylem porodila při sraní, pak se snažíte prodrat skrz hromadu vožralých prasat k baru, ale zastaví vás nějaký vymaštěný fitkomagor non plus ultra, že dýcháte v jiném tempu, než by se mu líbilo, přitom se chce jen frustrovaně na někom vymlátit, protože si nezašukal už měsíc a semeno mu cáká i z očí, naštěstí přiběhne další holá dutá lebka a odtáhne ho, čili se konečně domrdáte k tomu přijebanýmu baru, tam budete půl hodiny mávat dvoukilem na přiteplenýho barmana s mejkapem na držce, jenž bude obsluhovat výhradně nezletilé šestnáctníky, po pochválení očních stínů vám konečně donese to teplý banánový daiquiri za stopade, které budete smutně usrkávat u hajzlů a sledovat veškerou tu bavící se omladinu, která neví co jsou to povinnosti, zodpovědnost, nebo vyrážka na koulích, takže to má všechno v patě, pak konečně spatříte krásnou ženskou, přesně váš typ, živá a plně při vědomí, takže na ni upřete zrak a budete si plánovat, čím byste ji mohli oslovit, jenže se k ní v okamžiku přisere kripl v růžovým tričku se symetricky nagelovaným přelivem, perfektně tvarovanou peněženkou a přezkou s diamantama a začne jí tvrdit, že napsal scénář k několika dílům Comebacku, což je strašná sračka, pomyslíte si, přitom jste tomu dali čtyři hvězdy, a pak jen ve výrazovém koktejlu zlosti, nenávisti a zmatení sledujete, jak s ní konejšivě odchází, takže odložíte to odporný pití, půjdete ven a nakonec si ho s pláčem vyhoníte na parkovišti? Znáte to? No, tak já ano, proto jsem včera místo Ištvova tradičně debilního večera zvolil moudřejší možnost, tedy podívat se na tento film, která, jak se záhy ukázalo, byla vlastně spíš totálně na piču, takže měla k moudrosti stejně daleko asi jako Mojmír k druhému IQ bodu, protože sledovat hodinu a půl, jak svraštělý Árný žvatlá pičoviny a jeho cérenda pomalu plesniví, opravdu není nic pro mě. To bych pro příště raději dvě hodiny poslouchal, jak osmdesátiletý koktavý slepec s alzheimerem předčítá licenční podmínky k Windowsům. (20.05.2015)

Je jasné o čo tu išlo. Nájsť nejaký spôsob ako dať drámu s hororom do súladu a oba žánre v celku pekne vybalancovať. Nedá sa povedať, žeby tento pokus vyslovene zlyhal, ale ani neskáčem od nadšenia, a to mám pritom drámu aj horor veľmi rád. Celkový dojem zastal tak na pol ceste. Forma a technická stránka neboli najhoršie, bol použitý príhodný tmavší filter farieb a pekná kamera, hudobná zložka však mohla byť výraznejšia. Hororová časť tiež nebola nič extra, chcelo to na nej ešte trocha zapracovať, toho thrilleru a napätia tu bolo naozaj málo. Len sem-tam sa niečo odstrelí alebo zakrvaví, aj to iba zriedka na kameru. Tých pár predvídateľných scénok, kedy sa bolo treba so zombíkom ručne-stručne porátať situáciu nezachránilo. Väčšinou sa tu iba narieka, plače a dúfa v nemožné, pričom je jasné, že je to len také čakanie na Godota. Naproti tomu si myslím, že Arniemu tento žáner sekne viac ako jeho komédie v štýle Junior, Policajt zo škôlky a pod. Emócie, ktoré tu mali evidentne zásadný význam, dokázal zahrať veľmi dobre, len čo na plat, keď je scenár taký nijaký a šedivý, však? Škoda, vidím to na premárnený potenciál. 60/100 (11.05.2015)