Neon Demon

Pubertální provokace. Ukázat hloubku povrchu dokázal Refn už tak, že podobný vyprázdněný patvar plný tupých scenáristických klišé člověka těžko vyvede z rovnováhy. Navíc NRW tentokrát režíruje bídně. Prkenné dialogy, klipové sekvence, které takhle zvládne každý jen trochu talentovaný reklamní režisér, o veškerou dynamiku se stará skvělá Elle a elektro-arpeggia Cliffa Martineze. Čekal jsem hypnózu, tohle je sedativum. [Cannes 2016] (20.05.2016)

Rozmazlená umíněnost o dvou hodinách a dvou zvratech. Lacině provokující, velkolepě ohlašující něco, co nikdy nepřijde, a hlavně - úplně zbytečná. Na kvalitativní přiblížení se k Lynchovým nepochopitelným podívaným je totiž příliš plytká a do sebe zahleděná. Chápu, že všechny barvy, minuty beze slov a odpuzující scény v sobě mají metafory, o kterých se Refn moc rád baví, ale v jádru jsou všechny tak protivně triviální, že se o chytrý nebo rafinovaný efekt nezvládnou ani otřít. Na další dánsko-hollywoodskou hypnózu jsem se těšil, protože Drive miluju a s Jen Bůh odpouští jsem se minul relativně těsně. Jenže pohledy hlavní postavy do prázdna tu nefungují, protože nemají z jakého příběhového podhoubí čerpat a vedlejší potvory jsou v tomto případě spíše scenáristickými patvary. Nicolas právě skončil i u těch trpělivějších z nás. (25.09.2016)

NWR natočil těžkotonážní psychedelickou haluz, která se možná navenek prezentuje jako šíleně drahý a přeplácaný drama, přitom si ale po celou dobu zachovává svůj osobitej nezávislej ksicht. Čistě teoreticky mě to mělo štvát a umořit svojí drzou fetišistickou exhibicí, jenže mi to právě naopak hrozně sedlo skrze všechny ty zoufale dravý modelky oblečený v sexy zvířecích hadrech. Make-up jako zbraň, krása jako měna bez kurzu a nejnebezpečnější profesí je modelling. The Neon Demon je vykuchanej, mužství zbavenej Drive, do kterýho někdo zpátky místo vnitřností narval víc než štědrou dávku neonovýho slizu: během pitvy pak mozek tápe, ale oči se často nestačej divit. P.S. Dát tomuhle den po projekci Příchozích o stupeň lepší hodnocení doufám není důkaz divácký ignorance nebo zdenenerovanýho vkusu, nýbrž jasná známka počátku chronickýho voyerismu. Nevím, co je horší. (13.11.2016)

Hypnotický, extatický, neonový Refn tvořící vizuální estetiku - tak vtahující, tak prozářenou, pomalu plynoucí, snově vyváženou, barevnou kompozicí abstraktní. Hudebně geniálně sugestivní, temný, až pod kůži pronikavý - v žilách kolující [Cliff Martinez, Julian Winding]. Atmosferově nadpozemský s pod-tónem démonicky elektrizující. Dějově stylisticky kontroverzní, okrajový. it's beautiful. [Film Europe, Bratislava 2016] (05.10.2016)

”Beauty isn't everything. It's the only thing.” Krásne úvodné a záverečné titulky. A nielen vďaka Martinezovi, ktorý sa profiluje do skladateľskej ligy budúcnosti. Tým ale nadšenie končí. Bude škoda, ak sa na Refnove filmy prestaneme tešiť a budeme na ne iba zvedaví. Akoby sa toho snažil docieliť, zabúdajúc, že najväčší úspech mu (nielen v Cannes) priniesol príbeh so srdcom (Drive), vyzdvihnutý osobitou réžiou. A nie iba réžiou samotnou. The Neon Demon je jednoduchý film s jasnou myšlienkou. Nie je žiadnou hádankou k vzrušujúcej intelektuálnej diskusii, akou Only God Forgives ako tak bol. A pri tejto priehladnosti a neprekvapivosti nahrádza možnosť precítenia príbehu čisto obrazovým rozprávaním, vizuálnym atraktívnom. A necháva diváka chladného a nedotknutého. Vidieť ho ale asi musíte, minimálne pre to uslintané bozkávanie mŕtvoly, ktoré sme v áčkovej produkcii ešte nemali. [Cannes] (20.05.2016)