Lví srdce

Finové mě tímto filmem dost překvapili. Nejenom tím, že dost nekompromisně popisují problém nacionalizmu ve své zemi, ale také tím, jak tento problém zakomponovali do absolutně odlišného příběhu, než by si standardní rodák Evropy mohl v dnešní době představit. A samozřejmě na tyto záludné otázky odpovídající stejně tak nekompromisně a zdařile, jak se na poctivý skandinávský film sluší a patří. Přitom je to zvláštní, že na toto téma vytváří film zrovna země, která má s tématem imigrantů podle mě i nejmenší problém v celé Evropě. Imigrantů tam mají, že byste je spočítali na prstech jedné ruky. To už tam je více cikánů, o které se pro změnu starají královsky. Nicméně když jsem jednou četl finské noviny, překvapilo mě, jak jediný článek o krádeži byl o dvou etiopských fotbalistech na severu Finska, co vykradli fotbalový klub, který se za ně zaručil. (30.09.2016)

Wau, váhám, že bych tomu dal snad i plnou plavbou :o). Filmy o náckách mě vždycky braly a věřím tomu, že i dycky brát budou. Tenhle se mi trefil přesně do noty. Jo, všechny tyhle filmy sou tak trošku podobný... Jeden týpek si v mládí nechá vykérovat hákáč na paži a pak potká něco nebo někoho, kvůli čemu toho lituje. Pak se změní v lepší ho člověka, není to tak jednoduchý, páč přesvědčení mu říká něco, srdce taky něco, kámoši sou hajlující paka, ale sou to kámoši atd... Kult hákovýho kříže mi přijde doposud nepřekonaný, ale tohle je sakra dobrý dráma. Navíc ze skandinávie, takže je jasný, že jeden černoušek (skoro hlavní hrdina) mezi těma blonďákama vyčnívá daleko víc než černoušek v USA. Herecký obsazení taky na výtečnou. Jo, tohle prostě můžu! (08.07.2015)

Krátky pohľad do života fínskeho chlapíka s veľmi krátkymi vlasmi. Nevieme, ako k tomuto svetonázoru prišiel, ale vidíme, do akého konfliktu záujmov sa dostáva. A úspešne ho rieši, keďže nemá v hlave nasrané, čo síce zvykne tvrdiť, ale plati to viac pre jeho brata. Spoločne v dome tak vznikajú zvláštne, vtipné, kontroverzné a nebezpečné situácie. Neonacizmus v praxi vo Fínsku vidíme s mierne vykonštruovanou zápletkou, ale nikto nemôže povedať, že by sa to nemohlo stať. Je to dobre natočené so zaujímavým scenárom a krvavým happyendom s flexo brúskou, ktorý sa na prvý pohľad vôbec nemusí zdať šťastným, ale je. –––– Najdôležitejšie je, že robíš správnu vec, Teppo. –––– Časy sa definitívne posrali. V armáde sú lesby, gejovia a prisťahovalci. (21.04.2018)

Upřímně řečeno mám už podobně laděných filmů plné zuby, protože všechny jedou podle stejného schématu. Ortodoxní nacista přijde do blízkého kontaktu s člověkem tmavé pleti, proběhne obroda jeho vnímání světa a pak už jen zbývá vypořádat se svojí bývalou partou, která se se změnou názoru svých členů nehodlá jen tak smířit. Je jedno, jestli celý příběh skončí tragicky nebo dobře, protože to poselství je jasné: rasismus je špatný. Neříkám že není, ale konkrétně skandinávské země byly až donedávna symbolem tolerance a pozitivního přístupu k imigrantům a jestliže má být tenhle film reakcí na vzrůstající rasismus na Severu, tak by bylo také záhodno ukázat, proč tam ta vlna xenofobie sílí. Tohle je jen další jednostranný film na společenskou objednávku. Přesto ho ale hodnotím pozitivně. Jednak je to dáno mojí slabostí pro severskou kinematografii a za druhé musím ocenit oba hlavní představitele, Lauru Birn a Petera Franzéna, v hlavních rolích, kteří film v pohodě utáhli a i přes klišovité téma mu dokázali vtisknout punc neokoukanosti. Takže za 80%, ale pořád čekám na objektivnější ukázku toho, co se vlastně ve Skandinávii, a nejen tam, děje. (20.03.2014)

Dějově výstavba, která si bere na mušku rasismus, mohla být silným příběhem skoro až pravdivým. Obecně nácky taky moc nemusím. Důležité je ovšem zmínit to, že ve filmu nelze nepostřehnout velký sklon jednostrannosti ve vyhroceném konfliktu, tím je v holohlavé lapálii vystaráno. Neméně podstatný zůstává fakt, že v tomhle příběhu multikulturalismu je zcela opomenut také běžný rasismus i z té druhé strany. (27.04.2014)